Šoupálek dlouhoprstý

Certhia familiaris

Šoupálek dlouhoprstý

Certhia familiaris

Znaky

Ptáček zbarvený jako kůra stromů se špičatým, zakřiveným zobákem. Ve zbarvení jsou značná individuální i místní rozdíly od šedé po červenohnědou. Spodní strana těla je bělavá s určitým leskem. Má tuhý opěrný ocásek. Jeho hlas je „cié". Zpěv nejdříve klesá, pak opět stoupá a končí trylkem. Mladí ptáci jsou na hřbetě spíše skvrnití než žíhaní. Mimo dobu hnízdění je šoupálek dlouhoprstý velmi tichý.

Prostředí

Jehličnaté, listnaté a smíšené lesy se starými stromy převážně ve vyšších polohách, v horách až po horní lesní hranici. V zimě se šoupálek dlouhoprstý vyskytuje i v nížinách.

Rozmnožování

V březnu začínají samečkové zpívat a obsazují hnízdní revíry. Hnízdo si staví jako šoupálek krátkoprstý většinou pod odchlípenou kůrou. Stavba hnízda začíná v dubnu vyhledáváním štěrbiny ve stromě, pod odchlípenou kůrou, někdy také v hromadách dřeva a v trhlinách budov. Hnízdo šoupálka tvoří malé větvičky, kousky kůry, mech a chlupy. Podle toho, jak je štěrbina velká, je často drobounké, jindy velké. Najdeme je většinou obtížně, někdy podle toho, že ze štěrbiny trčí větvičky. Bývá ve výšce 2 až 4 metry.

Potrava

Hmyz a pavouci, po nichž ptáci slídí ve štěrbinách v kůře. Spirálovitě šplhají po kmeni vzhůru. Na ptačí krmítko se stahují jen zřídka a nepravidelně. I v zimě nacházejí pod kůrou dostatek hmyzu a jeho larev.

Názvy ve světě