Jespák bojovný

Philomachus pugnax

Jespák bojovný

Philomachus pugnax

Znaky

Samečkové jsou velcí asi jako hrdlička zahradní, dlouzí asi 29 cm, samičky, dlouhé jen 23 cm, jsou velké asi jako kos. V době hnízdění nelze samečky zaměnit za jiné druhy. Už z dálky je poznáme podle jejich pérového límce, který je u každého samečka zbarven jinak, takže nenajdeme dva zcela stejné samce. Každý sameček má každoročně svůj zvláštní svatební šat. Tvoří jej dvě kadeřavé péřové chocholky v týlu, žlutočervené bradavky na tvářích a pestré barvy na nohou a zobáku, jež se mohou měnit od červené, žluté, zelenavé až po hnědou. I prostý šat a šat samice se různí, jsou však vždy hnědavé a pera mají světlé lemy, takže ptáci vypadají jakoby pokrytí šupinami. Ve všech šatech poznáme jespáka bojovného podle velkého, lehce zakřiveného zobáku. Jespáci bojovní dobře létají a mohou na útěku i plavat a potápět se. Jsou tiší, když v noci cestují, je slyšet kontaktní volání, jež zní jako „kak" a „kik".

Prostředí

Jespáci bojovní žijí v mírném zeměpisném pásmu v jehličnatých a tundrových oblastech Euroasie. V Americe jsou zastoupeni blízce příbuzným druhem. Žijí na travnatých nížinných bažinách a mokrých loukách neobklopených lesy. Jejich stavy ve střední a západní Evropě na mnoha místech zničilo intenzívní zemědělství, v severním Německu žijí jejich zbytky v podobných biotopech, jaké obývají čejky. Oba tyto druhy je možno často vidět společně. U moře, v potravním biotopu většiny bahňáků, se jespák bojovný nevyskytuje, i když žije přímo za hrází. Když odlétají ostatní ptáci mořského pobřeží po přílivu na mělčinu, mohou zároveň s nimi letět i někteří jespáci bojovní, jakmile však zjistí svůj „omyl", vrátí se opět na louku za hrází.

Mimo dobu hnízdění se jespáci bojovní zdržují na bahnitých březích jezer a v zabahněných ústích řek. Jsou tažní ptáci, přetahující vnitrozemí hlavně v srpnu. Když je vyplašíme, odlétají v hustém hejnu, za tahu se seřazují v řetězce. Přezimují většinou ve střední a jižní Africe. Mnozí tu tráví i léto a nehnízdí. Podzimní tah zahajují samečkové. Ti také odlétají dále na jih než samičky a teprve po nich se vracejí.

Rozmnožování

Tok jespáků bojovných je známý. Jejich tokaniště je obvykle na holém místě na okraji vod, které po leta vyhledávají ve druhé polovině května a v první polovině června. Za východu slunce se shromažďují samci, každý z nich obsadí své asi jako talíř velké tokaniště, jež zuřivě brání před soupeři. Bojují vždy jen dva samci. Bojovníci poklesají „na patách" s hrudí nízko u země a míří na sebe zobáky. Pak vyskakují do výšky a vyrážejí proti sobě zobákem a nohama.

Objeví-li se na tokaništi samice, klesnou všichni samci nehybně k zemi. Tento neměnné probíhající rituál působí spíše komicky než nebezpečně. Když samičky začínají hnízdit, ztrácejí samci svou péřovou ozdobu i chuť bojovat. V té době dochází k uklidnění a samci z hnízdního okrsku zmizí. Za podzimního tahu je už nevidíme ve svatebním šatu, během jarního tahu jen některé z nich. O potomstvo se stará samička sama. Hnízdo je ukryté pod vegetací a vždy blízko u vody. V květnu a v červnu klade samička 4 vajíčka dlouhá 44 mm a sedí na nich asi 21 dnů. Mláďata se osamostatňují ve stáří 3 týdnů. Během hnízdění se samička pokouší odlákat ze svého okrsku všechny rušitele. Když se mláďata vylíhla, obletuje nepřítele s hlasitým varovným křikem.

Potrava

Kromě červů, plžů a hmyzu, konzumuje jespák bojovný i bobule a semena.

Názvy ve světě