Cvrčilka zelená

Locustella naevia

Cvrčilka zelená

Locustella naevia

Znaky

Cvrčilka zelená je 13 centimetrů dlouhý ptáček s tmavě skvrnitou horní částí těla a jednobarevně šedou, často i žlutavou stranou spodní. Většinu času tráví na zemi v trávě a na vrcholcích stébel se objevuje jen v ranních a večerních hodinách. Jeho zpěv je nezaměnitelný.

Prostředí

Středně vlhké louky, zarůstající paseky s ostružiníkovými, maliníkovými nebo kopřivovými houštinami, rašeliniště, ojediněle i obilná, řepková či jetelová pole. I když není tento ptáček nikde vzácný, můžeme jej vidět jen opravdu výjimečně. Hospodaří totiž pod přístřeším loňské trávy spolu s myšmi a před přibližujícím se člověkem nevzlétá, ale zalézá do porostu ještě hlouběji.

Rozmnožování

Sameček se objeví nahoře na větvi nebo na stéble jen když zpívá s široce rozevřeným zobáčkem. Jeho písnička zní k nerozeznání podobně jako vrzání kobylky zelené. Zpěv se ozývá hned jakmile cvrčilka zelená přiletí na hnízdiště, tj. začátkem května a umlká v polovině července. Každá sloka trvá 40 až 150 sekund, pak po krátké přestávce následuje další. Když tok vrcholí, zpívá sameček za dne sice jen zřídka, ale prozpívá téměř celou noc s asi hodinovou přestávkou o půlnoci. Když zpěváka vyrušíme, zmizí jako had v nitru houštiny.

V červenci, když ukončí proměnu první kobylky a začíná se ozývat jejich cvrčení, umlká zpěv cvrčilek. Angličané jim říkají „grasshop perwarbler", tj. kobylkový rákosník.
V blízkosti místa, kde nejčastěji sameček cvrčilky zpívá, leží na zemi na podložce zvadlého listí hnízdečko. Je spleteno ze stébel a má tvar nahoře otevřené hluboké misky o velikosti pěsti. Často k němu vede dobře znatelná pěšinka z přelámaných stébel. Hnízdo staví oba rodiče a střídají se i při sezení na vejcích. Když jsou na hnízdě vyrušeni, zmizí jako myši v hustém porostu. Člověka, který je v blízkosti hnízda klidně pozoruje, si naproti tomu nevšímají, někdy dokonce přebíhají přes jeho nohy. Vajíčka jsou na matně bílém až krémovém podkladu něžně růžovohnědě skvrnitá. Úplná snůška obsahuje většinou 6, někdy i 5 či 7 vajec. Sezení začíná koncem května a trvá 13 až 15 dní. Cvrčilka zelená hnízdí dvakrát, takže čerstvá vajíčka můžeme najít ještě i koncem července. V severních oblastech areálu hnízdí asi jen jednou, v případě, že je její snůška zničena při senoseči, je schopna zahnízdit znovu, tuto snůšku pak tvoří jen 4 nebo 5 vajíček. Sedět na vejcích začíná cvrčilka zelená až po snesení posledního. Mláďata hnízdo opouštějí po 10 až 12 dnech a ihned se dovedou perfektně schovávat v travním porostu. Rodičům prozrazují své stanoviště jemným štěbetáním. Jakmile se však přiblíží nebezpečí, ihned zmlknou.

Všeobecně

Cvrčilky tvoří zvláštní podskupinu (rod) čeledi pěnicovitých. V Evropě žijí ještě další tři druhy. Cvrčilky mají po stranách ocasu zkrácená ocasní péra, takže ocas vypadá zaokrouhleně nebo téměř klínovitě. Při šplhání nebo při vzrušení jej prudce roztahují a stahují. Když zpívají, otáčejí ptáčci hlavu sem a tam, aby se zvuk nesl do všech stran. Když zpěv cvrčilky slyšíme, máme dojem, že zní chvíli silněji, chvílemi slaběji, nebo jako když jej chvílemi odnáší vítr. Cvrčilky jsou tažní ptáci přečkávající zimu jednak v okolí Středozemního moře, jednak v tropické Africe.

Ve východní Evropě žije v podobných biotopech jako cvrčilka zelená zhruba stejně velká cvrčilka říční. Na rozdíl od cvrčilky zelené má hřbetní část těla skvrnitou. Její zpěv tvoří rada cvrčivých tónů.

Názvy ve světě