Sýkora koňadra

Parus major

Sýkora koňadra

Parus major

Znaky

Největší a nejtěžší evropská sýkora, 14 cm dlouhá a 20 gramů těžká. Má černou hlavu se žlutými lícemi, na žlutavé hrudi je tmavý podélný pruh. Mladí ptáci jsou bledší a mají žlutavé líce. Hlas je výjimečně rozmanitý a sýkora koňadra napodobuje nejrůznější ptáky v lese.

Rozšíření

Velmi hojná sýkora, vyskytující se všude kde rostou stromy, nežije však na dalekém severu až po severní hranici lesa. Nejsevernější populace jsou tažní ptáci, ve střední Evropě koňadry přetahují, jihoevropské populace jsou stálé. Sýkora koňadra je nejhojnější sýkora v zahradách, parcích a světlých lesích.

Rozmnožování

Zpěv sýkory koňadry je známé hlasité „cibebe cibebe". Začíná se ozývat už o Vánocích a za mírných zimních dnů je to první ptačí pozdrav. Koňadra je nejčastějším obyvatelem ptačích budek s vletovým otvorem přes 30 mm. V lese vytlačí podle pozorování odborníků všechny ostatní drobné ptáky. Koňadry mají nedostatek hnízdních možností, a proto hnízdí i ve stojících nebo ležících rozbitých kbelících, v rourách od kamen, ve schránkách na dopisy a dokonce i v lesních budkách, vyvěšovaných pro sýčky.

Sýkora koňadra si vybírá dutinu a staví v ní hnízdo na ptáka hnízdících v dutinách neobvykle pořádně. Především plní dutinu mechem, pokud jen může. Rouru od kamen naplnila např. několik metrů vysoko. Nahoře v mechu je hluboce polokulovitá, chlupy a peřím vystlaná miska. Hnízdo je velice teplé, jinak by samička nemohla zahřívat svých 10 až 13 vajíček, dlouhých asi 17 mm (největší sýkoří vajíčka). Samička začíná sedět na vejcích až po nakladení celé snůšky, do té doby přikrývá snůšku hnízdním materiálem. Hnízdění se odbývá většinou v první polovině května, na vejcích samička sedí 13 až 14 dní a sameček ji přitom krmí.

Často se stane, že když samička vajíčka přikryje, nenajde pak všechna a některá zahrabe hluboko do hnízda. Na vyrušení reaguje samička prskáním a pliváním, čehož se vetřelec často zalekne.

Mláďata krmí oba rodiče. Přilétají přitom k hnízdu s každou jednotlivou larvou a za den absolvují až 900 takových letů. Mladé sýkory opouštějí dutinu po 18 až 20 dnech, zůstávají tedy téměř dvakrát tak dlouho v hnízdě než stejně velcí rákosníci nebo jiní ptáci. Když mláďata hnízdo opustí, zůstává rodinka ještě týden či dva pohromadě a rodiče dál mladé ptáky krmí.

Potrava

Hmyz a semena, obsahující tuk. Při vyhledávání potravy klovou koňadry silným zobáčkem, přitom drží - jako jen velmi málo jiných ptáků - potravu na podložce oběma nohama. I jinak u nich pozorujeme velmi zajímavé chování. V mnoha parcích si např. zvykly na to, že přijímají potravu lidem z ruky. Přitom je zřejmé, že se sice mimo dobu hnízdění potulují společně, přesto však dodržují určitý vzájemný odstup. Nikdy nepřistanou na ruku nebo na menší ptačí krmítko dvě koňadry zároveň.

Hodnostně vyšší sýkory zahánějí ptáčky hodnostně nižší. Na podzim obhlížejí systematicky všechna místa za okny, není-li tam něco k snědku. Proslulé jsou koňadry z Anglie, které začaly proklovávat aluminiové uzávěry na láhvích s mlékem, aby sezobaly smetanu. Tento „zlozvyk" se rychle rozšířil z jednoho místa na druhé, sýkory jej musely navzájem odkoukat.

Všeobecně

Sýkory tvoří samostatnou ptačí čeleď se třemi rody a asi 45 druhy. Na samotný rod Parus připadá přitom asi 40 druhů, z nichž 6 se vyskytuje i ve střední Evropě. Všechny sýkory hnízdí v dutinách a mají bělavá vajíčka s červenavými skvrnkami. Přesto dovedou odborníci podle nich naše domácí druhy sýkor rozeznat. Počet vajíček vzrůstá směrem od jihu k severu paralelně s prodlužujícími se letními dny a tím i s možností obstarat potomstvu více potravy.

Názvy ve světě