Lori malý

Lori malý

Glossopsitta pusilla

Popis

Je to středně velký lori robustnější postavy. Základní barva opeření je zelená, uzdička, čelo a hrdlo je červené, okolí ucha zelené s bledě zelenými pírky, týl a horní část zad je bronzově hnědá, se zeleným nádechem, spodní krovky křídelní žlutozelené, ruční letky s velmi úzkým žlutým lemem na vnější straně, ocas ze spodní strany žlutavě olivový, postranní ocasní pera u kořene oranžově červená, úzké okruží oka černé, duhovka oranžová, nohy šedé, zobák černý. Samice je stejná, jako samec, někdy se udává, že samec může mít jasnější barvy. Endoskopie nebo analýza DNA je pro správné určení pohlaví nezbytná. Mladí ptáci jsou celkově matnější ve zbarvení, zobák je tmavě olivově hnědý, tmavší červené zbarvení obličejové části oproti dospělým, duhovka je tmavá.

Poddruhy

V současné době není uznáván žádný poddruh tohoto papouška.

Mutace

Dosud nejsou známy žádné mutace tohoto druhu.

Rozšíření

Východní a jihovýchodní Austrálie, od severního Queenslandu (Cairns) na jih, pravděpodobně také v Tasmánii. Odhadovaná rozloha areálu výskytu je podle údajů IUCN 100.000 - 1.000.000 km2. Jeho četnost však není velká, hojněji se vyskytuje jen od východní Victorie po jižní Queensland. Jinde je jeho výskyt vzácný. Zdržuje se v oblastech porostlých stromy ve všech nadmořských výškách. Dává přednost otevřeným krajinám, kde stromy kvetou nebo plodí. Občas se s nimi lze setkat v sadech a i jiných kultivovaných plochách.

Život v přírodě

Obvykle jsou vidět mimo hnízdní sezónu v malých skupinkách čítajících 4 – 12 jedinců (Vašíček, Arndt), nebo i výrazně větších, čítajících až 50 jedinců (M.Owen a další). Žijí nomádským životem. Preferují striktně vyšší polohy v korunách stromů, kde jsou obtížně spatřitelní vzhledem ke své velikosti a převážně zelenému zbarvení. Stejně jako ostatní loriové z rodu Glossopsitta upřednostňují kvetoucí blahovičníky, kde se slétávají do větších skupin. Navštěvují však i jiné kvetoucí a plodící stromy, zalétávají do sadů, zahrad a parků. Vašíček uvádí i nedozrálá obilná pole. Často jsou ve společnosti jiných loriů a nektarožravých ptáků. Jsou přátelští a nejsou nijak zvlášť plaší, a to zvláště v době, kdy sbírají nektar. Pak se k nim lze přiblížit i na menší vzdálenost. Jsou aktivní a hluční. Jsou výborní letci, létají rychle a přímo. Při letu je slyšitelné mávání křídel a ptáci vydávají hlasité zvuky, které jsou intenzivnější, než u loriů mošusových, se kterými mohou být zaměněni. Stejně jako loriové mošusoví či korunkoví vytvářejí páry mezi sebou velmi těsné vazby. Hnízdní období začíná v květnu a trvá do ledna, na jihu především v srpnu a září. Hnízda si budují v dutinách větví či vysokých stromů, upřednostňují eukalypty v blízkosti vodních zdrojů. Pár si před hnízděním dutinu důkladně vyčistí a pak na dno nanosí třísky a ztrouchnivělé kousky dřeva. Samička snáší obvykle 2 až 5 vajec, jejichž průměrná velikost je 19,5 x 16,4mm. Odhaduje se, že se v přírodě dožívá 7 – 9 let.

Potrava

Květy (specielně různé druhy Eukalyptů), nektar, pyl, ovoce původních i domestikovaných druhů, různé bobule a příležitostně i hmyz a jeho larvy. Vašíček uvádí, že nejraději vyhledávají potravu na rostlinách Melaleuca ssp. a Xanthorrohoea ssp., konzumují i bobule Loranthus sp.

Chov v zajetí

Lori malý se stejně jako Lori korunkový mimo australskou geografickou oblast nechová, takže následující informace pochází výhradně od australských chovatelů. Jedná se o živého a aktivního papouška, který snadno přivykne na společnost lidí. Jeho hlasový projev je podobně jako u jiných druhů rodu Glossopsitta výrazný, avšak ne nijak hlasitý. Vlohy k mluvení nejsou známé, avšak má se za to, že nebudou velké. K jiným druhům ptáků bývají přátelští, takže je možné je chovat ve skupinové voliéře. Chov jako takový je považován za náročný a nelze ho doporučit začátečníkům. Rovněž není známo, že by se choval jako domácí mazlíček, přestože by se svoji povahou mohl být výborným společníkem. Ptáci se v zajetí jen těžko aklimatizují a velmi obtížně přivykají na náhradní potravu. V chovech jsou náchylní na napadení organismu bakteriemi a viry a vysoká hygiena chovu je bezpodmínečně nutná. Velmi často hynou zcela náhle bez viditelných vnějších symptomů. Velmi rádi se koupou nebo i sprchují. Větší klece či voliéry mohou být osázeny rostlinami, protože je loriové malí neničí. Arndt udává minimální velikost voliéry 2 x 1 x 2m (délka x šířka x výška) a nebo 2m2 na pár při skupinovém chovu. Voliéra by měla být z takových materiálů, aby byla zajištěna dostatečná hygiena prostředí. Minimální teploty by se měly pohybovat okolo 20oC, při aklimatizaci po dovozu min. 24oC. Do voliér je vhodné umístit budku i mimo hnízdní období, protože ptáci v ní nocují. Rozměry budky jsou 30 x 15 x 18cm se vstupním otvorem o průměru 5cm. První doklady o chovu v zajetí jsou z roku 1877, kdy byl dovezen do Anglie. Prvního odchovu v zajetí bylo dosaženo v Austrálii u chovatele N.K.Busche v roce 1948. Odchov je i v dnešní době relativně vzácný a není o něm mnoho informací. Snůška je obvykle 3 až 5 vajíček. Pokud je plně harmonizující pár, lze je s úspěchem odchovat pod vlastními rodiči. Inkubační doba se udává 22 dní, po dalších 39-46 dnech (v závislosti na teplotě) vylétají z hnízda. Rodiče je pak ještě další až dva až tři týdny dokrmují. Pohlavně dospívají brzy, jsou známy případy, kdy úspěšně zahnízdili ptáci ve stáří 12 měsíců. Dospělí pak bez větších problémů dokáží v zajetí hnízdit 2x - 3x ročně. Velikost kroužků pro kroužkování je 4,5 – 4,8mm.

