Kukačka obecná

Cuculus canorus

Kukačka obecná

Cuculus canorus

Znaky

Kukačka obecná je středně velký pták s dlouhým ocasem, jehož silueta za letu se podobá siluetě krahujce. Křídly mává „ploše" a stejnoměrně rychle.

Staří ptáci jsou šedí, mají bíle skvrnitý ocas a příčně pruhovanou hruď, mimoto se vyskytují i ptáci červenohnědí. Mladí ptáci jsou příčně pruhovaní i na hlavě a na zádech a jsou šedí nebo hnědí. Sameček se ozývá známým kukáním. Hlas samičky je úplně jiný, tikavý jako hlas krahujcovitých, při vzrušení vydává samice zvláštní prskavé zvuky.

Prostředí

Kukačka obecná je výjimečně přizpůsobivá. Vyskytuje se od polopouští přes souvislé listnaté a jehličnaté lesy a horská rašeliniště až k severní hranici lesa. Hojná je všude, kde žijí drobní ptáci a hmyz.

Rozmnožování

Ačkoli je rozmnožování kukačky důkladně prostudováno, stále ještě není do všech podrobností známé. Samička klade vejce do hnízd jiných ptáků a o potomstvo se už dál nestará - tomuto jevu říkáme hnízdní parazitismus. Kukačka je dále polyandrická, to znamená, že jedna samička žije na jednom hnízdišti s větším počtem samečků. Samečkové přilétají ze zimovišť před samičkami do svých revírů a lákají protahující samičky svým známým kukaččím voláním. Začátek kukaččího volání se jako vlna šíří z jižní Evropy na severovýchod: vzdálenost mezi jižním Německem a jižním Finskem urazí tato vlna asi za 3 týdny, od poloviny dubna do konce první dekády května. V polovině června kukání ochabuje, nekončí však před koncem července. Když kuká, sedí sameček kukačky na vyvýšeném místě, má svěšená křídla a zdvihá mírně zploštělý ocas.

Samička kukačky klade vajíčka do hnízd různých pěvců, i do hnízda droboučkého střízlíka. Někdy se splete a vyklade vejce do dutiny datla nebo do hnízda nekrmivého ptáka, kde pak mladá kukačka samozřejmě zahyne. Nemá naději ani ve hnízdě vrabce domácího, protože vrabci ji odmítají krmit. Celkem bylo už zjištěno přes 120 druhů pěstounů, z nichž 20 je pěstounů hlavních. Je mezi nimi rehek zahradní, konipas bílý, linduška lesní a bělořit šedý. Každá samička kukačky klade vejce do hnízda toho druhu, jímž byla sama vychována. Nalezneme-li v jednom hnízdě dvě kukaččí vejce, pak pocházejí od dvou různých kukaček. Když už ale pěstouni sedí déle na svých vejcích, přichází kukačka pozdě.

Kukačka klade svá vejce do hnízd pěstounů s rafinovanou strategií: nejdříve, když hnízdo objeví, pozoruje staré ptáky, v nestřeženém okamžiku pak splní svůj úmysl. Pozornost budoucích pěstounů odvede od hnízda často sameček kukačky, který se objeví opodál a přiláká na sebe pozornost všech drobných ptáků z okolí včetně pěstounů. Kdykoli se totiž kukačka objeví, shlukují se kolem drobní ptáci, rozhořčeně křičí a často na ni i útočí. Někdy si samička kukačky do hnízda pěstounů sedá, u dutin se venku zachytí a mnohé vajíčko spadne na zem a rozbije se, i když má kukaččí vejce mnohem silnější skořápku než stejně velké vejce pěvců. Někdy položí kukačka vajíčko nejdříve na zem, pak je uchopí do zobáku a uloží do hnízda. Často také vyhodí kukačka z hnízda vejce pěstounů nebo je sežere. Kolik vajec kukačka za sezónu naklade, není dosud známé - mluví se o 5, ale i o 25. Na každý pád je období kladení vajec velmi dlouhé a trvá od počátku května do července - tak dlouho, pokud začínají hnízdit pěstounští ptáci.

Ve srovnání s velikostí kukačky jsou její vejce pozoruhodně malá. V průměru jsou dlouhá asi 20 mm, tedy asi stejně velká jako vejce špačka. Mnohá, ne však všechna kukaččí vejce jsou vejcím pěstounů překvapivě podobná zbarvením i kresbou.

Mnozí drobní ptáci hnízdo opustí, najdou-li v něm kukaččí vejce, jiní je „hodí přes palubu", další zas navrší na svou snůšku včetně kukaččího vejce nový hnízdní materiál a na něj pak nakladou nová vejce. Ale dost často cizí vejce přijmou a vysedí je s vlastními. Mladá kukačka se obvykle vyklube dříve než její nepraví sourozenci, asi po 11 či 13 dnech sezení. Roste neobyčejně rychle. Dokonce, i když se vyklube několik dnů po ostatních mláďatech, brzy je hmotností předhoní. Deset až patnáct hodin po vyklubání se u kukaččího mláděte probouzí „vyhazovači reflex", který je nutí vyhodit z hnízda vše, čeho se dotkne. Tento reflex mizí po třech až čtyřech dnech. Tehdy si už mladá kukačka naložila na záda všechny své nepravé sourozence a vyhodila je z hnízda. Ptačí rodiče, kteří pečují pouze o ta mláďata, která jsou v hnízdě, řádění malé kukačky nečinně přihlížejí. Mladá kukačka je nejčilejší právě za chladného počasí, když ostatní mláďata prokřehnou a jejich rodiče se na chvíli vzdálí. Naopak při teplotách nad 25 stupňů, kdy jsou „zákonití" potomci čilí, přestává se kukačka namáhat. Když konečně sedí v hnízdě sama, živí se mladá kukačka tolik a roste tak rychle, jako celá kopa dětí. Její dokořán otevřený zobák svítí nesmírně vyzývavě a její prosebný křik je pronikavý. Rychle roste, brzy se osamostatňuje a připravuje se na cestu do Afriky, aniž by kdy poznala své pravé rodiče. Na jih od rovníku se však může setkat s ptáky svého druhu, kteří zde žijí, ale nikdy nepocítí instinkt, nutící je k tahu. Tito ptáci patří k jihoafrické rase naší kukačky obecné. Kromě toho žije v Africe ještě řada druhů kukaček, které jsou s naší příbuzné, ale staví si hnízdo a odchovávají mláďata samy.

Názvy ve světě