Volavka stříbřitá

Egretta garzetta

Volavka stříbřitá

Egretta garzetta

Znaky

Mnohem menší než volavka bílá, dlouhá asi 55 cm, o rozpětí kolem 105 cm. Volavka stříbřitá má černé nohy, ale žluté prsty, zobák je černý. Na hlavě má dlouhou půvabnou péřovou chocholku vlající ve větru. Ozdobná pera na hlavě jsou dlouhá až 20 cm, na hřbetě až 24 cm a dosahují až na konec ocasu. U samiček jsou tato pera kratší. Není plachá. Ráda sedá na stromech, mnohde i na hřbetě pasoucího se dobytka. Je společenská. Kráčí většinou slídivě mělčinou, létá pomalu a obvykle přímo rychlým máváním křídel. Je tichá, v koloniích ale hlučná. V tropech se vyskytují tmavě šedé exempláře, jež je možno lehko zaměnit za jiné druhy volavek, jež se zde vyskytují.

Prostředí

Bažinaté nížiny, rákosinami zarostlá jezera, kraje s lagunami, rýžoviště. Potravu vyhledává i na mokrých lukách a mezi pasoucím se dobytkem. Severské populace jsou tažní a vytrvalí letci, kteří mohou létat až za rovník. Mnohé volavky stříbřité přezimují i ve Středomoří, kde patří k nejhojnějším a nejnápadnějším volavkám, místy jsou však hojnější volavky druhu Bubulcus ibis. Stav volavek bílých se zvyšuje a rozšiřuje se i hranice jejich rozšíření. Podle zpráv zasahuje i přes Atlantik.

Rozmnožování

Až na vzácné výjimky hnízdí volavka stříbřitá v koloniích, většinou na stromech, pravidelně ve společnosti jiných druhů volavek, kolpíků, ibisů a kormoránů. Kolonie jsou někdy v lužních lesích, jindy v polních lesících či na jednotlivých stromech, občas i v rákosí. Při hnízdění dochází v koloniích často k boji o nejlepší místa. Kvakoši a ibisi se musejí spokojit místem na okraji kolonie.

Hnízdo staví oba rodiče, sameček přináší větve a stébla, samička je stejné jako samičky jiných volavek splétá do nálevkovitého hnízda. Ptáci často jen vylepšují a zpevňují loňská hnízda. Ve snůšce je 3 až 6 vajec. Ta jsou zpočátku světle modrá, barva však brzy bledne, takže pak jsou vejce bílá. Na vejcích sedí oba rodiče, hlavně však samice. V takové typické kolonii lze nalézt koncem dubna první, v červnu poslední snůšky, takže se zde později nacházejí mláďata nejrůznějšího stáří. Ptáci sedí na vejcích asi 25 dní, mláďata tu zůstávají přes 4 týdny. K obřadnému zdravení volavek stříbřitých na hnízdě patří čepýření ozdobného peří, takže volavka vypadá jako zahalena do závoje. V kolonii nejsou ptáci příliš plaší. 9 Vnikneme-li do kolonie volavek v rákosí a stojíme-li zde tiše, přistávají za několik okamžiků 1 první vyplašené volavky s drsnými skřeky zase na hnízdech a zakrátko už zas probíhá život v kolonii normálně. Chování hnízdících ptáků závisí samozřejmě i na druhu a četnosti takového rušení. Jsou-li vyrušeni, šplhají mladí ptáci už ve stáří 14 dnů z hnízda, později se - však opět navracejí. Ve stáří tří týdnů sedí ve větvích a přicházejí do hnízda jen ke krmení. I když jsou už schopní letu, staří je ještě po nějakou dobu krmí a také v kolonii spí. Po polovině července je už v koloniích ticho. O něco později staří ptáci zcela přepelichají a přicházejí přitom o svůj závoj z peří. Ten se pak tvoří znovu v příštím roce od ledna do dubna.

Potrava

Ryby, žáby, vodní hmyz, kobylky, vážky. Koncem léta mohou tvořit hlavní složku potravy suchozemští živočichové. Volavky stříbřité loví při šoulačce. Ve vodě plaší rychlými pohyby dlouhých prstů mnoho vodních živočichů z úkrytů.

Všeobecně

Na přelomu století byla ozdobná volavčí pera asi po deset let velmi žádaná jako ozdoba klobouků. V té době bylo zničeno nespočet volavčích kolonií, hlavně na stromech. Lidé stříleli staré ptáky a v důsledku toho vyhynula i mláďata. Lovci ptáků odřezávali zabitým volavkám jen kůži na zádech s okrasnými pery.

Názvy ve světě