Pěnice mistrovská

Sylvia hortensis

Pěnice mistrovská

Sylvia hortensis

Znaky

Pěnice mistrovská se podobá přerostlé pěnici černohlavé - délka 15 cm proti 14 cm, ale černá horní část hlavy samečka je protažena dále a končí až pod okem, jež se výrazně světleji odráží od okolí. Hřbet a boky jsou světlejší, hrdlo je bílé. Také obě vnější ocasní péra jsou bílá, vedlejší ještě bíle skvrnitá. Břicho má hnědavý nádech. Samička má hlavu méně kontrastně zbarvenou. Zpěv je libozvučný, ale nepříliš rozmanitý a je jakýmsi přechodem mezi typickým zpěvem pěnice a zpěvem kosa.

Prostředí

Světlé lesy s travním podrostem, ovocné zahrady a sady, olivové háje, makchie se vtroušenými vyššími stromy. Pěnice mistrovská se většinou zdržuje ve větší výšce než ostatní pěnice. Východní rasa se spokojuje i s polosuchými či suchými křovisky, třeba s tamaryšky.

Rozmnožování

V dubnu po návratu ze zimoviště zpívají samečkové svou hlasitou flétnovitou píseň podobnou kosímu zpěvu, ale ve slavnostním tempu a s uměním a bohatstvím tónů pěnic. Evropská rasa staví hnízdo téměř vždy na stromech a ptáci je často zavěšují do vedlejších postranních větví. Zde je více vydáno na milost větrům než nízko v křovinách stavěná hnízda většiny pěnic, a proto musí být stavba důkladnější, než je u pěnic zvykem. Asijské pěnice mistrovské staví naproti tomu hnízda nízko nad zemí v křovinaté krajině a splétají je volněji z loňských stébel trávy. Hnízdní jamka má průměr něco přes 60 mm a je asi 45 mm hluboká. Hnízdění začíná na jihu v polovině dubna, na severu o několik týdnů později.

Potrava

Pěnice mistrovská loví hmyz.

Názvy ve světě