Čečetka zimní

Čečetka zimní

Carduelis flammea

Znaky

Obě pohlaví mají červené temeno a černou skvrnu na bradě, sameček má červený nádech i na hrdle. Pták je dlouhý asi 14 cm. Čečetka zimní létá v hustých hejnech. Jeho hlas zní jako „če če če". Zpěv není příliš libozvučný (zejména vedle stehlíka nebo konopky). V dospělosti dosahuje tento druh hmotnosti kolem 14 gramů.

Prostředí

Tundra s vřesovištními a březovými houštinami, bažinaté světliny v severských lesích. Menší a tmavší alpínská rasa žije ve stupni kosodřeviny nad 1600 m n.m. V poslední době proniká severská rasa podél pobřeží Severního moře borovými lesy na jih, alpínská rasa se zčásti zabydlela v údolích.

Rozmnožování

Hnízdí především v řídkých březových a mladých jehličnatých lesích, údaje o hnízdění v České republice se patrně týkají především čečetky tmavé (Carduelis cabaret). Severské čečetky jsou závislé na břízách a hnízdí nejčastěji tam, kde břízy bohatě plodí. Hnízdo staví nízko v keři. Je postaveno z jemných větviček, suché trávy, mechu i lišejníku. Hnízdní kotlinka má výstelku z chlupů a peří. Čečetka zimní hnízdí od dubna do července, samička snáší 4-5 vajec, na kterých poté sedí 10 až 12 dní. Sameček ji během této doby krmí.

Potrava

Převážně rostlinná, semena olší, bříz, borovic a různých bylin, v době hnízdění nezralá semena a hmyz.

Názvy ve světě

Čečetka zimní

Anglicky: Common Redpoll, Dánsky: Stor Gråsisken, Finsky: Urpiainen, Francouzsky: Sizerin flammé, Holandsky: Barmsijs, Chorvatsky: Sjeverna juričica, Islandsky: Auðnutittlingur, Italsky: Organetto, Maďarsky: Zsezse, Německy: Birkenzeisig

Mohlo by vás také zajímat

Můřice podzimní,  Píďalka podzimní,  Meta podzimní