Martináč bukový

Aglia tau

Martináč bukový

Aglia tau

Znaky

Délka předního křídla 3-3,9 cm. Uprostřed obou párů křídel nápadné, tmavé modré a černě lemované skvrny ve tvaru oka, s bílým středem. Tyto tmavé oční skvrny velmi kontrastují se světlou, oranžově hnědou základní barvou křídel, na nichž dále vyniká černá příčka, probíhající podél vnějšího okraje. Lemové pole je výrazně černě poprášené, zvláště na zadních křídlech. Nápadný je rozdíl mezi pohlavím. Samice je podstatně větší a mnohem světlejší než samec. Kresbou křídel se v podstatě neliší od samce, ale má tenká nenápadná tykadla, větší, zavalitý a hustě ochlupený zadeček. U samců kromě mnohem sytějšího zbarvení křídel a menší velikosti těla upoutají pozornost dlouze a dvojitě hřebenitá tykadla, kterými registruje feromonový pach lákající. Samec spotřebuje většinu energie v průběhu létání, při němž vyhledává neoplozenou samici. Ovšem je to přece jen méně ve srovnání s energetickou spotřebou samice, která má hlavní podíl při zajišťování reprodukce druhu a kladení vajíček. Je nutné navíc poznamenat, že u celé čeledi martináčovitých (Saturniidae) je sosák zakrnělý, motýli nejsou schopni přijímat potravu, a tak veškeré energetické zdroje v jejich mohutném těle vznikají už ve stadiu housenky.

Stanoviště

Zejména staré, řídké bukové a smíšené lesy. Za krásného slunečného jarního počasí prolétávají samci lesními porosty tak rychle, že bychom se marně namáhali s jejich pronásledováním. Většinou však na lokalitě nebývá jen jediný samec, jakmile se objeví konkurent, je pronásledován. Každý motýl se drží svého teritoria. Rychlým letem se ovšem vyznačují jen samci. Samice látají mnohem méně a v noci. Neoplozené samice sedí na nějaké větvičce a vylučováním vysoce specifického sexuálního feromonu, který se rychle šíří proudem vzduchu po širokém okolí, lákají samce k páření, samec zachytí prostřednictvím velmi citlivých, hřebenitých tykadel pachový signál a současné zjistí směr, odkud přichází podle koncentračního spádu, proti němuž letí.

Rozšíření

Téměř v celé Evropě, avšak ve Středozemí chybí v níže položených oblastech, na sever zasahuje až do jižní Skandinávie k 62° severní šířky; chybí na Britských
ostrovech.

Výskyt

Martináč bukový je dosti hojný motýl v oblastech smíšených a listnatých lesů.

Motýl

Pouze jedna generace od poloviny dubna do začátku června, samec je aktivní ve dne, v době slunečního svitu, mezi 9. a 15. hodinou; rychlým a klikatým letem obratně prolétává mezi stromy v řídkých listnatých lesích na lesních okrajích a pasekách. Samice je za dne ukryta v suchém listí nebo sedí na větvičkách nízko při zemi, létá až po setmění a občas přilétá i ke světlu.

Housenka

Od května do zač. srpna. Vzhled housenek se v průběhu vývoje mění, vždy po svlékání. Malé housenky jsou žlutozelené a mají velmi bizarní tvar. Na hřbetě mají dlouhé, rozvětvené a ostnité párové výrůstky, které mizí ve třetím instaru. V posledním instaru jsou housenky poměrně zavalité, zelené, se světle žlutou boční linií a žlutým kroužkováním mezi jednotlivými články těla. Průduchy jsou zvýrazněny jako červené kroužky. Před kuklením housenky slézají na zem, obvykle v suchém listí vyhledávají vhodný úkryt a v něm si vytvářejí velmi řídký zámotek. Kukla přezimuje. Zatímco na počátku vývoje můžeme pozorovat více housenek pohromadě, v průběhu několika dnů a týdnů se postupně rozlézají a žijí jednotlivě.

Hostitelské rostliny

Buk, dub, habr, bříza, lípa, méně často olše, vrba, trnka, líska a další listnaté dřeviny.

Názvy ve světě