Kříženci

V Austrálii byli odchováni kříženci s lorim korunkovým (Glossopsitta porphyrrocephala) a lori žíhaným (Trichoglossus versicolor).

Zastoupení v chovech

V České republice ani v Evropě se dle mých informací v současné době tento druh nechová.

Krmení

S potravou pro lorie malé nejsou v Evropě žádné zkušenosti, protože se zde nyní nechovají. Australští chovatelé doporučují pro tento druh obecně podobné složení potravy, jako pro lorie mošusové. Základem potravy je tedy kaše pro lorie nahrazující nektar (doporučena instantní) a dostatek čerstvého ovoce a rovněž i zelené krmivo - převážně ptačinec. Jako doplněk je možné použít vaječnou směs, piškoty, moučné červy atd. Neměly by chybět ani čerstvé větve s listy, pupeny nebo i květy. Pokud se vyhýbáte umělé instantní kaši, nebo Vám právě došla, osvědčila se mi u všech loriů směs, která se skládá z dětských piškotů a rozmixovaného ovoce a do tohoto základu přidávám trochu medu, nízkotučný bílý jogurt, glukózu, kukuřičný škrob, pyl, pivovarské kvasnice, vitamíny a doplňuji vodou. V potravě nesmí chybět potřebné vitamíny a minerály. Jsou známy případy, kdy lori malý uhynul na nedostatek vitamínu B1 (thiaminu).

Ochrana a obchod

Tak jako všichni ostatní papoušci je i lori malý zařazen do přílohy II úmluvy CITES. Jedná se o papouška, u kterého autoři udávají více méně sporadický výskyt. Hojnější je jen od východní Victorie po jižní Queensland. Podle posledních údajů se věří, že se jeho populace v Austrálii snižuje kvůli ničení přírodních biotopů a zkulturňování krajiny, nicméně potvrzené to není a početní stavy tohoto loriho jsou stále relativně vysoké a není tudíž nutná zvláštní ochrana. Pokud by byl zastoupen v evropských chovech, nebyly by pro jeho chov a obchod v rámci Evropské unie kladeny žádné formální překážky. Jediným průvodním dokumentem je pak veterinární povolení k převozu z okresu do okresu (v rámci ČR) - toto bývá velmi často opomíjeno, avšak nikdy jsem neslyšel o jakýchkoliv problémech či dokonce sankcích ze strany státních úřadů - či veterinární povolení k převozu ze státu do státu (v rámci EU). Toto povolení je naopak důležité, protože případná celní kontrola v tom daném státě může papoušky bez tohoto povolení zabavit a Vám způsobit nemalé problémy. Veterinární povolení k převozu vydává příslušná Okresní veterinární správa (potvrzení od soukromého veterinárního lékaře neplatí). Eventuelní dovoz či vývoz mimo Evropskou unii povoluje v ČR Ministerstvo životního prostředí po konzultacích se Státní agenturou pro ochranu přírody a Státní veterinární správa. Od podzimu 2006 však platí na celém území EU dovozní embargo v důsledku rozšíření ptačí chřipky. V současné době lze výjímečně povolit do osobního zájmového chovu dovoz maximálně 2 párů. Aktuální veterinární informace lze nalézt na portálu Státní veterinární správy I v Austrálii patří tento druh mezi méně chované lorie a jeho cena na místním trhu se pohybuje okolo 100,-- australských dolarů.

Názvy ve světě

Lori malý

Latinsky: Glossopsitta pusilla, Anglicky: Little Lorikeet, Německy: Zwergmoschuslori, Dánsky: Lille Moskuslori, Španělsky: Lori Carirrojo, Finsky: pikkulurikki, Francouzsky: Lori à masque rouge, Italsky: Lorichetto nano, Japonsky: himejakouinko, Japonsky 2: ヒメジャコウインコ, Holandsky: Dwerglori, Norsky: Rødmaskelori, Polsky: nektarynka mala, Rusky: Крошечный мускусный лорикет, Slovensky: lori malý, Švédsky: Mindre lorikit, Čínsky: 姬鹦鹉

Mohlo by vás také zajímat

Alexandr malý,  Ara malý,  Lori kardinálský,  Lori límcový,  Lori mnohobarvý,  Lori modrobřichý,  Lori mošusový,  Lori olivový,  Lori smaragdový,  Lori škraboškový