Bylo to někdy v sedmdesátých letech, kdy jsem navštívila svou pratetu žijící v Olomouci, bydlela sama. Pozvala mě, abych se šla podívat, jak krmí "havráňata". Slupky z brambor povařila a v kastrolku je vynesla ven z činžáku, za tím byly jen pláně, v únoru zasněžené. A sotva ta drobná bělovlasá paní v černém kabátku vyšla ze dveří, havrani se slétali kolem ní, samozřejmě je zajímal obsah kastrolku, ale část ji doprovázela až zpět ke dveřím. Úžasný zážitek. Nevím, jak dlouho je tak krmila.
Nepřihlášený uživatel