NorahQ11.02.2011, 14:45:09xxx.xxx.198.193Dobrý den,
chtěla bych poprosit o radu zkušenější chovatele. Chovám již téměř 6ti letého papouška senegalského, se kterým jsem měla původně bezproblémový vztah. Poté jsem se ale musela přestěhovat za studiem na druhý konec republiky a neměla jsem možnost vzít papouška s sebou. Do Prahy jsem si ho mohla vzít až po roce a do té doby se o něj starala babička, u které jsme spolu předtím bydleli. Ta sice měla s papouškama zkušenosti, ale jeho agresivitu nezvládla. Napadal ji už od začátku, vetšinou v mé blizkosti, nebo když jsem jí věnovala pozornost místo něj. Začala se ho proto bát a nepouštěla ho z klece, protože jakmile klec otevrela, začal ji kousat do hlavy a obliceje.Po mém odjezdu se papouškovi většinu času věnoval babiččin přítel, který udělal, co mu na očích viděl. Stačilo aby Alex pípnul a hned byl u něj a věnoval se mu. Alex si ho takto ochočil a naučil se, že lidé dělají to, co chce on. Po roce jsem si papoška převezla k sobě do Prahy a bála jsem se jeho reakce na mého přítele, která byla nakonec velmi pozitivní.Jakmile se přítel vráti z práce, papoušek se nafukuje, píská, povídá si s ním, sedí mu na rameni, nebo se tulí k jeho ruce na psacím stole a může se z nej zbláznit. Problém je s jeho chováním vůči mě, s čímž si už nevím rady. Papoušek mě začal napadat, kousat do rukou a nohou, a to hodně hluboko. Rány se mi těžko hojí. Přítel se s ním příliš nemazlí, Alex ho nikdy nekousnul a když udělá něco nežádoucího, je přítelem hned potrestán.Jenomže jeho vztah ke mě to zatím nijak viditělně neovlivňuje. Jelikož studuji, jsem s papouškem prakticky celý den doma, ale on o mě očividně nejeví nejmenší zájem, pokud mu nepřinesu jídlo. Začal mi útočit do obličeje, prokousl mi ucho a poté nos, se kterého mi i po druhém dni stále teče krev, útočí na vlasy a oči. Vím, že se nesmím bát (což se dělá velmi těžko, jelikož mám velmi nízký práh bolesti) a mám si prosadit autoritu, ale chtěla bych se zeptat zkušenějších JAK. Jak se k takovému papouškovi chovat, případně jaké tresty používat a zda máte nějaké rady, které Vám pomohly vyřešit podobné situace. Je nějaká naděje, že se mi jej v tak pokročilém věku podaří vychovat? Děkuji za pomoc.
Orina (neregistrovaný)11.02.2011, 18:26:19xxx.xxx.127.97Musím vás zklamat situaci nevyřešíte a naděje na tzv. vychování nejsou žádné. To co zde popisujete je školní ukázka vztahu papoušků k osobě, která ho opustí. Změna v tomto připadě ani tresty nepomohou. Když papouška kvůli tomuto chování prodáte bude to u jiného majitele ještě horší. Vžíjte se do myšlení papouška. Opustila jste ho on si za vás hledal náhradu až jí za dlouhý čas našel ve vašem příteli. Vy se chcete nyní k papouškovi vrátit, ale on zradu neodpouští. Situace ve vašem případě je neřešitelná a papoušek už bude stále milovat tu osobu ve které našel náhradu za vás. Také se může stát, že když ho kvůli tomu prodáte, neunese stesk po osobě kterou miluje a žalem a stresem pojde.
