Tetřev hlušec

Tetřev hlušec

Tetrao urogallus

Znaky

Kohouta nelze zaměnit už pro jeho velikost, ani když má prostý šat bez vousků na bradě a bez zelenavého lesku na hrudi. Slepici je možno zaměnit za slepici tetřívka, je ale větší než domácí kohout a vzlétá velmi hmotně. Na rozdíl od slepice tetřívka, která má ocas slabě vykrojený, má slepice tetřeva ocas zakulacený. Mladí ptáci se podobají slepici.

Prostředí

Tetřev hlušec má specifické nároky na prostředí: vyžaduje klidné a světlé jehličnaté lesy s dobře vyvinutým bylinným patrem a mnoha bobulovinami, dále vhodné stromy na přenocování s pevnými vodorovnými větvemi, pitnou vodu, musí také být přítomny kupy lesních mravenců. Může se usídlit i v blízkosti člověka. Pak klidně pozoruje provoz sedačkové lanovky přímo nad hlavou. Stav tetřevů odedávna klesá jednak vlivem přeměny přírodních jehličnatých lesů v porosty čistě užitkové, jednak i proto, že si jako špatný letec při náhlém startu dřív nebo později na lesní oplocence či na kmeni v tyčkovině zlomí vaz.

Rozmnožování

Tok tetřeva je nesčíslněkrát a do nejmenších podrobností v literatuře popsán. Začíná poněkud váhavě v březnu, vyvrcholení dosahuje na několik dnů v poslední třetině dubna a končí v první dekádě května. Kohout přichází navečer na tokaniště, vyletí na svůj strom, kde obvykle přenocuje a toká na silné vodorovné větvi. Za rozbřesku začíná znovu, slepice se mohou přiblížit a nakonec skáče kohout na zem a pokračuje v toku pěšky v kruhu o průměru asi 50 až 100 m. S oblibou se zastavuje a pózuje na pařezu či na kmeni. Během jediného rána může zazpívat svou sloku více, než tisíckrát Při jejím vyvrcholení nevnímá vůbec okolí. Mezitím vysoko vyskakuje, často až stokrát. Slepice se před ním krčí a nechávají se pošlapat, až se podaří kopulace. Pak se slepice vzdalují a připravují hnízdní jamku. Během jednoho rána může tetřeví kohout obskočit tři slepice. Když hlavní tok skončí, pokračuje kohout dlouho do pozd-ního dopoledne ve svém rituálu.

O tokajících tetřevech se říká, že ztrácejí před člověkem strach a že na něho dokonce mohou zaútočit. Kohouti někdy tokají i v říjnu a v listopadu, i když vždy ne na svém tradičním tokaništi.

Slepice klade do hnízdní jamky 5 až 12 vajec. Během 26 denního sezení se v jamce hromadí vypadlá péra. Slepice klade denně jedno vejce a sedí na hnízdě tak pevně, že známe případy, kdy ji zabila větev spadlá ze stromu. Hnízdícím tetřevím slepicím hrozí nebezpečí od divokých prasat, zdivočelých psů i od jestřába, který je může zdolat. Navíc zajde asi polovina kuřat v prvních týdnech života vlivem deště, chladna a nepřátel, takže reprodukce druhu je nepatrná.

Potrava

V létě se tetřev hlušec chová jako pozemní pták hledající na zemi trávu, byliny, kukly mravenců, žaludy, bobule, ale i ještěrky a malé hady. Jen ke spaní vylétá na strom. V zimě se stává ptákem stromovým, využívajícím jako nouzovou potravu jehličí a pupeny. Polyká pravidelně kamínky, které jeho svalnatému žaludku pomáhají při trávení. Tyto kameny byly kdysi zpracovávány do loveckých šperků jako tzv. tetřeví perly. Tetřevi navštěvují pravidelně napajedla a v zimě hasí žízeň sněhem.

Názvy ve světě

Tetřev hlušec

Anglicky: Western Capercaillie, Finsky: Metso; Koppelo, Francouzsky: Grand Tétras, Holandsky: Auerhoen, Chorvatsky: Tetrijeb gluhan, Islandsky: Þiður, Italsky: Gallo cedrone, Maďarsky: Siketfajd, Německy: Auerhuhn, Norsky: Storfugl