Pěnice bělohrdlá
Sylvia melanocephala
Pěnice bělohrdlá
Sylvia melanocephala
Znaky
Pěnice bělohrdlá je podobná pěnici mistrovské, ale znatelně menší - dlouhá 13 cm proti 15 cm - a s holým nápadně červeným očním kroužkem. Sameček má hlavu černou až k hrdlu, tmavošedý hřbet a s výjimkou bílých vnějších per černý ocásek, který míří při vodorovném držení těla, jaké mají pěnice při hopkání v křovinách, namířen lehce vzhůru. Samička je zbarvena stejně, je ale šedší a méně kontrastní a má nahnědlé boky. Nejlépe ji určíme podle samečka, když společně brání hnízdo nebo střídavě s ním nosí do hnízda potravu. Varovný hlas je naříkavé „če-če-če", připomínající varovné volání střízlíka.
Prostředí
Pěnice bělohrdlá je stejně typická pro Středomoří a středomořské klima jako olivy a žije zhruba ve stejných místech, kde olivy rostou. Ve velkém množství a v mnoha rasách je rozšířena ve světlých nízkokmenných středomořských lesích a v makchii. Některé rasy se vyskytují pouze na jediném ostrově, např. rasa melanothorax, která má hrdlo i hruď černé a jejíž sameček má hlavu s modravým nádechem. Ta je rozšířena pouze na Kypru. Tam, kde žije pěnice bělohrdlá, neklesá teplota znatelněji pod bod mrazu, jakže tento druh může žít trvale na hnízdišti. Část ptáků - pravděpodobně loňská mláďata - táhne ovšem také na jih a v zimě se objevuje na střední Sahaře, kde ptáci přezimují v pohoří Hoggar, někteří ještě dále na jihu v pásmu savan tropické Afriky.
Rozmnožování
Zpěv připomíná zpěv pěnice hnědokřídlé a je libozvučný, i když v něm tu a tam zazní skřípavější pasáž. Sameček zpívá jak v křoví, tak i v letu, přičemž vylétá šikmo vzhůru z křoviska a po rychlém obratu v něm zase mizí. Hnízdo staví ptáci v dubnu nebo v květnu - na jihu už od poloviny března - v hustém křoví ve výšce půl až jeden metr. Je velice důkladné a pečlivě vystlané. Čtyři nebo 5 vajíček, jež samička klade obvykle v jednodenních intervalech, je velmi různě zbarveno a mají i různou kresbu. Většinou mají šedohnědé skvrnky na olivově zeleném, bělozeleném až bílém podkladu. Pěnice kladou v sezóně pravděpodobně dvě snůšky, jistě ale snůšku náhradní, byla-li první zničena. Na vejcích sedí střídavě samička i sameček a oba také krmí mláďata. Mladí ptáci opouštějí hnízdo najednou po 10, častěji po 11 dnech. Dovedou se tak dobře ukrývat v listí, že mohou vetřelce pozorovat, aniž by je objevil.
Potrava
Jako všechny ostatní pěnice hmyz, jako přílohu bobule.
Názvy ve světě
Pěnice bělohrdlá
Anglicky: Sardinian Warbler, Finsky: Samettipääkerttu, Francouzsky: Fauvette mélanocéphale, Holandsky: Kleine zwartkop, Chorvatsky: Crnoglava grmuša, Islandsky: Hjálmsöngvari, Italsky: Occhiocotto, Maďarsky: Kucsmás poszáta, Německy: Samtkopf-Grasmücke, Norsky: Svarthodesanger, Polsky: Pokrzewka czarnogłowa
Mohlo by vás také zajímat
Pěnice černohlavá, Pěnice hnědokřídlá, Pěnice pokřovní, Pěnice slavíková, Pěnice vlašská, Pěnice mistrovská, Pěnice vousatá, Pěnice kaštanová, Pěnice Rüppellova, Pěnice černohlavá
Foto: http://ibc.lynxeds.com
Pěnice bělohrdlá Základní informace
- Výskyt: Evropa
- Délka: 13 cm
- Počet vajec: 4-5 ks
- Potrava: Hmyz, bobule
Taxonomie
- Říše: Animalia - živočichové
- Kmen: Chordata - strunatci
- Třída: Aves - ptáci
- Podtřída: Ornithurae - praví ptáci
- Infratřída: Neornithes - létaví prvoptáci
- Nadřád: Neognathae - letci
- Řád: Passeriformes - pěvci
- Čeleď: Sylviidae - pěnicovití
- Podčeleď: Sylviinae
- Rod: Sylvia - pěnice
Evropa
- Nadmořská výška: 290 m
- Povrch: většinou nížiny (60%), jih hornatý
- Teplotní pásy a srážky:
- Studený: oblast polární a subpolární (200-600 mm/rok)
- Mírný: oblast západopřímořská (nad 600 mm/rok), přechodná (400-1500 mm/rok), vnitrozemská (do 400 mm/rok)
- Subtropický: oblast středomořská (400-1000 mm/rok)
- Roční období:
- Střídání 4 ročních období: jaro, léto, podzim, zima
- Průměrná teplota:
- Zima: -2- +2 °C
- Léto: 21-25 °C