Aratinga žlutý

Aratinga guarouba

Aratinga žlutý

Aratinga guarouba

Popis

Samec je celkově tmavě žlutý, letky ruční, letky loketní a vnější krovky křídelní má tmavě zelené, spodní ocasní péra a letky špinavě žluté. Zobák rohový, nahé okruží oka bílé, duhovka hnědá, běhák masové barvy.

Samice je zbarvena stejně jako samec.

Mláďata mají líce a příuší tmavě zelené, horní partie těla s tmavozeleným nádechem, prsa světlejší. Ocasní péra jsou zelená, vnitřní prapory lemované žlutě, zobák bělavý, duhovka černá.

Rozšíření

Aratinga žlutý obývá severovýchodní Brazílii od řeky Xingú, Pará, východně po severozápadní Maranhäo.

Život v přírodě:

Tohoto nápadně zbarveného papouška mnozí autoři popisovali již v minulém století. Domorodci ho nazývají ¨Guaruba¨, což značí žlutý pták. Aratingové žlutí byli ve své domovině s oblibou chováni v klecích. O jejich žluté peří měl značný zájem kloboučnický průmysl. Tento druh papoušků nebyl nikdy příliš rozšířen. U Pará jej například obyvatelé zpozorují jen při dozrávání plodů. Je to typický obyvatel lesů, v jiném prostředí se nevyskytuje. Jeho hlas je stejně hlučný jako u aratingy dlouhoocasého. Nejintenzivněji se ozývá v ranních a večerních hodinách.

Na základě ornitologického výzkumu v letech 1981-84 a 1986 v Oreh a Novae bylo konstatováno, že aratinga žlutý není bezprostředně ohrožen vyhubením, přesto byl zařazen jako ohrožený do přílohy I CITES. Odhad populace, která se vyskytuje i ve vzdálené oblasti severozápadní Brazílie se v roce 1995 odhadovala cca na 5000 exemplářů žijící v divočině.

Krmení

Obvyklou potravou pro aratingy žlutého je směs pro papoušky, ve které nemá chybět slunečnice, oves, lesknice, proso; rádi mají senegalské proso v klasech, burské oříšky, bobuloviny a ovoce. Ze zeleného krmení jim podáváme salát, ptačinec žabinec, smetanku lékařskou, pochoutkou je pro ně mrkev, piškot, hrozny a semena bodláku.

Názvy ve světě