Lori kardinálský

Chalcopsitta cardinalis

Lori kardinálský

Chalcopsitta cardinalis

Popis

Je to větší lori. Základní barva opeření je červená, na zádech, křídlech, a přední části lící tmavší a poněkud do hněda, prsa a břicho se světle žlutým, úzkým lemováním, ocas hnědavě červený, okruží oka a oblast okolo zobáku je tmavě šedé, duhovka oranžově červená, nohy šedé, zobák oranžový s černou bází.Vašíček uvádí zobák korálový. Samice je podobná samečkovi. Určení pohlaví endoskopií nebo analýzou DNA je nezbytné. Mladí ptáci jsou stejní jako rodiče s tím, že mají mírně tmavší a matnější peří.

Poddruhy

V současné době není uznáván žádný poddruh tohoto papouška.

Mutace

Žádné mutace nejsou známé

Systematika

V minulosti byl řazen do rodu Eos, do rodu Chalcopsitta je řazen až od roku 1937. Nová zkoumání chromozomů však ukazují, že z tohoto hlediska mají blíže k rodu Eos než k rodu Chalcopsitta. Kritériem k řazení však i nadále zůstává holá část pokožky pod zobákem, která je charakteristická právě pro rod Chalcopsitta.

Rozšíření

Šalamounovy ostrovy a ostrovy Bougainville, Buka, Nissan Feni, Tanga, Lihir, Tabar a Lavongai (New Hanover). Podle údajů Guye Dutsona (leden 1999) jsou hojní na ostrovech Nové Anglie a severně od Nového Irska s vyjímkou New Hanover. Z ostrovů Nového Irska byl pravděpodobně vytěsněn Lorim zelenokřídlým (Lorius hypoinochrous). Obývají především deštné pralesy, sekundární vegetaci, mangrovové porosty a kokosové plantáže v nižších polohách až do nadmořské výšky 800 m.n.m. Na kokosových plantážích se s nimi lze setkat prakticky na celém území Šalamounových ostrovů. Celková oblast jejich rozšíření zaujímá plochu až 50.000 km2

Život v přírodě

Mimo hnízdní sezonu žije jednotlivě, v párech nebo malých skupinkách do 30 jedinců. Většinou jsou vidět v letu nebo při sběru potravy na květech kokosových palem a jiných stromů. Jsou hašteřiví a hluční. Létají rychle a přímo. Za letu jsou nápadní díky široce rozestřenému ocasu. Příležitostně jsou vidět ve větších hejnech migrující z ostrovu na ostrov za potravou (Mayr 1945). Rádi vyhledávají teplé a vlhké oblasti. Jejich hlas je pronikavý, ječivý a ostrý. Je výrazně hlasitější, než hlas loriů mnohobarvých, v jejichž společnosti bývá vídán. Bližší informace o hnízdění v přírodě chybí. Hnízdní období udává Kenning (1985) červenec - září, ale bude zřejmě delší. Polohu hnízda údajně upřednostňují ve vyšších korunách stromů. Námluvy a páření bylo pozorováno v srpnu a začátkem září, krmení mladých v červenci. Jedná se ale o náhodná pozorování. Breggula (1983) a Coates (1985) dále udávají, že na ostrově Lologham (Šalamounovy ostrovy) byla spatřena mláďata v dubnu a červnu, v červenci pak na ostrově Shortland (západní Šalamounovy ostrovy)

Potrava

Ovoce, malé bobule, květy - hlavně kokosové palmy, zelenina. Bylo pozorováno (Virtue 1947, Schodde 1977), že upřednostňují stromy s červenými květy a dále plody z rudrakšových stromů (Elaeocarpus ssp.) a hřebíčkovců (Syzygium ssp.).

