Sovice krahujová

Surnia ulula

Sovice krahujová

Surnia ulula

Znaky

Sovice krahujová je středně velká sova o rozpětí 75 centimetrů s černě pruhovanou světle šedou hrudí a dlouhým ocasem. V letu připomíná krahujce. Létá nízko, střídavě rychle mává křídly a plachtí. Předtím, než se posadí, se mírně vznese. Aktivní je za dne a zvláště za soumraku. Má chechtavý hlas podobný hlasu sokolů.

Prostředí

Severské jehličnaté i listnaté lesy, zalesněná tundra. Hnízdí s oblibou na zarůstajících místech po lesních požárech a na pasekách v oblasti listnatých lesů.

Rozmnožování

Volání této sovy je slyšet od března, dlouho před táním sněhu. Hnízdit začíná sovice krahujová v polovině dubna ve vyhnilých kmenech, v loňských vraních hnízdech nebo v datlích dutinách. Zatímco samička sedí na vejcích, hlídá sameček v blízkosti a energicky napadá pařáty vetřelce. Obvykle klade sovice 3 až 4 vejce, v letech, kdy je hojnost myší, někdy i 10 a více. Mláďata mohou opustit hnízdo už v přechodném opeření.

Potrava

Když je sovice krahujová sytá, umí se téměř dokonale skrývat. Když dostane hlad, sedá si ráno a večer na zpuchřelý kmen a pozoruje okolí. Útočí rychle a překvapivě. Loví hlavně myši a lumíky, napadá však i ptáky, které plaší ze spánku máváním křídel. Na příkladu úlovku bělokura rousného je zřejmé, že sovice zdolá ptáka téměř dvakrát tak těžkého, než je sama. Při nedostatku potravy přetahuje na značné vzdálenosti a proniká i do jižních oblastí, aniž by však dosáhla střední Evropy jako občas sovice sněžná. V Čechách a na Moravě se výjimečně objevuje jako vzácný zatoulanec. Sovice z nejzazšího severu jsou často poměrně málo plaché a byly už kroužkovateli několikrát uloveny do velkých ručních sítí.

Názvy ve světě