Hani21.03.2011, 15:41:10xxx.xxx.18.225Máme přes měsíc a týden doma 10ti měsíčního amazoňana.
Je z voliéry, odchován rodiči, přesto si velmi rychle zvyknul. Prakticky od začátku si bral krmení i z ruky přes mřížky a brzy se nechal pohladit. Nyní si bere krmení normálně přímo z ruky a nechá se pohladit krásně i po hlavě.
Pokud se však pokusím o užší kontakt rukou, nelíbí se mu to. Zřejmě má strach, že když si vleze na ruku, může dojít "k omezení jeho svobody". Když si dám na ruku pamlsek, vezme si ho pouze pokud není ve velke vzdálenosti. Jakmile ho dám na ruku dál, začne na mě výhružně krákat, občas otvírá zobák a někdy si i kousne. (To mu pak jemně fouknu na zobák, aby věděl, že to nesmí). Nikdy mu však ruku nenutím.
Někdy jen tak sedím vedle klece, ruku nechám volně ležet vevnitř a on si ji ze všech stran prohlíží. Občas přijde blíž a oždibuje ji. Doufám, že je to na správné cestě a že časem se přecejen odváží. I tak bych byla ráda za nějaké vaše tipy či postřehy :)
Hezký den,
H.
Bessy10221.03.2011, 16:12:45xxx.xxx.176.218
Dobrý den,
mám doma korelu , taky odchovanou rodiči. Za týden už byla v klidu a brala si mlsky. Na ruku jde tehdy, když před ní strčím klas senegalského prosa. Když zobe, tak je jí jedno co se s ní děje :D
salamounek (neregistrovaný)21.03.2011, 21:43:01xxx.xxx.81.125Zdravím Hani,
děláte to dobře, u papoušků vychovaných rodiči trvá někdy déle, než se přestanou ruky bát. Je to jako kdybyste Vy měla přejít přes rokli po kládě, také byste se dlouho bála, protože pro nás je přirozená pevná zem, pro ptáky větve. Někdy pomáhá dlouhý rukáv. Jedna z mých korel se také bála na ruku, ale drbat na hlavičce a brát si mlsky, to se nebála. Když jsem ji pouštěla, rozsypala jsem na stole trošku slunečnice nebo směsi zrní, aby se naučila nebát na stůl. Když tam normálně už chodila, tak jsem nasypala zrní na kousek, položila na stůl ruku a zbytek zrní nasypala za ni, aby musela přes ruku k tomu dalšímu zrní. pár slunečnic jsem nasypala i na ruku. Ze začátku to přelétávala, ale po čase už asi byla lenivá a sebrala nejdříve zrní, které bylo položené na ruce a potom přes ni přelezla k dalšímu. Rukou jsem nehýbala, aby se nevylekala. Pak už jsem si dávala zrní na dlaň (ruku stále celou položenou na stole) a ona tam začala chodit. Když na ní bylo vidět, že se nebojí, zkoušela jsem při zobání z dlaně mírně pootočit ruku a pak zase nazpátek. Časem jí to už nevadilo a nechala se na ruce i zvednout. Pak už byl jen krůček k tomu, aby na ni vlezla z větve, když jsem v druhé ruce držela blízko dlaně třeba slunečnici nebo piškot. Nebylo to za pár dnů, spíš týdnů, ale chce to trpělivost. Hodně záleží na povaze každého jednotlivého papouška. Měla jsem i korelu, která se na ruku vůbec nebála, přestože byla také z voliéry. U alexandrů, které mám nyní je to podobně, jeden se bojí, druhý vůbec. Eva
Orina (neregistrovaný)21.03.2011, 21:54:27xxx.xxx.82.124Předně foukat na amazoňa je blbost. To si možná můžete dovolit na nějakého senegalce , korelu, nebo alexandra, ale amazoňani jsou osobnost a nic neodpouští. Mám amazoňana dokrmeného a seká zobákem taky. Záleží jakou má náladu komunikovat. Mě jsou naštěstí tyhle úlety jedno a nemusím ho na ruce mít. Beru ho jako takového.
Hani21.03.2011, 22:15:47xxx.xxx.18.225Orino, nesouhlasím. Už je dost oprásklý, dost si dovolí a pokud zrovna chce, nebojí se kousnout do krve. On musí pochopit, že takhle rafat nemůže.
Já naprosto chápu, že papoušek má náladu, kdy se hladit nechá a pak náladu nemá a nechce, aby ho někdo obtěžoval. To vidím hned, snadno se to dá poznat i z jeho očí, sotva když vložím ruku dovnitř, kouká na mě pohledem "dej tu ruku pryč". Tak já ji dám pryč. Ale pakliže je přátelský, nechá se pohladit a pak si nečekaně rafne, nepřipadá mi, že bych to měla tolerovat a dělat, že se vůbec nic neděje.
Sama jste mi jednou psala, že si z nás nesmí udělat otroka.
