Sršeň obecná

Sršeň obecná

Vespa crabro

Sršeň obecný patří mezi největší druhy blanokřídlých Evropy, tělo dorůstá velikosti 19-35 mm. Dělnice a samci jsou menší než královna. Zbarvení hlavy a štítu je žluto-hnědo-červené, zbytek těla žluto-hnědý (vyjma první červené pásky na zadečku). Na hlavě jsou dvě mohutné oči a mezi nimi tři menší očka. Samičí tykadla mají 12 segmentů, naproti tomu samčí tykadla mají 13 segmentů. Liší se i počet zadečkových článků, samice mají 6 článků, samci 7. Blanitá křídla jsou načervenalá. Sršeň podobně jako vosa může svoje žihadlo použít opakovaně a neumírá.

V Evropě je sršeň obecná rozšířena od Portugalska a Španělska přes celý mírný pás a částečně subtropický pás Evropy a Asie až po Japonsko. Chybí v nejsevernějších oblastech, ale vyskytuje se například na jihu Velké Británie a v jižním Švédsku a Finsku. Kolem roku 1840 byla z Evropy introdukována do severní Ameriky (poprvé ve státě New York), odkud se rozšířila do většiny států na východním pobřeží Ameriky. Dnes se vyskytuje v severovýchodní čtvrtině USA od Kanady po Texas.

V ČR běžný druh především v nížinách.

Již v dubnu vylétá po přezimování oplodněná královna založit novou kolonii. Pro stavbu hnízda vyhledává dutiny ve starých stromech, díry ve zdech, půdní prostory nebo dokonce komíny. Materiál pro stavbu je tvořen slinami a suchým dřevním trouchem. Se stavbou hnízda začíná od stopky, které celé hnízdo drží, potom začíná stavět buňky. Kolem buněk později staví několikavrství ochranný obal. Do každé buňky klade královna jedno vajíčko. Vylíhnuté larvy jsou zadečkem přichyceny za spodek buňky a prozatím se o ně stará královna. Škrábáním o papírové buňky se larvy dožadují potravy, kterou královna prozatím loví. Jako potrava slouží především drobní bezobratlí, ale také nektar, výjimečně dokáží sršni napadnout oslabená včelstva. Po dokončení vývoje první generace přebírají dělnice většinu prací, především péče o další larvy a údržba a zvětšování kolonie. Přibližně v září už je hnízdo natolik velké, že královna začne klást vajíčka, z kterých se vyvíjejí samci a nové královny, krátce poté sama umírá. Nové královny vylétají z hnízda a zahajují takzvaný "svatební let" kdy se paří se samci a potom hledají vhodné místo k přezimování a cyklus se znovu opakuje. Dělnice a samci hynou s příchodem zimy. Staré hnízdo již není nikdy využíváno.

Sedm bodnutí sršně usmrtí koně, tři jsou nebezpečná člověku, tak často vyprávějí lidové tradice. Ve skutečnosti je opak pravdou, člověk zabíjí sršně z pověry, strachu a neznalosti. Sršně nejsou agresivní, agresivní mohou být pouze v blízkosti hnízda, které se snaží bránit před ohrožením. Bodnutí od sršně je stejně bolestivé přibližně jako od vosy a nebezpečné může být pouze pro malé děti a starší nebo nemocné lidi. Živí se velmi často škodlivým hmyzem a tak jsou prospěšné. V některých Evropských státech je dokonce v Červených seznamech ohrožených druhů.

Názvy ve světě

Sršeň obecná

Anglicky: Old World Hornet, Dánsky: Stor Gedehams, Finsky: Herhiläinen, Francouzsky: Frelon, Holandsky: Hoornaar, Chorvatsky: Obični stršljen, Italsky: Calabrone, Lotyšsky: Širšuolas, Maďarsky: Lódarázs, Německy: Hornisse, Norsky: Geithams, Polsky: Szerszeń europejski, Portugalsky: Vespa grande, Rumunsky: Viespea mare, Rusky: Шершень обыкновенный, Slovensky: Sršeň obyčajný, Slovinsky: Sršen, Španělsky: Abejorro, Švédsky: Bålgeting, Ukrajinsky: Шершень

Mohlo by vás také zajímat

Amejva obecná,  Létavka obecná,  Ještěrka obecná,  Zmije obecná,  Čírka obecná,  Kopřivka obecná,  Jiřička obecná,  Vlaštovka obecná,  Straka obecná,  Sojka obecná