Bělásek zelný

Pieris brassicae

Bělásek zelný

Pieris brassicae

Znaky

Délka předního křídla je 3,3 cm, bělásek zelný patří mezi větší zástupce čeledi. Podle velikosti můžeme také tento druh už za letu poznat. Nápadné jsou dále černé tečky a apikální pruh. Samice má intenzivnější žluté zbarvení na rubu zadních křídel, které je ještě výraznější u II. generace.

Stanoviště

Všudypřítomný druh. Můžeme se s ním setkat v chráněných oblastech i ve velkoměstech, bělásek zelný poletuje nad obilnými lány stejně jako nad zelným polem. Podobně jako jiným běláskům také bělásku zelnému zemědělská krajina velmi vyhovuje. V horách létá až ve výškách 2000 m. n. m.

Rozšíření

V celé Evropě až k 62° severní šířky, avšak na severu je mnohem vzácnější než na jihu.

Výskyt

Bělásek zelný patří k nejhojnějším motýlům vůbec. V mnoha letech se vyskytuje masově. Milióny bělásků poletují po polích celé Evropy a v početných hejnech směřují na jih až do severní Afriky, kde žijí jiné populace běláska zelného. I. generace je méně početná, masový výskyt vytváří teprve II. a III. generace. V obdobích vysoké početnosti bývají populace běláska zelného silně napadány lumčíkem žlutonohým, Apanteles glomeratus. Napadení může být tak silné, že místní populace zcela vyhyne, ale zakrátko je přistěhovalci opět nahrazena.

Motýl

Vyskytuje se ve dvou až třech generacích. I. létá od pol. dubna do začátku června, II. od poloviny července do konce srpna a III. jen v příznivých letech, v září a říjnu.

Housenka

I. generace srpen až říjen, II. generace červen až červenec a III. v září. Kukla přezimuje. Mnohdy nacházíme vedle housenek a kukel připředená žlutá oválná „vajíčka". Jsou to kokony kukel lumčíka žlutonohého. Podle jejich výskytu můžeme odhadnout stupeň parazitace.

Hostitelské rostliny

Brukev zelná je ve všech pěstovaných odrůdách hlavní hostitelskou rostlinou housenek. Proto se hledal způsob, jak proti tomuto škůdci chemicky zasáhnout. Pokusy však ukázaly, že vzácnější druhy motýlů při použití jedů trpí mnohem více. Bělásek zelný je přitom postižen nanejvýš místně, ale zakrátko se opět rozmnoží. Původními hostitelskými rostlinami běláska zelného jsou různé rostliny brukvovité (Brassicaceae), např. hořčice rolní (Sinapis arvensis), ohnice polní (Raphanus raphanistrum) a mnoho dalších.

Poznámka

Bělásek zelný jako hojný, velmi rozšířeny a tažný druh nevytváří žádné subspecie. Dříve nebýval tak hojný, protože plodiny, kterými se housenky živí, se nepěstovaly v tak velké míře. K masovým výskytům dochází od doby. kdy se začalo velkoplošně pěstovat zelí. Housenkám se tak vytvořily ideální podmínky.

Monokultury vždy podporují masový vývoj a tímto způsobem vznikají z indiferentních druhů škůdci. Bělásek zelný je jedním z mála druhů motýlů, o jejichž přežití se nemusíme obávat.

Nejvýznamnějším nepřítelem běláska zelného je vedle lumčíka také houba Entomophtora sphaerosperma. Dosahuje největšího rozvoje na konci masového výskytu bělásků. Vliv nepřátel je pozoruhodný. Avšak stačí dvě příznivé sezóny, aby se bělásek znovu rozmnožil.

Názvy ve světě