A předně chci říct, že na něj nefoukám. Napsala jste to, jako bych to dělala pořád. Za tu dobu, co ho máme, jsem to udělala max. třikrát. A DOST jemně.
O osobnosti amazoňana mi nemusíte vykládat.
Hani21.03.2011, 22:18:21xxx.xxx.18.225Něco jiného je, když mi dá zobákem najevo, že už nechce být hlazen apod. V tomhle případě to nikdy neudělá silou. Ale dost silné neočekávané kousnutí se může stát dost nepříjemným zlozvykem.
A na té ruce netrvám. Nezblázním se, když nebude chtít.
cone (neregistrovaný)22.03.2011, 08:57:32xxx.xxx.67.3Hančo, on si to může teprve ve své hlavičce rovnat, co a jak, je u vás prozatím jen krátkou dobu, jen bych na vašem místě vyhodnocoval co a kdy může udělat a předcházel jeho možnému nevhodnému chování, ale je to na dlouhou dobu. Jinak klídek, sleduji, že určité pokroky u vás jsou a o to v podstatě jde. Nikdo vám přesně neřekne, jak dlouho bude trvat, než něco zabere.
anonymní (neregistrovaný)22.03.2011, 13:41:31xxx.xxx.105.110Držím palečky, u mého amazoňana tohle vyhodnocování trvalo asi sedm let, ale teď je báječný a v pohodě. Určitě se dočkáte.
anonymní (neregistrovaný)22.03.2011, 15:31:51xxx.xxx.109.90Slečna Hanka! V prvom rade si treba uvedomiť, že papagáj nie je pes.Vtáky nemajú radi hladkanie. Jeho dôveru si najlepšie získate tak, ako to robia spárovaní vtáci, tzn. preberajú si perie. Chce to jemne, jedným prstom ho škrabkať na hlave a na krku, tesne pod zobákom, skrátka tam kde si sám nemôže preberať perká. Určite Vám to začne oplácať preberaním vlasov, utužíte tak vzájomnô dôveru.
Hani22.03.2011, 15:32:00xxx.xxx.18.225Jsem ráda za jakýkoliv sebemenší pokrok :)
Včera i dnes už byl mimo klec, pokaždé se trochu proletěl (ikdyž zatím celkem nemotorně, největší problém je zatím přistávání) a pak sám chtěl zase na klec. Dala jsem mu tam misku, tak baštil, misku jsem mu pak vzala, dala do klece a on si tam v pohodě vlezl. Dokonce se i venku nechal pohladit.
Hani22.03.2011, 15:34:53xxx.xxx.18.225Pro 109.90:
to mi nemusíte povídat, že papagáj není pes .))
Měli jsme hafana 11 let, poznám tedy ten značný rozdíl :)
Ohledně hlazení - dělám to, jak píšete - jemmě ho jakoby škrabkám. Vždycky naježí peří za krkem a na hllavě a přivírá očka. - Tak se mu to snad líbí.
Jinak děkuji za názory všem.
anonymní (neregistrovaný)22.03.2011, 17:02:15xxx.xxx.98.242Trošku mě mrzí, že si odháníte od sebe lidi,kteří by vám chtěli poradit. Věty jako o osobnosti amazoňana mi nemusíte vykládat nebo to mi nemusíte povídat že papagáj není pes, svědčí o tom, že si poradíte celkem sama. Tak proč hledáte informace na diskuzi? Pokud vám zde někdo pochlebuje jak to umíte báječně tak to berete, běda když vám někdo maličko něco vytkne. Jestli se vám nelíbí názory chovatelů tak jak přicházejí, může se vám stát, že se už příště o váš příspěvek nebudou zajímat lidi, kteří říkají pravdu do očí , ale jen ti kteří vám budou říkat jak jste úžasná chovatelka. Tím se ovšem k nějakému pokroku v chovu nedostanete.
Hani22.03.2011, 17:06:54xxx.xxx.18.225Já od sebe nechci nikoho odhánět, jestli to tak působí, to mě mrzí.
Kritika je taky důležitá. Bez toho by se člověk vůbec nenaučil, jak dělat věci jinak.
Jen jsem chtěla říct, že chápu, že nelze přistupovat k papouškovi jako k psovi. Právě proto, že je papoušek osobnost, nenechá sebou jen tak manipulovat.
A rozhodně uznávám, že moje zkušenosti jsou minimální. Právě proto sem píšu a jsem ráda za všechny rady (ikdyž to tak možná nevypadalo). Spousta informací odsud mi už dost pomohla.
salamounek22.03.2011, 20:04:48xxx.xxx.81.125Zdravím Hani,
vypadá pěkně a u misky spokojeně. To je výborné, že se do klece vrátil sám. To je to nejlepší, jen je třeba pořád vymýšlet jiná lákadla, protože papoušci si to po třech, čtyřech pokusech zapamatují a přestane to fungovat. Stejně jako se jim mají měnit po čase hračky, když o ně ztratí zájem a začínají se nudit.
