Prskavec větší

Brachinus crepitans

Prskavec větší

Brachinus crepitans

Prskavec větší býval hojný, dnes je vzácný. Je to brouk velký 6 až 9 milimetrů.

Žije ve společnostech pod kameny. Když ho chcete chytit do ruky, rychle ucouvnete. I když je sám dravcem, tak potřebuje obranný mechanismus, kterým by se bránil před většími predátory. Tento brouk má ve svém zadečku skutečné dělo. Vyměšovací buňky vytvářejí v jeho těle hydrochinon, peroxid vodíku a popřípadě ještě další chemikálie závislé na druhu brouka. Tyto chemikálie brouk uskladňuje v zásobníku a v případě nebezpečí je pomocí svalů přesune do reakční komory, kde se nachází speciální enzymy (kataláza a peroxidáza). Jakmile je směs vtalčena do této komůrky, začnou tyto enzymy okamžitě štěpit peroxid vodíku a katalizovat oxidaci hydrochinonu v p-chinony. Tato reakce generuje volný kyslík a vytvoří tolik tepla, že se pětina obsahu reakční komůrky vypaří. Tím vznikne přetlak, brouk s velkou přesností zamíří zadeček na svůj cíl a směs je vystříknuta na nepřítele. Vystříknutí probíhá v pulsích s frekvencí asi 500 pulsů za sekundu. Výstřik je dokonce slyšitelný.

Podmínky, ve kterých prskavci žijí, se různí podle jednotlivých druhů. Například druhy evropské obývají převážně suchá stanoviště (pole, úhory, vinice, stepi), kdežto např. americké žijí i na vlhkých březích řek a jezer. Jeho larvy, které mají tři instary, se vyvíjí na kuklách kvapníka rodu Amara Bonelli, 1810, První instar aktivně vyhledá hostitele a začíná kuklu požírat, druhý a který již má omezenou pohyblivost v konzumaci kukly pokračuje a třetí ji dokončí a následně se zakuklí. Brouk prskavec je příbuzným střevlíků.

Názvy ve světě