Chov v zajetí

Lori kardinálský není příliš častým chovancem v evropských voliérách. Jeden z důvodů jeho nepříliš velké obliby může spočívat ve velmi hlasitém hlasovém projevu, který může až obtěžovat. Navíc se oproti jiným loriům může ozývat velmi často. K jeho kladným vlastnostem však patří nezměrná aktivita a hravost. Při pohledu na pár loriů kardinálských se rozhodně nebudete nudit. V novém prostředí bývají v prvních dnech ostražití, avšak brzy si zvyknou a stanou se velmi důvěřiví. Bez problémů pak jdou chovateli až na ruku, což bývá zrádné, protože následně v době hnízdění se stávají velmi agresivní. Mají rádi teplejší počasí, v něm jsou aktivnější. Na chlad jsou citliví. Často je lze pozorovat s roztaženými nebo mávajícimi křídly. Velmi rádi se koupou. V Jurong Bird Parku v Singapuru bylo pozorováno, že ke hrám využívají i liány, na kterých se houpou a na které sedají raději, než na pevné větve. Arndt udává minimální velikost voliéry 2 x 1 x 2m (délka x šířka x výška) s venkovním výletem 3 x 1 x 2m. Minimální teplota je udávána 20oC. Do voliér je vhodné umístit budku i mimo hnízdní období, protože ptáci v ní nocují. První doklady o chovu tohoto druhu v zajetí jsou z roku 1944, kdy se dostal do ZOO San Diego v USA. Do Evropy se dostal až v roce 1976 do chovu R.Burkarda a Vogelparku Walsrode. První odchov v zajetí se podle dostupných informací zdařil v roce 1980 u T.Morforda. Hnízdní období v evropských podmínkách začíná v květnu a trvá do září. Arndt uvádí, že odchovů se dosahuje jen zřídka. Samice snáší 2 vejce, která jsou často neoplozena. V budce se během hnízdění střídají oba rodiče. Inkubace je okolo 26 dní, po dalších 7 - 8 týdnech mladí vylétají z budky. Velikost kroužků pro kroužkování se udává 7,0 - 8,0.

Kříženci

Žádné doklady o úspěšném křížení v zajetí nejsou známé. V Austrálii se má za to, že Loriové kardinálští zavlečení do volné přírody se kříží s tamnějšími Lorii mnohobarvými

Zastoupení v chovech

V České republice se dle mých informací tento lori chová v pěti chovech, v rámci celé Evropy je registrováno zatím pouze 30 párů.

Krmení

Základem potravy je kaše pro lorie. Nezbytný je i dostatek měkkého ovoce, jako doplněk i vaječná směs a zelené krmivo. Jako doplněk se podávají i čerstvé větve s květy nebo pupeny. Pokud nepoužíváte instantní směs, tak byste neměli zapomínat na dostatek vitamínů a minerálů. Moučné červy berou jen velmi zřídka, spíše vůbec ne.

