Čejka chocholatá

Vanellus vanellus

Čejka chocholatá

Vanellus vanellus

Znaky

Čejka chocholatá je pták velikosti holuba. V období hnízdění má černá hrdlo, v zimním období a mladí ptáci mají hrdlo bílé. Samečkové mají delší, samičky kratší chocholku.

Prostředí

Pole a louky v nížinách, převážně ve vlhkých polohách. Dříve čejky hnízdívaly na lukách a mokřadech, na mnoha místech se však změnily v ptáky hnízdící v polích. Stalo se tak proto, aby přežily i tam, kde jsou louky na jaře vícekrát válcovány a vláčeny. Čejka není přísně vázána na vodu a spokojí se, může-li se vícekrát denně vykoupat třeba v zavlažovacím kanále. Mimoto může bez problému znovu naklást vejce, je-li její první snůška zničena. Proto je možno nacházet čerstvě vylíhla čejčí mláďata od dubna až do června.

Rozmnožování

V období toku během března předvádějí samečkové nad hnízdními koloniemi nápadné svatební lety, při nichž sviští křídly, křičí „kjuvít“ a dělají poloviční přemety. V letu lze odlišit samečky od samiček podle širších konců křídel. Sameček však toká i na zemi. Zajímavá je příprava hnízdní kotlinky. Sameček přitom naznačuje její přípravu tím, že podklesne na paty a tlačí hrudí do kotlinky trávu. Pak symbolicky přehazuje hnízdní materiál, tj. stébla a kamínky, přes hřbet směrem k hnízdní jamce. Na počátku páření se ptáci navzájem mnohokrát klanějí a přitom komíhají bílými ocasy.

Čejka chocholatá hnízdí časně. Ve většině oblastí sedí na 4 vejcích ptáci už od poloviny března. Oba rodiče se přitom střídají a přepadne-li je pozdní sněžení, nechají se na hnízdě zasněžit. Čejky hnízdí většinou v řídkých koloniích, v nichž leží jednotlivá hnízda navzájem vzdálena asi 50 m. Na rozdíl od ptáků, které jejich zbarvení dobře maskuje, odkrádají se nápadné čejky už při sebemenším vyrušení daleko od hnízda a spoléhají se na to. že jsou barevně zamaskována jejich vejce. Dříve byla čejčí vejce sbírána a prodávána jako delikatesa. Jako pták širých rovin nesnáší čejka v blízkosti hnízda jakoukoli vyvýšeninu.

Když se zhruba po 26denním sezení vyklubou z vajec mláďata, mění se chování starých ptáků vůči vetřelcům. Obletují je s hlasitým křikem a zastrašují je nálety. Účastní se toho všichni staří ptáci v kolonii - v tom je vlastně biologický smysl tohoto způsobu hnízdění. Na varovný křik rodičů mláďata vyběhnou z hnízda a strnou na místě, takže je nelze dík jejich maskovacímu zbarvení od okolí rozeznat. Když nebezpečí pomine a mláďata běhají, svítí bílá skvrna na jejich šíji a informuje rodiče, kde se nacházejí. Noci a chladné období tráví čejčata většinou zakrytá peřím samice. Ta vodí s oblibou mladé na první požnuté louky, kde se lehčeji pohybují než ve vysoké trávě, husté pro ně jako prales. Jakmile mladí ptáci dovedou létat - většinou už v červnu - opouštějí čejky hnízdiště a podnikají tahy na bahnité břehy rybníků a jezer, kde v hejnu přečkávají léto. Až do podzimu poznáme mladé ptáky podle nápadně krátké chocholky. Před zimou se čejky uchylují do okolí Středozemního moře, mnohé však přezimují i severně od Alp.

Všeobecně

Čejky patří k prvním poslům jara. Jejich předvoj se na sever od Alp objevuje často už ve druhé polovině února. Na podzim přilétají ze severovýchodu k vodám bohatým na potravu mnohatisícová hejna čejek. S jejich hejny letí i jednotliví špačkové, kulíci zlatí a kulíci bledí.

Výskyt čejek je mezi ptáky vlhkých biotopů výjimečný. Objevuje se v posledních desetiletích na mnoha místech a je všeobecně hojnější.

Názvy ve světě