Plameňák růžový

Phoenicopterus roseus

Plameňák růžový

Phoenicopterus roseus

Znaky

Tento rod je nezaměnitelný. K tomu, abychom plameňáka růžového rozeznali od mimoevropských druhů plameňáků, může pomoci jednak velikost, jednak i rozsah a hranice černého zbarvení přední třetiny zobáku. Mladí ptáci jsou v prvním roce na hlavě, krku, ramenou a na křídlech šedohnědí a mají bílou spodní stranu těla. Růžový nádech opeření starých ptáků je až během let výraznější. Hlas je hlasu hus podobné hlasité kejhání. Plameňáci jsou výjimečně společenští, létají v řídkých a ne zcela uspořádaných šikmých řadách a vzlétají až po mohutném rozběhu.

Prostředí

Plameňáci jsou potravní specialisté, kteří mohou žít jen na zcela určitých místech. Vyžadují ploché více nebo méně slané vody, hlavně laguny, v nichž se masově vyskytuje omezený počet druhů drobných organizmů. Nejznámější evropská kolonie je v deltě řeky Rhony (Camargue), další v laguně v Andalusii, jiné kolonie v Šot-Al Džerid v Tunisku, na marockém a dál k jihu na mauretánském pobřeží Atlantiku. Člověk zničil mnoho kolonií plameňáků, například na Sicílii, v déltě Volhy, v déltě Nilu či na Srí Laňce. Celosvětový stav je dnes odhadován na dobrých půl miliónu ptáků. Nejvíce z nich žije v lagunách na jih od ústí řeky Indu.

Rozmnožování

Plameňáci hnízdí obvykle v nejodlehlejších nepřístupných slaných močálech, a proto byla část dnes známých kolonií objevena teprve v posledních desetiletích. Ptáci hnízdí jen v těch letech, kdy je dostatečný obsah solí pro masový rozvoj jejich potravy. Hnízdění je společenská událost, k níž se ptáci vzájemně podněcují. K toku patří trhavé otvírání a zavírání křídel, což navenek vypadá jako třepetání vlajky, dále pak společný pochod hustě sevřených skupin. Zůstanou-li podmínky prostředí příznivé, tvoří se páry a dochází k páření, při němž balancují dlouhonozí samci na hřbetech samic, konečně nastává stavba hnízda a kladení vajec. Hnízda jsou kopce z bahna zbudované v mělké vodě nebo na břehu a leží ve skupině těsné vedle sebe. Vznikají tak, že partner sedící na dně shrnuje bahno ze svého okolí pod sebe. Kužely z bahna během léta vysychají a zůstávají pak zachovány ještě dlouho.

Plameňáci z Camargue se ze zimovišť navracejí podél Středozemního moře v březnu a setkávají se na hnízdišti s menšinou, jež odtud neodlétla. V příhodných letech pak v dubnu dochází k zahnízdění. Na jediném vejci sedí ptáci asi 30 dní. Pak se vyklube mládě s dosud krátkými, velmi silnými nohami a rovným zobákem. Zpočátku je rodiče krmí tekutinou z žaludečních žláz a trávicí trubice. Tato výživná tekutina je červená, obsahuje až 1% krve a má výživnost mléka. Mláďata zůstávají na hnízdě jen několik dnů.

Potrava

Při sbírání potravy ponoří plameňák růžový zobák horní stranou směrem dolů do nejvrchnějších, dosud zcela měkkých vrstev bahna a kývá hlavou sem tam. Přitom čvachtavě otvírá a zavírá zobák. Když jej otevře, vniká dovnitř bahno se všemi v něm obsaženými součástmi, a když jej zavře, vyplaví se jemné částice a uvnitř zůstává jen hrubší materiál. Tak loví plameňák růžový drobné korýše, larvy různého hmyzu, drobné ráčky poustevníky a do vody navátá semena. Někdy vyhledávají plameňáci potravu v hlubší vodě podobným procezováním jako kachny. Činnost jejich zobáku zanechává v bahně typické stopy.

Názvy ve světě