Stepokur krásný

Pterocles alchata

Stepokur krásný

Pterocles alchata

Znaky

V malých hejnech rychle poletující ptáci, kteří se dorozumívají kdákavými zvuky a tím zajišťují vzájemný kontakt. Stepokur krásný dosahuje délky asi 37 cm, rozpětí kolem 65 cm. Bílé břicho, špičatý ocas. Sameček má v době hnízdění černé hrdlo a rezavý pruh na hrudi.

Prostředí

Polopouště a suché stepi především s písčitými oblastmi, písčité stepi s dunami. Za tahu i v kulturní stepi. V Asii byl tento pták kdysi masově rozšířený - v roce 1932 bylo za podzimního tahu odhadnuto jedno hejno na 780 000 ptáků, od těch časů však zasahovalo zemědělství do životního prostředí ptáků stále více a jejich životní prostor se značně zúžil.

Rozmnožování

Hnízdění začíná v polovině května a trvá snad jako náhradní nebo následná snůška - až do července. Tři nebo méně často jen dvě vejce leží často bez jakékoli podestýlky ve stínu keře. Oba rodiče se při sezení střídají: sameček sedí na vejcích většinou přes noc a v ranních hodinách, slepička odpoledne. Doba sezení je skutečně dlouhá, asi 4 týdny. Ptáci často hnízdí v řídkých koloniích, odlétají se společně napít a společně se zase na hnízda vracejí. Sedí na vejcích někdy velmi vytrvale, jindy hnízdo brzy opouštějí a spoléhají na barevné zamaskování vajec. Začínají sedět po snesení prvního vejce. Jejich mláďata jsou nekrmivá a svým prachovým peřím poněkud připomínají mláďata kulíků. Jsou schopna ihned hledat potravu, rodiče jim však obstarávají vodu, kterou donášejí ve voleti, ne jako mnozí kurovití ve vodou nasáklém peří na hrudi. Ve věku tří až čtyř týdnů už dovedou mladí stepokurové létat, v 8 týdnech, jsou už odrostlí. Ke konci hnízdního období prodělává sameček částečné pelichání, přičemž má na hlavě stejné peří jako samička. Když jsou už mláďata schopna letu, tvoří stepokurové veliká přetahující hejna a později od srpna do října táhnou na svá zimoviště. Západoevropská populace přezimuje na severním okraji Sahary. V březnu se ptáci opět vrací, když se step změní v koberec plný květů. Hejna se pak rozpadají v páry.

Potrava

Potravou stepokurů je zrno. Pobíhají batolivě po zemi a důkladně prohledávají půdu. Také hrabou, ale zcela jinak než kurovití. Protože se živí suchou potravou, mají značné nároky na vodu a v létě létají několikrát denně k napajedlům, vzdáleným od hnízdišť často až 50 km. Pijí podobným způsobem jako holubi.

Všeobecně

Není dosud zcela jasné, jsou-li stepokurové více příbuzní holubům nebo bahňákům. To však není rozhodující, protože asi představují mezičlánek mezi oběma těmito skupinami. Uvažujeme-li znaky, které se vyvinuly v závislosti na prostředí, jsou podobnější holubům, když ale přihlédneme k vlastnostem, které méně souvisí s prostředím, jako je složení krevního barviva, zařadíme je do blízkého příbuzenstva bahňáků. Od nich se však bezesporu oddělili už před dávnými časy a stali se ptáky suchých oblastí. Dnes je považujeme za samostatný ptačí řád, zahrnující deset především afrických druhů.

Tam, kde se stepokurové vyskytují, je není možno přehlédnout, neboť několikrát denně přeletují jejich malé skupinky s hlasitým voláním nad krajem. Nejsevernější hranice jejich rozšíření a nejsevernější hnízdiště jsou v jižní Francii v Crau. Podobný je stepokur písečný z jižních oblastí Středomoří a z Turecka. Jeho hnízdiště zasahují až do jižního Španělska. Stepokura písečného rozeznáme od stepokura krásného snadno podle zcela černého břicha.
I hlasy obou druhů jsou nezaměnitelné: stepokur krásný volá melodicky „guta, guta", stepokur písečný má hlas drsný, který zní jako „čaurau" a „dírr".

Názvy ve světě