Okáč bělopásný

Hipparchia hermione

Okáč bělopásný

Hipparchia hermione

Znaky

Délka předního křídla 3,5 cm. Velmi se podobá okáči medyňkovému, ale je obvykle zřetelně menší a obývá odlišné biotopy. Samice má vždy výraznější žlutobílý pruh než samec. Tmavě hnědý okrajový pás na svrchní straně zadního křídla je poněkud širší než žlutobílý pruh, ten je na vnitřní straně rovnější (někdy lomený), zatímco u okáče medyňkového je zubatý. Další znaky jsou na rubu křídel, ale při značné variabilitě obou druhů bývá určení některých exemplářů velmi obtížné.

Stanoviště

Řídké borové lesy, prosluněné lesní okraje, zvláště na suchém, písčitém podkladě. V pahorkatinách a v horách až do 1500 m. n. m.

Rozšíření

Ostrůvkovité rozšíření od Pyrenejského ostrova přes jižní Francii, střední a východní Evropu do Asie, též ve střední Itálii a na Balkáně, na sever zasahuje do Pobaltí a již. Skandinávie.

Výskyt

Lokální, vzácný, na mnoha místech v posledních desetiletích okáč bělopásný vymizel.

Motýl

Červenec až srpen. Motýl často usedá na kmeny stromů, např. borovic, kde ho dobře chrání zbarvení na rubu křídel, připomínající kůru stromů. V klidu sedí s křídly pevně sevřenými a zcela splývá s okolím.

Housenka

Září až červen. Přezimuje. Podobá se housence okáče medyňkového, ale má pestřejší zbarvení. Ve dne se ukrývá těsné při zemi a za potravou vylézá až v noci.

Hostitelské rostliny

Různé trávy, především válečka (Brachypodium).

Názvy ve světě