Potáplice malá

Gavia stellata

Potáplice malá

Gavia stellata

Znaky

Nejmenší potáplice (poněkud větší než kachna). Sameček je dlouhý kolem 66 cm, samička asi 60 cm. Rozpětí je přes 1 metr. Ve svatebním šatě je nezaměnitelná díky rezavě červenému opeření krku, v zimě je spolehlivým poznávacím znakem hřbet posetý světlými hvězdicovitými skvrnami a mírně vzhůru prohnutý štíhlý zobák. Potáplice malé vzlétají bez námahy a bez rozběhu z hladiny. Jako jediné potáplice dovedou také jistě vzlétat ze země. Kromě doby hnízdění nechodí ptáci dobrovolně na souši. Nutíme-li je, aby běhaly po souši, jsou schopny jen namáhavého kráčení. Mnohem raději se sunou po břiše nebo skáčou, přičemž se od země odráží křídly a nohama.

Prostředí

V době hnízdění žije potáplice malá na klidných, ne příliš rozlehlých jezerech, obvykle v blízkosti pobřeží. Tam, kde může odlétat rybařit na moře, hnízdí i na malých vodách v bažinách. Na hnízdišti se objevuje v květnu nebo začátkem června a zůstává mu věrná po celý život. Podzimní tah nastává, když jezero poprvé zamrzá, na dalekém severu často už v srpnu. Za tahu letí potáplice rychle a vysoko a vždy v noci. Odpočívají na hladině rek, veletoků a jezer, především však v mořských zátokách nebo na moři mezi ostrovy, kde je mírnější vlnobití. Táhnoucí potáplice se objevují na pobřeží Severního a Baltského moře od října, zvláště ale v listopadu, mnohé táhnou dál až do Atlantiku. Někteří ptáci přezimují i ve Středozemním moři, mnohé, přilétající z východních hnízdišť, v Černém moři. Potáplice malé táhnou někdy jednotlivě, někdy v malých hejnech. Na velkých předalpských jezerech se objevují jen ojediněle. Potáplice malá hnízdí i v Severní Americe, aniž by tam došlo k vývoji místní rasy.

Rozmnožování

Ideálním hnízdištěm potáplice malé je malé jezero při mořském pobřeží bez strmých břehů, s trávou zarostlým pobřežím a malými i maličkými ostrovy, kde pak hnízdí. Tok vrcholí v květnu. Ptáci se pak ozývají kvákavými, mňoukavými nebo posměšně znějícími zvuky během dne i noci, často v duetu. Mimoto provádějí nejrůznější umělecké plavecké výkony: vzpřimují se, sami nebo v páru, kolmo na vodě a tlačí přitom zobáky na hruď, nebo plavou dokola a tlučou přitom do vody křídly - chovají se tedy tak nápadně, jak je to jen možné. Přitom zahánějí všechny další páry ze svého hnízdního okrsku, který většinou zahrnuje celé jezero. Pokud je známo, žijí potáplice v celoživotním manželství, stejně tak jsou věrné svému hnízdišti.

Hnízdo je často po mnoho let na témž ostrůvku a leží těsně u vody. Stejně jako v případě ostatních potáplic je to nepatrná hromádka nanošených či naplavaných promočených rostlinných částí s mělkou hnízdní kotlinkou. Oba rodiče se zhruba po 8 hodinách střídají v sezení na vejcích. Hnízdění začíná obvykle začátkem června, sezení trvá asi 25 dnů. Je-li snůška před začátkem června zničena, dochází znovu k toku a páření, které probíhá vždy jen na souši, a ptáci se připravují na náhradní snůšku. Vejce jsou asi 75 mm dlouhá a váží kolem 80 g, jsou tedy podstatně větší než slepičí. Když se líhnou mláďata, váží 50 až 60 g. Menší část váhové ztráty připadá na vaječnou skořápku, větší část tvoří ztráta vody. Kuřátko není ve vejci schopno pít. Část žloutku a bílku se přeměňuje na vodu a kyselinu uhličitou a zárodek je spotřebuje.

Tmavý prachový šat mláďat je téměř jednobarevně černohnědý.

Potrava

Potravu ptáci loví ve vodě a jsou to hlavně ryby, dále i korýši, plži a vodní hmyz, především larvy vážek. Menší kořist usmrcují a polykají ptáci pod vodou, s větší se vynořují na hladinu.

Názvy ve světě