Slípka zelenonohá

Gallinula chloropus

Slípka zelenonohá

Gallinula chloropus

Znaky

Pták dlouhý 33 cm. Staré ptáky je možno vždy poznat podle rudé čelní ploténky a bílých spodních ocasních krovek. Jejich celkové opeření je tmavé, na bocích jsou úzké bílé pruhy. Nohy i prsty jsou zelené, i když zobák i nohy v zimě poněkud blednou. Mladí ptáci jsou nenápadně popelaví až temně šedí, zelenonozí, nemají však červenou čelní ploténku, mají zato už bílá políčka pod ocasem a náznak bílých proužků na bocích. Slípky si mohou snadno zvyknout na lidi a lze je vidět též delší dobu na otevřené vodě, jsou však vždy plaché. Vystrašeny prchají s plácáním křídel do rákosového houští. V nouzi se potápějí a „letí" pod hladinou pomalými pohyby polorozevřených křídel. Pak se pod vodou vyšplhají na rostlinném stvolu nahoru, přičemž vystrčí nad hladinu jen zobák a oči, často ještě pod leknínovým listem. Když se cítí obzvlášť ohroženy, zakousnou se pod vodou do nějakého kořene a mohou se přitom utopit. Když vzlétají, nechávají zpočátku nohy viset, pak je natáhnou dozadu a odlétají rychle a vytrvale. Jejich silný hlas, ozývající se z houštiny, můžeme často zaslechnout. Je to buď „kyrk, kyrk" nebo „ter ter ter", mláďata pípají.

Prostředí

Slípka zelenonohá žije v Severní a Jižní Americe, v tropické Africe i v teplém a mírném pásmu Euroasie, v Evropě až po střední Skandinávii. Hojná je na hustě zarostlých vodách všeho druhu s bujnou pobřežní vegetací, žije i v brakických vodách a na nejmenších potocích a odvodňovacích kanálech. Hojná je i ve vodách v nejživějších městech.

V severní Evropě je vždy tažným ptákem, ve střední Evropě ptákem částečně tažným, přezimujícím v západní a jižní Evropě. Hlavním obdobím tahu je říjen a duben. Ptáci táhnou v noci a jednotlivě. Zdá se, že tento tah nemůže toho dobře létajícího ptáka zcela vysílit, avšak znovu a znovu můžeme vídat úplně vysílené slípky. Jednotlivé slípky zelenonohé zůstávají i za nejkrutějších zim ve střední Evropě.

Rozmnožování

Slípky zelenonohé jsou přísně teritoriální ptáci, kteří při hnízdění nesnesou na hnízdišti žádnou jinou slípku. Hnízdí od začátku května do konce července, mají dvě snůšky, nezřídka jeden z partnerů sedí na snůšce druhé, zatímco druhý partner ještě vodí kuřata z první snůšky. Častěji se však poměrně samostatná mláďata zapojují do „dětské rodiny", tj. žijí v rodině bez rodičů a zůstávají v jejich blízkosti, zatímco rodiče hnízdí podruhé. Když se pak vylíhnou mláďata z druhé snůšky, zapojí se opět mezi mláďata odrostlá a rodiče dále vodí obojí potomstvo. Hnízdo slípek je hromada listí a stébel na vodě nebo mezi ostřicí, bývá však v případě, že je do něj možno lehko vyšplhat i v keři, často i více metrů nad hladinou vody. Hluboká hnízdní kotlinka je často vystlána zelení. Oba rodiče sedí na většinou 7 až 10 vejcích dlouhých asi 43 mm po dobu 19 až 22 dní a v nouzi, třeba proti domácím husám, je odvážně brání. Existují zprávy o slípkách, které nadále seděly na vejcích, když lidé na jejich rybníce žali rákos žacími loděmi. Mláďata se klubou v černém prachovém peří, mají červené čelo a žlutý zobáček, na němž je zpočátku ještě bílý vaječný zub. Zpočátku jim rodiče potravu předkládají, později vynášejí z vody svazečky rostlin a mláďata je prohledávají, je-li tam něco k snědku. Asi do září mláďata přepelichají do prvního zimního šatu. Rodiče lákají mláďata něžným voláním „dug". Naučíme-li se vydávat takový zvuk, můžeme k sobě mladé slípky přilákat. Pak žebraní o potravu i u lidí a přitom kroutí hlavou a roztahují pahýlky křídel s růžovými prstíky.

Potrava

Hlavně živočišná.

Názvy ve světě