Pěnice slavíková

Sylvia borin

Pěnice slavíková

Sylvia borin

Znaky

Její zbarvení není příliš kontrastní: horní strana těla je stejnoměrné šedohnědá, spodní světlejší, jen břicho je bílé. Varovný křik „čak-čak" nebo „taktak". Žije velice skrytě v hustém křoví a můžeme ji obvykle zahlédnout mezi listím jen na okamžik. Za časných ranních hodin se vyhýbá oroseným listům a sbírá potravu na horních větvích.

Prostředí

Vyšší křoviska, zarostlé okraje lesů, převážně u vody. Podrost ve světlých lesích, ne ale tak hluboko v lese jako pěnice černohlavá. Pěnice slavíková se vyskytuje také na pasekách, je-li zde porost tak vysoký, jak ptáci vyžadují.

Rozmnožování

Sameček ohlašuje svůj návrat ze zimoviště zpěvem často až v polovině května, 14 dní po ostatních pěnicích jako poslední. Jeho zpěv je nekonečná libozvučná píseň, kterou můžeme poslouchat dlouho do července. Za dne se zpěvák skrývá mezi listím v křoví, často i v korunách stromů, před západem slunce však zpívá i na vrcholové větvi. Hnízdečko staví oba partneři během 6 až 11 dní nízko v křoví, zřídka výš než 30 cm nad zemí. Materiálem je zvadlá loňská tráva, větvičky i čerstvé haluze. Často je umístěno v ostružiníkovém či maliníkovém keři, někdy i v hromadě klestí, vždy ale ve stínu a dobře ukryté. Je to ježatá mělká miska z trávy a kořínků. Hnízdění začíná, když les pod korunami stromů zastíní vyrašené listí, obvykle koncem května či začátkem června. Náhradní snůška je možná, zřídka i snůška druhá. Samička sedí na 5 nebo 4 vajíčkách 11 až 12 dní. Nalezneme-li v hnízdě pěnice slavíkové jen 3 vajíčka, jde pravděpodobně o snůšku náhradní. Mláďatům se po 3 až 4 dnech otvírají oči a za 10 až 12 dní po vyklubání z vajec opouštějí hnízdo.

Názvy ve světě