Volavka červená

Ardea purpurea

Volavka červená

Ardea purpurea

Znaky

Zjevem a v letu je podobná volavce popelavé, je ale znatelně menší, dlouhá 79 cm, její rozpětí je 140 cm. Volavka červená působí mnohem tmavěji a má některé části opeření kaštanově hnědé. Její hlas je krákoravý, podobný hlasu volavky popelavé.

Prostředí

Rozlehlé ve vodě stojící rákosiny nebo mokřiny s vtroušenými tůňkami. Nevyskytuje se v lesnatých krajích. Je tažným ptákem, který odtahuje v září směrem k jihu a jihozápadu, zčásti přelétá rovník a setkává se s volavkami, jež v té oblasti hnízdí. Na východ zasahuje její rozšíření až do Indonésie.

Rozmnožování

Středoevropské volavky červené se na svá hnízdiště vracejí v dubnu. Vzácně hnízdí jednotlivě, častěji v koloniích. Hnízda staví s oblibou v dosud stojícím nebo polámaném starém rákosí nezřídka ve výši 2 metrů, takže je s podivem, jak může rozlámaný a suchý rákos unést hnízdo s volavčí rodinou. Jen výjimečně hnízdí na stromech a jen velmi zřídka tak vysoko, jak je to obvyklé u volavky popelavé. Hnízdo staví a o potomstvo pečují oba rodiče. Na hnízdě se zdraví čepýřením per na hlavě, natahováním krku a krákavým voláním. Volavka červená není příliš plachá. Přesto byla jako hnízdící pták z mnoha míst koupajícími se lidmi vypuzena.

Volavky červené hnízdí v květnu a v červnu, jednotlivé snůšky v téže kolonii mohou být nakladeny až v rozmezí čtyř týdnů. Vejce jsou světle modrá a podstatně menší, než vejce volavky popelavé. Jsou dlouhá asi 55 mm. Počet vajec je 3 až 5, vzácně až 8 a ptáci na nich sedí od nakladení prvního. Sezení trvá 24 až 28 dní. Mláďata, cítí-li se ohrožena, šplhají z hnízda už ve stáří 10 dnů, později se ale opět vracejí. Během doby hnízdění a krmení musejí staří ptáci neustále vylepšovat hnízdo. To vypadá zpočátku jako z rákosí upletená nálevka, později je ptáci ušlapají. Mladé ptáky krmí rodiče asi 3 týdny a později, je-li to nutné, je i zastiňují. Rodiče jim přinášejí potravu v rozšířené části jícnu. Když žebroní, uchopí mladé volavky ze strany zobák starého ptáka a přitahují jej k sobě. Vypadá to na první pohled jako chaotický boj, je to však obvyklý způsob prošení volavek o potravu. V posledních dnech hnízdění již mladé volavky šplhají v okolí po rákosí, ještě je však staří ptáci krmí na hnízdě. Po 7 až 8 týdnech konečně opouštějí hnízdo, jež už v příštím roce nepoužívají.

V šatu mladých ptáků chybí volavkám všechna ozdobná pera a popelavé šedé křídelní krovky. Jejich opeření je celkově matnější.

Potrava

Volavky červené jsou podobně jako volavky popelavé pomalí slídiči, ale tak jako jiné příbuzné druhy si nekonkurují, neboť využívají nejrozmanitější potravy. Volavka popelavá vyhledává potravu především ve volné vodě při břehu, kde se ještě může brodit. Volavka červená vyhledává potravu hlavně v rákosinách a bažinách, kde často setrvává nehybně po celé hodiny u jedné z tůněk. Její hlavní kořistí jsou ryby, přičemž větší z nich nabodává mírně pootevřeným zobákem. Volavka pak kořist setřese a znovu ji chytí, uchopí ji však tentokrát jednoduše do zobáku. Pak ulovenou rybu hlavou napřed spolkne do silně roztažitelného jícnu. Mimoto loví volavka červená vše, co může zmoci, ještěrky, hady, myši, hmyz, žabí pulce i kuňky, které vylučují jedovatý sekret.

Všeobecně

Volavka červená čeká na kořist bez hnutí podobně jako bukači. Když překvapíme hnízdo s mláďaty, opustí je staří ptáci jen v nejvyšší nouzi. Přitom volavka natáhne krk kolmo do výše a míří vzhůru i zobákem. V této pozici nehybně strne a v rákosovém houští ji jen obtížně rozeznáme.

Názvy ve světě