Špaček obecný

Sturnus vulgaris

Špaček obecný

Sturnus vulgaris

Znaky

Zavalitější než kos, dlouhý 22 cm a 80 g těžký. V zimě a v předjaří je jakoby šedě perlovaný na černém podkladu se zelenavým nádechem. V létě se šedavé konce per odřou a opeření pomalu černá. Mladí ptáci po opuštění hnízda jsou šedohnědí. Na podzim se pak objevují nejdříve na bocích, pak na krku a na hlavě, černá péra s šedými špičkami. Po zemi se špaček pohybuje hbitou chůzí, ve vzduchu poněkud frčivým letem. Za letu má trojúhelníkovitý obrys. Je velmi společenský.

Prostředí

Špaček obecný se dobře zabydlel v kulturní krajině. Žije především v městské zeleni, v zahradách, sadech, ale i v polních lesících daleko od lidí. Jakmile špačkové přiletí na hnízdiště, shromažďují se každého večera na tradičních místech, kde spí a jimž jsou stále věrní, i když jsou rušeni. Na taková místa, která jsou často v srdcích miliónových měst a někdy jsou na velkých budovách, někdy na stromech, přilétají po západu slunce v hejnech. Tady pak švitoří a zpívají po celou noc. Na podzim se hejna, která se silně rozmnožila o mladé ptáky, shromažďují s oblibou v rákosí. Vinaři pokládají špačky za zlomyslné nepřátele. V době vinobraní si proti nim ve vinicích pomáhají střelbou z automaticky odpalovaných bouchaček. Pod stromy, na nichž špačkové spí, zapalovali nálože, přehrávali z magnetofonových pásků hlas umírajícího špačka a vypouštěli na stromy se spícími, špačky z letadel prudké jedy. V poslední době se osvědčuje přikrytí vinic nylonovými sítěmi.

V severní Africe, kde v zimě dosahují hejna špačků miliónových počtů, udělali z nouze ctnost: loví špačky na jejich „spacích" stromech do velikých sítí a prodávají je na trzích jako delikatesu. Když hnízdní dutiny špačků obsadí vrabci, špačkové, kteří se vrátili ze zimovišť, je bez ohledu vyhazují. Kradou však dutiny i jiným ptačím druhům, jako např. dudkům nebo krutihlavům.

Rozmnožování

Mnozí zahrádkáři mají špačky velmi rádi. Zřizují pro ně ptačí budky s vletovým otvorem o průměru asi 50 mm na minimálně 2 m vysokých kůlech. Špačkové zde pravidelně zahnízdí i v příštích letech. Na budce nebo v její blízkosti pak pták předvádí své vytrvalé tlachání, skřípání a hvízdání, které zdůrazňuje při vyvrcholení písně třepáním křídel. Často v tom můžeme zaslechnout volání káně nebo žluvy a není zcela jasné, jde-li o napodobování jejich hlasu nebo o vlastní projev zpěváka. Špačkové hnízdí v dubnu a v květnu, oba rodiče se při sezení na vejcích po 11 až 12 dní střídají v půlhodinových intervalech, v noci sedí však jen samička. Mláďata zůstávají na hnízdě 20 až 22 dny a jsou při krmení velmi hlučná. Zpočátku cvrkají, koncem doby hnízdění se jejich hlasy mění v hlasitý skřípot. Kdekoli se pak objeví špaččí rodina s vyvedenými mláďaty, naplní okolí jejich křik. První mladí ptáci vyletují v polovině května. Objevili se pak v okolních lesích housenky, stahují se sem na několik týdnů špaččí rodiny ze všech stran a zaplní les svým křikem. Až do podzimu se hejna neustále zvětšují. Ptáci přezimují v oblastech, kde zem nepřikrývá sníh.

Všeobecně

Dostane-li se špaččí mládě krátce před vyhnízděním do zajetí, vyvine se v roztomilého a přítulného domácího mazlíčka. Brzy se naučí rozeznávat otevřené dveře a po celé léto jimi vylétá a zas se vrací. Můžeme jej krmit tvarohem, vařeným vejcem a veškerou domácí stravou. V přírodě loví špačkové hmyz a požírají bobule a plody, nepohrdnou však ani plži nebo červy.

Názvy ve světě