Stužkonoska úzkopásá
Catocala promissa
Stužkonoska úzkopásá
Catocala promissa
Znaky
Délka předního křídla 2,5-2,8 cm. Zbarvení předních křídel je tmavě šedohnědé, s velmi výraznou kresbou imitující kůru stromů. V klidové pozici jsou př. křídla mírně střechovitě zdvižená nad tělem a zadní, červenočerná křídla jsou pod nimi zcela schovaná. Maskování je tak dokonalé, že už při mírném odstupu si motýla sotva všimneme. I přes určitou variabilitu zůstávají charakteristické znaky druhu zachovány. Vždy můžeme dobře rozlišit zubaté černé příčky; vnější vytváří v horní třetině křídla poněkud nepravidelný tvar písmene W. Vlnovka je bílá, ostře zubatá, tmavě lemovaná. Vnitřní pole je tmavší a kontrastuje s bělavou vnitřní částí středního pole, v němž je dobře ohraničená čtyřúhelníkovitá skvrna a tmavší ledvin, skvrna. Sytě červená zadní křídla mají na okraji široký černý pruh a uprostřed mnohem užší, dvakrát ohnutý černý pás, který nedosahuje k zadnímu okraji křídla.
Stanoviště
Sušší listnaté lesy, především teplomilné doubravy, lesostepi, ale též výslunné okraje smíšených lesů, křovinaté stráně a staré dubové výsadby na hrázích rybníků a podél cest.
Rozšíření
V mírném pásu Evropy je stužkonoska úzkopásá velmi rozšířená, rovněž ve Středozemí, na sever zasahuje ostrůvkovitě až do jihovýchodní Anglie, již. Švédská a Finska. V horách jen do 800 m. n. m. Areál pokračuje na východ přes Malou Asii až do Arménie; též severní Afrika.
Výskyt
V chladnějších oblastech střední Evropy pouze lokální a nehojný, v teplejších regionech, zvláště v dubových a dubohabrových lesích dosti hojná.
Motýl
Od začátku července do konce srpna. Motýli stužkonosky úzkopásé podobně jako stužkonosky švestkové se obvykle začínají líhnout nejméně o 14 dní dříve než ostatní velké druhy stužkonosek. Také ukončení výskytu imag v přírodě nastává dříve, v době, kdy početnost motýlů většiny dalších druhů vrcholí.
Housenka
Květen až červen. Vajíčko přezimuje jako u ostatních stužkonosek. Housenky se líhnou na jaře, v době rašení pupenů.
Hostitelské rostliny
Různé druhy dubů. Mladé housenky se živí především čerstvě rašícími listy. Na jihu jsou potravou i listy jedlých kaštanů (Castanea sativa).
Názvy ve světě
Stužkonoska úzkopásá
Anglicky: Light Crimson Underwing, Finsky: Tammiritariyökkönen, Holandsky: Eikenweeskind, Maďarsky: Kis tölgyfa-övesbagoly, Německy: Kleiner Eichenkarmin, Polsky: Wstęgówka narzeczona, Rusky: Ленточница малая красная, Slovensky: Stužkavec karmínový, Švédsky: Ekordensfly
Mohlo by vás také zajímat
Stužkonoska dubová, Stužkonoska modrá, Stužkonoska vrbová, Stužkonoska olšová, Stužkonoska švestková
Foto: http://www.lepiforum.de
Stužkonoska úzkopásá Základní informace
- Výskyt: Evropa
- Délka předního křídla: 2,5-2,8 cm
- Rozmnožování: 1 generace ročně
- Hostitelské rostliny: Různé druhy dubů
Taxonomie
- Říše: Animalia - živočichové
- Kmen: Arthropoda - členovci
- Podkmen: Hexapoda - šestinozí
- Třída: Insecta - hmyz
- Podtřída: Pterygota - křídlatí
- Infratřída: Neoptera - novokřídlí
- Řád: Lepidoptera - motýli
- Podřád: Glossata
- Infrařád: Heteroneura
- Nadčeleď: Noctuoidea
- Čeleď: Noctuidae - můrovití
- Podčeleď: Catocalinae - stužkonosky
- Tribus: Catocalini
- Podtribus: Catocalina
- Rod: Catocala - stužkonoska
- Podrod: Catocala
Evropa
- Nadmořská výška: 290 m
- Povrch: většinou nížiny (60%), jih hornatý
- Teplotní pásy a srážky:
- Studený: oblast polární a subpolární (200-600 mm/rok)
- Mírný: oblast západopřímořská (nad 600 mm/rok), přechodná (400-1500 mm/rok), vnitrozemská (do 400 mm/rok)
- Subtropický: oblast středomořská (400-1000 mm/rok)
- Roční období:
- Střídání 4 ročních období: jaro, léto, podzim, zima
- Průměrná teplota:
- Zima: -2- +2 °C
- Léto: 21-25 °C