Osobní zkušenosti

Lori kardinálské chováme v našem chovu od roku 2004 a tak můžeme potvrdit prakticky vše, co se o nich v literatuře píše. Jsou to velmi aktivní a živí ptáci, kteří se neustále snaží nějakým způsobem zabavit. V našem chovu patří mezi ptáky s asi nejvíce vyvinutým smyslem pro vlastní teritorium a z toho vyplývá i jejich určitá agresivita jak vůči jiným obyvatelům sousedních voliér, tak i vůči vlastnímu druhu. Jejich hlasový projev je ostrý a asi po Loriích tmavých (Pseudeos fuscata) nejnepříjemnější. Nicméně jako většina větších loriů se v našem chovu hlasově nijak významně neprojevují. Asi nejintenzivnější je jejich projev v období hnízdění, zvláště, pokud se někdo nebo něco přiblíží ke hnízdní budce. Mimo dobu hnízdění však nijak nekřičí a mírně slyšet jsou jen zrána a pozdě odpoledne v době, kdy se obvykle podává krmení. Po umístění do voliéry se v ní prakticky okamžitě zabydleli a od prvního momentu si ji hájili i proti ruce, která podávala krmení. Na naši přítomnost si velmi rychle zvyknuli a dnes nám při krmení chodí na ruku. Nicméně jsou nevyzpytatelní a pokud se jim zdá, že tato ruka překročila mez jejich "slušnosti" nebo bezpečí, neváhají velmi bolestivě štípnout. Budka je zavěšena celoročně, ptáci v ní nocují. Na její kontroly jsou velmi citliví i v době mimo hnízdění, a za hlasitého křiku ji brání. Jednou z jejich velmi oblíbených zábav je koupání. Vodu dostávají do misky cca 25cm v průměru a asi 10 cm hluboké. Miska je umístěna 1,7m nad zemí ve výšce budky. Koupou se hned jak dostanou čerstvou vodu, přitom jim zjevně nezáleží na teplotě. Peří si zcela promáčí a pak sedí na větvích a čistí se. Tuto činnost provádějí i v zimě, kdy teplota ve voliérách v extrému poklesne krátkodobě i pod 10oC. Na zem slétávají jen velmi zřídka a pouze pokud jim tam upadne jejich oblíbená potrava - jablka a hrušky. Voliéra, ve které jsou umístěni má dřevěnou konstrukci a loriové kardinálští ji neničí. Z tohoto důvodu jsem se pokusil umístit do voliéry pro oživení na zem sukulentní rostliny rodu Agave. Ujmuly se dobře, ale v momentě, kdy začaly odnožovat, tak loriové všechny mladé výhonky okousali. V době hnízdění jsou tito loriové citliví na veškeré vnější podněty. V našem prostředí to znamená, že velmi prudce reagují na jakékoliv vyrušení - to je nejenom návštěva voliér, krmení, ale také třeba silný déšť bubnující na střechu voliéry. V tom okamžiku oba opouštějí hnízdo ve snaze zabránit potenciálnímu vetřelci jeho objevení. Jako rodiče jsou však velmi pečliví. Na vejcích sedí převážně samice. Přes noc jsou však na hnízdě oba rodiče. V době krmení samec samici nekrmí, ta opouští na nezbytně nutnou dobu hnízdo. Relativní vlhkost ve voliérách udržujeme na minimální hranici 80%, přesto jsem pozoroval, že se samice vykoupala a ještě zcela mokrá se vrátila na hnízdo. Nejsem schopen však určit, zda cítila potřebu zvýšit vlhkost v budce, či zda se jenom po provedení nezbytné hygieny vrátila k plnění svých mateřských povinností. V prvním hnízdění byla snůška neoplozena, ale z druhého bylo odchováno jedno mládě. Samice snesla v prvních dvou hnízděních v rozmezí vždy dvou dnů tři (!) vajíčka. To je podle údajů v literatuře i podle konzultací s jinými chovateli naprosté unikum. Obvykle snášejí tito loriové vajíčka pouze dvě, což se stalo pravidlem v hnízděních následujících. Inkubační doba je zhruba 26 dní a je závislá na ročním období, resp. na teplotě okolního prostředí. V letních měsících za slunného počasí je inkubační doba o dva až tři dny kratší. Mláďata zůstávají v hnízdě po dobu 8 týdnů a následně je rodiče ještě dokrmují. Doba dokrmování mimo budku závisí na několika faktorech, z nichž mezi nejvýznamnější považuji chuť rodičů k dalšímu hnízdění a rovněž také určitou sílu mladých vynutit si potravu od rodičů i když už jsou schopní stravovat se samostatně. Odstav jsme prováděli nejdéle za 1 měsíc od výletu z budky vzhledem k teritoriální agresivitě tohoto druhu. Co se týče hnízdní sezóny, zaznamenali jsme snůšky v lednu, březnu, dubnu a červenci. U jiných chovatelů zahnízdili tito loriové v říjnu. Tato zjištění nás vedou k závěru, že stejně jako u některých dalších loriů nebude ani u loriů kardinálských hrát významnou roli pro hnízdění roční období a tito loriové budou schopni při zajištění odpovídajících podmínek hnízdit celoročně. Na závěr snad malá poznámka - setkal jsem se s názorem, že loriové kardinálští nijak nevynikají barevností, protože jsou pouze červení se žlutým zobákem. Osobně si myslím, že kdo viděl lorie kardinálské, musí objektivně uznat, že jde o jedny z nejatraktivnějších loriů právě po stránce barvy. Červená barva vytváří na jejich těle mnoho odstínů a lesk peří dává těmto odstínům sametový nádech a to zvláště na plném slunečním světle. Domnívám se, že právě díky těmto barvám a lesku dal autor popisu tomuto papoušku jméno "cardinalis" - tedy kardinálský, což by mělo svým způsobem vyjadřovat určitou vyjímečnost a atraktivitu stejně tak, jako církevní hodnost "kardinála" ve světě lidském. Pozn.: Při literární rešerši jsem byl překvapen, jak málo informací o tomto druhu je dostupných. Ze své chovatelské praxe jsem považoval lorie kardinálské za obecně rozšířené a chovatelsky i biologicky velmi dobře zdokumentované. Z úst několika chovatelů jsem slyšel, že jsou to ptáci dobří leda tak pro začátečníky a amatéry. Opak se zdá být pravdou. O těchto loriích je zveřejněno jen minimum informací z přírody. V chovech jsou loriové kardinálští poměrně novým druhem chovaným až v poslední čtvrtině minulého století a jejich zastoupení v chovech je překvapivě nízké i dnes. Přitom je to dle našich I takto vypadají námluvy zkušeností odolný a dobře se rozmnožující druh. I takto vypadají námluvy Ochrana a obchod: Stejně jako všichni ostatní loriové je i lori kardinálský zařazen do přílohy II úmluvy CITES a to i přesto, že jsou jeho stavy v přírodě velmi početné a rozhodně nehrozí v nejbližší době ohrožení jeho populace. Nicméně oblast jeho výskytu je limitovaná na výše uvedené ostrovy a souostroví a pokud by došlo k nějaké přírodní katastrofě či jiné změně životních podmínek, mohly by jeho stavy velmi rychle poklesnout. Pro chov a obchod v rámci Evropské unie nejsou kladeny žádné formální překážky. Ptáci ze soukromých chovů nepotřebují žádné průvodní dokumenty při přemísťování v rámci ČR. Při převozu ze státu do státu je jediným průvodním dokumentem veterinární povolení (platí v rámci EU). Toto povolení je celkem důležité, protože případná celní kontrola v tranzitním nebo cílovém státě může papoušky bez tohoto povolení i zabavit a Vám způsobit nemalé problémy. Veterinární povolení k převozu vydává příslušná Okresní veterinární správa (potvrzení od soukromého veterinárního lékaře neplatí). Eventuelní dovoz či vývoz mimo Evropskou unii povoluje v ČR Ministerstvo životního prostředí po konzultacích se Státní agenturou pro ochranu přírody a Státní veterinární správa. Dovoz loriů kardinálských z volné přírody je do zemí Evropské unie pozastaven od roku 1998 (ES 2473/98). Z prokazatelných faremních odchovů je však dovoz možný. Aktuální veterinární podmínky pro dovoz i vývoz lze nalézt na portálu Státní veterinární správy V letech 1995 - 1999 bylo dle údajů CITES exportováno celkem 948 loriů kardinálských, a to především do evropských zemí. Vezme-li se v úvahu, že nyní je v evropských chovech registrováno pouhých 30 párů, jedná se o úbytek přímo alarmující. Jeho cena je na evropském trhu ještě dost neustálená. Nižší cena je dosahována jako ostatně u většiny loriů v Německu - okolo 300.-EUR. Jinde je ale jeho cena vyšší, obvykle 350.-EUR. V Holandsku není neobvyklá cena až 45O.-EUR. Na českém trhu není často nabízen a pár vyjde obvykle na 18.000 - 20.000.-Kč.

