Hrdlička divoká

Streptopelia turtu

Hrdlička divoká

Streptopelia turtu

Znaky

Hrdlička divoká je malý skořicově zbarvený opeřenec s bílým páskem na konci ocasu.

V době toku se ozývá voláním „turr, turr, turr", jinak je nenápadný a tichý, většinou ukrytý v listoví. Hrdlička divoká není příliš plachá.

Prostředí

Na sever od Alp žije jen v teplých polohách, v jižní Evropě je hojná téměř všude a je cílem intenzivního lovu. Má v oblibě parkové krajiny v blízkosti vody, lesíky v lukách, ovocné zahrady, na jihu i křovinatou krajinu.

Rozmnožování

Tokající holub vrká neúnavně i v nejteplejších poledních hodinách, když všichni ostatní ptáci mlčí. Když tok vrcholí, doprovází vrkání svatebním letem, při němž prudce vylétá do výše a plácá křídly.

Hrdlička divoká klade jako všichni holubi jen 2 vejce na chatrnou podložku z klestí. Dvě snůšky, první začíná ve druhé polovině května. Na vejcích sedí oba rodiče 13 až 14 dní. Jednou vyplašena nevrací se už hrdlička zpátky do hnízda, ale staví si hnízdo nové. Mláďata setrvávají na hnízdě asi 18 dní. Zpočátku jsou matné hnědá a teprve během podzimního pelichání se jim objevuje hezká kresba na krku. Na podzim se hrdličky slétají do hejn, která sbírají společně na strništích zrní. Přezimují při okrajích afrických a asijských pouští, kde žije řada jim blízce příbuzných druhů.

Potrava

Semena. Hrdličky polykají i kaménky, příležitostně i plné nebo prázdné ulity plžů. V období setby je lidé na polích vidí neradi.

Všeobecně

Mnohde, zejména v západní Evropě, začíná hrdlička divoká pronikat do měst a stává se krotkým ptákem parků i zahrad, místy ale musí ustoupit hrdličce zahradní. V jižní Evropě je hrdlička divoká intenzívně lovena jako žádaná zvěřina hlavně v období hnízdění.

Názvy ve světě