Orlík krátkoprstý

Circaetus gallicus

Orlík krátkoprstý

Circaetus gallicus

Znaky

Rozpětí orlíka krátkoprstého je nejvýše 180 cm, asi stejné jako rozpětí volavky popelavé. Jako mistrný plachtař má ale subtilnější stavbu těla. V letu je nápadná jeho světlá spodní strana. Tmavé špičky letek se kontrastně odlišují od jemně zbarvené spodní strany křídel. Břidlicová modř nohou a zobáku je patrná jen při pohledu zblízka. Velká hlava působí poněkud jako hlava sovy.

Prostředí

Orlík krátkoprstý je ptákem otevřené slunné krajiny s roztroušenými stromy či křovinami. V zemědělsky přeměněné a odlesněné středověké střední Evropě byl všude rozšířen, i když nikde nebyl příliš hojný. Když pak byla zavedena umělá hnojivá a stále více pastvin podlehlo pluhu, zmizel tento velký dravec z naší přírody stejně jako jeho hlavní potrava - plazi. Poslední orlíci byli ještě před koncem minulého století postříleni pro vědecké sbírky nebo byla vyloupena jejich vejce, aniž by se kdokoli ozval na jejich obranu. Na jihu končí areál rozšíření orlíka v severní Africe, na východě žije v asijských stepích a zasahuje až daleko do Indie.

Rozmnožování

V období toku vydává sameček na hnízdišti jakoby naříkavý hlas a vyznačuje svůj revír střemhlavými lety. Hnízdo staví obvykle na nižších stromech, v bezlesém kraji i na křovinách, vyrůstajících ze štěrbin skalních stěn. Někdy si staví hnízdo sám, jindy je přebírá po ostatních ptácích. Na tak velkého ptáka je jeho hnízdo pozoruhodně malé. V květnu a červnu sedí samička asi 35 až 40 dní na jediném bílém přes 70 mm dlouhém vejci a je-li vyrušena, vydrží na hnízdě poměrně velmi dlouho. Mládě zůstává na hnízdě 60 až 80 dní a matka je zpočátku zahřívá, zatímco otec oba zásobuje potravou. Už v útlém věku je mládě schopno polykat hady, kteří jsou oproti němu mnohem těžší. Nestrávený konec hada visí pak mláděti ještě dlouho ze zobáku a ptáče jej polyká tak rychle, jak pokračuje jeho trávení v žaludku. Přepeřená mláďata mají mnohem světlejší barvu než dospělí a někdy mají hlavu téměř bílou.

Potrava

Převážně hadi, podle možností i ještěrky, žáby, na zemi žijící ptáci, plži, hmyz. Jako potravní specialista vyžaduje orlík krátkoprstý velmi rozsáhlé území, v němž během plachtění ve velké výšce pátrá po kořisti. Když nějakou objeví, může se na chvíli zastavit v třepotavém letu. Orlík se odváží na hady dlouhé až dva metry, tančí kolem nich a mává křídly, takže hadům znemožní obranu. V příhodné chvíli je dravec uchvátí za krk a boj je rozhodnut. Vítěz většinou odlétá k hostině do koruny stromu s hadem kývajícím se v zobáku, malé plazy polyká orlík i v letu. Kořist přináší samec ke hnízdu ve voleti a mladý pták ji pak z volete vytahuje. Orlíci krátkoprstí jsou přísně tažní ptáci, přezimující v savanách kolem rovníku, kde žije ještě řada dalších druhů téhož rodu.

Všeobecně

Dodnes je možno jednotlivé orlíky krátkoprsté ve střední Evropě pozorovat především od června do října, kdy se z hnízdišť v západním Rusku šíří na západ, předtím než se obrátí směrem k jihu. Jednotliví ptáci se u nás objevují i za jarního tahu, kdysi na území Čech a Moravy í hnízdili.

Názvy ve světě