Sojka zlověstná

Perisoreus infaustus

Sojka zlověstná

Perisoreus infaustus

Znaky

Sojka zlověstná je menší než sojka obecná, dlouhá asi 30 cm. Je přísně vázaná na les. Látá lehce a tiše s vějířovitým ocasem. Je hlučná, má sytý hlas a není nijak plachá. Neustále je v pohybu a v činnosti. Má slabý zobák, v křídlech a v ocase má skořicově červená pára.

Prostředí

Husté severské jehličnaté lesy, v zimě přetahuje i do severské březové zóny, objevuje se v obvodu lidských sídel a také jako host na krmítkách.

Rozmnožování

V době hnízdění zpívá sameček švitořivě, podobně jako špačkové. Jeho zpěv však zřejmě není určen k tomu, aby v samotě severského lesa přivábil partnerku. Má spíš sdělit partnerovi už přítomnému, že je připraven k hnízdění a také jej k tomu přimět.

V podstatě žije sojka zlověstná v manželství po celý život. Hnízdí velice brzy v dubnu v době jarního tání. Hnízdo bývá většinou 2 až 6 m vysoko ve smrkových větvích, hustě obrostlých lišejníky. Je to důkladná, hluboká a peřím sněžných kurů bohatě vystlaná miska. Z 3 nebo 4 vajíček se po 16 až 17 dnech sezení klubou mláďata. Přicházejí na svět ještě před skončením oblevy, a proto zůstávají na hnízdě nezvykle dlouho, až 5 týdnů, takže většinou vyletují až v červnu. V době hnízdění jsou sojky zlověstné plaché a velmi tiché.

Potrava

Potravu vyhledávají sojky zlověstné výhradně na stromech. Jejich strava je převážně živočišná a tvoří ji především hmyz. Za oběť jim padnou i ptačí vejce a holátka menších druhů, někdy i rejskové a myši. Na podzim se sojky podílejí na bohaté žni severských bobulí, v zimě vyklovávají semena ze šišek jehličnanů.

Názvy ve světě