Ještě můžu poradit to, abyste si udělala nějaké přistávadlo někde v pokoji, třeba na stole, pokud ho tam máte. Pak ho tam můžete lákat na pamlsky, ale většinou, když si to okouká a přestane se nové věci bát, půjde tam sám. Je to pro něj pohodlnější přistát na bidle než na rovné ploše. Tam se dá výborně zkoušet zda půjde na ruku, protože má kam uletět, když se mu to nebude líbit. A přistávat se kdekoliv se naučí, nebojte, až vám to i někdy nebude milé jak dobře to zvládne.
Co se týká osobnosti papouška, ano to je každé zvíře i pes. Nevím proč spousta lidí psa dává jako příklad někoho méněcenného, na koho se jen štěkají povely. Ale můj názor a zkušenost je taková, že každému se musí vymezit hranice kam až ve svém chování mohou zajít. Stejně jako dětem, také si nemohou vše dovolovat. Když tohle člověk zanedbá, v pozdějším věku se to vymstí. U papoušků to většinou končí tím, že ho nespokojený majitel buď dá do zverimexu nebo prodá "z důvodů alergie". A chudák papoušek pak jde z jedněch rukou do druhých. Samozřejmě se to nemůže řešit násilím, to v žádném případě neschvaluji. Ale papoušek i v tónu hlasu pozná kdy se zlobíte, až moc dobře. Křičení je zbytečné a mívá opačný účinek, stačí ostrý tón hlasu. Fouknutí papouškovi rozhodně neublíží a je mnohem lepší než cvrnkání do zobáku nebo něco podobného, což někdo také dělá.
Přidávám fotku přistávadla na stole:
cone (neregistrovaný)22.03.2011, 20:18:08xxx.xxx.67.3Mám opět pocit, že se zadavatelky musím zastat, tedy dle některých ji pochlebovat. Její směr v přístupu k papouškovi, její zájem o jeho potřeby a její chuť mu vytvořit to nejlepší k životu je opravdu chvályhodné. Většina papoušků - mazlíčků končí opravdu tak jak popisuje šalamounek, a to mnohdy již po prvním nezdaru. Osobně Hani neznám, ale držím ji palce. šiška ol.
Hani22.03.2011, 21:42:18xxx.xxx.18.225Evi, Váš Alexandr je krasavec.
Pepíkova klec je nahoře otvírací a dá se tam pohodlně zasadit bidlo. Ale toho se zatím bojí. Chce být na kleci jen když tam bidlo není. Pokud tam je, kouká z dálky - dneska například seděl na skříni a koukal tak dlouho, dokud jsem ho neoddělala :) .. Ale i na bidlo si určitě časem zvykne. Chce to vydržet.
I tak je fakt, že dělá obrovské pokroky - nikdy by mě nenapadlo, že už po měsíci na sebe nechá sáhnout.
S tím létáním a přistáváním se mám zřejmě nač těšit, pamatuji si, jak rosela strašně ráda létala po celém bytě a ze všeho nejradši přistávala všude možně :) A pak se jí, mršce, nechtělo už vůbec zpátky do klece.
Hani22.03.2011, 21:48:27xxx.xxx.18.225Nevím, jestli mám Oldovi poděkovat, aby mě někdo nesprdl :)
Každopádně chci znovu opakovat, že každý názor je pro mě důležitý - ať je pozitivní nebo negativní. Bez všech názorů z tohoto diskuzního fóra bych nepokročila tam, kde jsem s Pepčou teď.
salamounek23.03.2011, 22:17:28xxx.xxx.81.125Hani,
moje voliéra je také nahoře otvírací, ale můj alex tam nechodil sedat, protože má hned vedle další klec a také papouščí strom. Takže už ji neotvírám a mají tam nahoře přidělané brusné bidlo. Zkuste tam Pepíkovi přidělat třeba kolíčkem na prádlo klas senegalského prosa. To většina papoušků miluje. Co se týká nechtění do klece, to přijde. Nyní se Pepíček cítí v kleci bezpečně a okolí ještě dobře nezná, takže se do klece rád vrací právě kvůli bezpečí. Až okolí pořádně pozná, nebude se mu tam také chtít. Já to řeším tak, že nedávám mimo klec žádné misky s jídlem, takže papoušci vědí, že jídlo mají tam a tak většinou problém s vrácením do klece není. Hlavně si zabezpečte ty skříně, aby tam nemohl zapadnout až začne veškerý prostor prozkoumávat.
Hani (neregistrovaný)24.03.2011, 00:00:59xxx.xxx.18.225Jak jsem psala ve vedlejší diskuzi, dneska už Pepča seděl na bidle na kleci :) .. Ten ptačí strom určitě bude co nejdřív. Já sama se na něj moc těším a jsem zvědavá, jak si ho oblíbí :) Aspoň doufám teda :)
Pokoj určitě zabezpečíme - taťku napadlo, že nařezá široké pláty polystyrenu a strčí je za obývací stěnu, aby tam nezapadl. To se mi zdá jako dobrý nápad :)
