U papoušků je nejdůležitější vystihnout co se jim bude říkat nejsnáz. Je to ale pouze o vnitřním pozorování člověka. Málo kdo má na toto pozorování tak intenzívní čas. U mně pyrury nejraději vyslovují slova na -č- -ch-
-o- Taková slova jim potom vymýšlím a říkám. U amazoňanů je to třeba písmeno -a- -h- -t- Je to ale pouze o mém subjektívním pocitu, takže je těžké někomu dát nějaký návod. S papouškem se musí člověk úplně sžít, aby předvídal veškeré jeho reakce a nemusí to být zrovna mazlíček doma, ale i papoušci ve voliéře. Při takovém vzájemném porozumnění pak člověk nejen odhadne reakce ptáka, ale i jeho prosby a potřeby. Možná, že málo kdo pochopí to co tady píšu. Je to pouze o subjektivních pocitech a ty jsou u každého nastaveny jinak. Není proto možné říct *ještě mu dám nějaký čas* Ten čas může trvat třebas rok, třebas dva a jako u mého jednoho senegalce i sedm let. Je to hra s přírodou, kdy se člověk nějak vnucuje, aby pták pochopil, že s ním chci mluvit, že chci patřit do jeho světa, že chci aby jsme patřili k sobě. Až pochopí to co mu vlastně říkám, tak začne reagovat na má slova, pokyny i prosby, zrovna tak jako někteří papoušci prosí o něco třepáním křídel člověka. Je to o umění vniknout do ptačího světa, aby papoušek pochopil co mu říkám.
Tak ted tedy budu schánět menší klec a budu doufat že se mezi námi prolomí ledy. Krom toho máte moc hezké pyrury jsou krásně zbarvené tady je fotečka té mé:)
Je to sice divné ale jako by věděl že si o něj píšu či co,dnes ke mě sám přiletěl k ruce a okusoval mi jí jemně ani mu nevadilo že si trošku pohybuji s prsty a když mě to jeho štípání trošku bolelo tak sem více hnula prstem tak popošel a začal zas:))J e možné aby věděl mě trápí jeho komunikace mezi námi ?
pokud k vám jde již sám od sebe, tak prozatím odložte umístění do menší klece
ono by se asi nic nepokazilo, ale pokud se snaží sám o kontakt s vámi tak pokračujte jako doposud a nechte ho ať se s vámi kontaktuje po svém, oťukává si vás
to je dobrý krok a znamení
pyrurové se dají ochočit i když jsou v pokročilém věku, trvá to déle než u mláďat, která jsou k člověku důvěřivější. příkladem je když se pyrurové chovají ve venkovních voliérách v páru ještě s jinými papoušky, i tak se ochočí na tolik že když se objevím u voliéry s křikem letí na pletivo, loudí a nechávají se drbat, při vstupu do voliéry lezou po hlavě nebo ramenech, jedná se o ptáky kterým nebyla nikdy věnována péče ve smyslu ochočení a přesto zkrotli, mám několik párů a chovají se tak téměř všechny, pokud bude i starší jedinec držený osamotě a budete se mu věnovat jistě se ochočí perfektně, pyrury chovám spoustu let, také jsem je i dokrmoval a i když se nedá srovnat poctivě dokrmené mládě s tím co odchovali rodiče ochočili se vždy obě i když mezi sebou jisté rozdíli měli. s mluvením to je však mnohem horší pyrurové na to talent nemají, pokud se tedy budeme bavit o opravdovém vyslovování zřetelných slov a ne jen o žvatlání. Luboš Jedlinský
Já jsem si pořídil před třemi lety mníška - nedokrmeného a velmi brzo se z něj stal úžasný mazel.Jenže jsem si říkal, že má dost velkou klec a musí mu být samotnému dlouhá chvíle, tak dva roky nazpět jsem koupil ještě pyrurku. netušil jsem jakého pohlaví, ale velmi brzo z jejího chování vůči mníškovi mi bylo jasný, že to je samička.Přestože se k oběma chovám stejně, pouštím je ven z klece, mluvím na ně, dostávají pamlsky, hračky - mníšek je mazel, pyrurka uznává jen mníška a k lidem není vůbec kontaktní.Honza