Zajímavosti

Šalamounovy ostrovy použily námět Lori kardinálského na své poštovní známky Kdo by měl zájem o litografii kreseb (reprint) Gustava Mutzela, které ilustrovaly v 19.století dílo Dr.A.Reichenowa a mj.vyobrazují i Lori kardinálského, může si je opatřit na serveru Finerareprints.com. Ze seznamu vydaného australskou vládou je patrné, že lori kardinálský byl zavlečen do australské přírody, kde se úspěšně reprodukuje. Rovněž bylo zaznamenáno křížení s Lorim mnohobarvým. Ve státě Queensland se diskutuje o jeho zařazení k domestikovaným australským druhům (2002). Cestovatelé tvrdí, že na Šalamounových ostrovech se často chová jako speciální domácí mazlík, o kterého se moc nepečuje. Domorodci jej ráno vypouštějí volně do přírody a on se pak odpoledne vrací do domů, kde v rodinách nocuje. Podle oficiálních německých statistik (AZ-Nachzuchtstatistik) nejsou loriové kardinálští v Německu běžně chováni a odchováváni. Dle těchto údajů bylo od počátku tisíciletí odchováno pouze v letech 2000 a 2004 od jednoho páru po jednom mláděti. Podle současných údajů databáze evropských loriářů (Loribreeders.com) je v Německu evidováno celkem pouze pět párů těchto loriů. Z tohoto pohledu je možné považovat Českou republiku za "velmoc" vzhledem k tomu, že v roce 2005 pouze p.Pecka v Srbsku odchoval těchto papoušků 10ks. Další odchovy pak měli p.Sojka, Vlach, Kohout a možná i někteří jiní. Některé státy vyřešili možnou nežádoucí introdukci Loriů na své území velmi striktně - zakázali jejich chov. Takovým příkladem může být např. Hawai, kde lorie smí chovat pouze státní zoologické zahrady a to pouze devět druhů ze všech existujících. Lori kardinálský však mezi nimi není (List of prohibited animals, October 25, 2001 §4-71-6). V devadesátých letech minulého století docházelo k větším dovozům těchto loriů. Na každoročním kanadském symposiu o papoušcích uvádí Jos Hubers v roce 1997, že loriové kardinálští svým počtem zastiňují do té doby nejchovanější druh z rodu Chalcopsitta - Lori rudočelého (Chalcopsitta sintillata), a dále uvádí, že je tento druh velmi plodný. Naproti tomu stojí zmínka ve zprávě o odchovech Loro Parque Foundation z roku 2001, že ještě na začátku tohoto století byl odchov lori kardinálských považován za velký úspěch - odchov celkem pěti mláďat se zde uvádí jako rarita. Podle M.Warden jsou všichni loriové z rodu Chalcopsitta, tedy i lori kardinálský, náchylní na hemochromatosu či ISD (iron storage disease). Jako prevenci proti těmto onemocněním doporučuje vyváženou - nejlépe kvalitní instantní - potravu s dostatkem ovoce s nízkým obsahem železa.

Názvy ve světě