Pelikán kadeřavý

Pelecanus crispus

Pelikán kadeřavý

Pelecanus crispus

Znaky

Nepatrně větší než pelikán obecný, opeření má stříbrošedý nádech, takže je jej možno od pelikána obecného rozeznat i z dálky. Péřová chocholka je delší a dosahuje dále, vak zobáku je oranžově červený, nohy šedé, oči žluté. Za letu jsou křídla bílá s tmavými špičkami. Mladí ptáci mají horní stranu těla hnědavošedou, spodní bílou.

Prostředí

Pelikán kadeřavý žil mnohde na stejných místech jako pelikán obecný, ale ne-připojoval se k němu. V dunajské déltě sice hnízdí v kolonii pelikána obecného, ale zdržuje se zde jen při okraji hnízdiště v oddělených skupinách. Mimoto je domovem i na menších jezerech, například na Prespanském jezeře v Makedonii. Jeho stav se v Evropě odhaduje asi na 1000 párů. V historické době byl také obyvatelem spodního Rýna. Pravděpodobně byl vyhuben sběrači vajec pro kuchyňské účely a tak je snad prvním ptákem, jejž ve střední Evropě člověk vyhubil. Jihoevropští pelikáni kadeřaví opouštějí v srpnu hnízdiště a táhnou až do lagun při západním pobřeží Řecka a do nilské délty. V březnu se opět vracejí na hnízdiště, dříve než pelikáni obecní.

Rozmnožování

Pelikán kadeřavý nehnízdí v tak velkých koloniích jako pelikán obecný, spíše v malých skupinkách, jež se mohou vyskytovat i na menších jezerech. Hnízda jsou obyčejně hustě nahloučena jedno vedle druhého, někdy v rákosinách, někdy ale i na malých ostrůvcích či na stromech. Během hnízdního období mohou ptáci hnízda tak zdupat, že nakonec zůstane velká společná plocha. Na vejcích sedí střídavě oba rodiče asi 30 dnů, pak se klubou holá a černá pelikání mláďata. Teprve ve stáří dvou měsíců jim začíná narůstat bělavý prachový šat.

Brzy pak začínají vytvářet „mateřské školky", tj. mláďata většího počtu rodin se shromáždí do stěsnaných skupin, v nichž se mohou vyskytovat mláďata velmi rozdílného stáří. Staří ptáci je krmí z vaku natrávenými rybami. Mláďata zůstávají na hnízdišti tři až čtyři měsíce a krátce předtím, než jsou schopna letu, dosahují váhy až 14 kg. V prvních letech mají popelavě šedé opeření a pohlavně dospívají nejdříve až ve čtvrtém roce. Zatímco dospělí ptáci jsou velmi tiší nebo téměř němí, vyluzují mláďata v kolonii bučivými a bručivými zvuky značný hluk, který ovšem rychle utichne, cítí-li nebezpečí. Třítýdenní mláďata se už mohou uchylovat na vodu a ve stáří 10 týdnů začínají v okolí hnízdiště rybařit. Zobák mají mláďata při vyklubání úzký a krátký - konečné délky dosáhne až po 8 měsících. Stále zůstává měkký. Mezi spodními čelistmi je napjata velice roztažitelná kůže a tvoří vak. Horní část zobáku je zakončena hákem, jímž mohou ptáci zobák uzavřít.

Potrava

Pelikáni kadeřaví jsou stejně jako pelikáni obecní požírači ryb a ovládají stejnou rybolovnou techniku. Ptáci plavou na vodě lehce jak z korku a přitom drží křídla poněkud zvednutá. Když klovnou do vody, mohou nabrat do vaku až 13 litrů vody i s nalovenými rybami. Pak zobák zavřou a pomalu jej zvedají z vody, přičemž přebytečná voda odteče mezi okraji zobáku. Pelikán kadeřavý loví ryby až do váhy 2 kg a můžeme zvenčí vidět, jak se ve vaku ptáka mrskají. Pták je také schopen povyskočit a pak jakoby skočit do vody, čímž docílí, že může dosáhnout hlouběji, než mu dovoluje délka jeho krku a zobáku.

Všeobecně

Pelikáni tvoří ostře ohraničenou čeleď řádu veslonohých (Pelecaniformes), jež zahrnuje tak rozdílné formy jako jsou kormoráni, terejové a fregatky.

Názvy ve světě