anonymní (neregistrovaný)11.02.2011, 22:36:55xxx.xxx.81.125Dobrý den,
v tomto případě nesouhlasím s Orinou, neboť mám jinou zkušenost. Papoušek si velmi dobře pamatuje zradu, ale občas dokáže i odpustit. I takovéto chování se dá zvládnou výcvikem. Choval se takto od chvíle co jste si ho opět vzala? Důležitá otázka je, jestli jste ho, když jste ho měla poprvé, učila alespoň základním dvěma povelům "pojď" a "běž", neboli aby šel na ruku a aby z ni slezl zpět na bidlo. Pokud nedostal ani tento základní výcvik, jeho agresivita může být způsobena tím, že si myslí, že on je nejvyšší autorita, což bylo vydatně podpořeno chováním babiččina přítele. Velmi dobré je pro snížení agresivity raní pouštění prolétnout, třeba jen na chvilku a pak mu teprve dát do klece jídlo. Může to dělat váš přítel, jestliže ho papoušek bere, předtím než odejde. Také je důležitá otázka zda je papoušek zvyklý být jen v jedné místnosti (a tam vás napadá) nebo i jinde po bytě? Jakou má klec a jak vysoko? Napadá vás vždy nebo jen když je přítomen váš přítel? Jeho věk není tak vysoký, aby se jeho chování nedalo změnit, ale bude to chtít hodně trpělivosti.
Orina (neregistrovaný)12.02.2011, 12:28:21xxx.xxx.108.202To co píše Salamounek je pravda, ale chce to při převýchově především spoustu času, trpělivosti a tolerance. Hlavně čas, tak jak by ho papoušek potřeboval v plné míře, majitelka mít asi nebude .Hlavně když studuje a musí se věnovat svoji práci. Nechce to sednoust si s papouškem na rameni a učit se. Papouškovi se musí člověk při převýchově věnovat celý den, neustále s ním komunikovat. Taky záleží na tom šestém smyslu člověka aby pochopil papouščí duši a pak, musí se vědět jak na to, jak jemně navodit zpřetrhanou nit, jak naučit papouška učit se aby pochopil nebo aby chtěl pochopit. Možná, že mnozí řeknou ph to nic není to je jasný. Ono to tak docela jasný není. To jak právě vyzrát na toho jednoho senegalce by chtělo toho tolik vědět. Na papír se to napsat nedá. Co když na určitý podnět zareaguje pták úplně jinak. V tom případě musí chovatel ihned znát na papouščí reakci odpověď. A to mi tady co radíme nemůžeme vědět co papoušek udělá abychom poradili. Těch reakcí může být nepočítaně a tak i nepočítaně musí být připraveny odezvy na reakci. Jestliže to člověk v sobě nemá aby si dokázal ihned poradit a zareagovat, tak mu potom při výchově papouška nepomůže ani svěcená voda.
Dám jenom malý příklad. A) Někdo vás pěkně naštve s nějakou poznámkou. Vy se buď hned pohádáte a nebo se otočíte a odejdete. Až po chvíli, když už je prakticky pozdě vám dojde co jste měli na blbou poznámku pádně odpovědět aby to sedlo. Tak je to i s papouškem.B) Na je ho útok odpovíte taky útokem a nebo zůstanete bezradně stát a nevíte si rady co teď. Kdo tedy vítězí. V obou případech jak bodu A) tak i v bodu B) vítzězí útočník pokud si nevíte ihned rady a jemně s přehledem útočníka nezpražíte pádnou odpovědí na jeho reakci.
NorahQ (neregistrovaný)12.02.2011, 15:07:47xxx.xxx.198.193K paní Evě: neučili jsme jej nic, ani základní povely. Při návštěve paní veterinářky Nečasové mi bylo rovněž řečeno, že je papoušek nevychovaný a nevycvičený a je potřeba dát mu najevo svou autoritu, protože si ji u nás on vykloval a považuje se nyní za hlavu rodiny. Papoušek byl od koupě krotký a mazlivý, přišel na ruku nebo na prst. Sám sice říká "pojď",když za námi chce přijít a na tento povel také vyleze na ruku, když mu ji nastavíme, ale sám nepříjde a ani z ruky se mu nechce. Popoušek je zvyklý pobývat většinou v obýváku, občas jde do kuchyně, nebo jej bereme při sprchování do koupelny. Chodívá s námi i na wc. Ale do ložnice ho nebereme. Napadá mě nezávisle na místnosti. A je pravda, že pokud se přítel dívá, nedovolí si mě napadnout. Pouze když e přítel otočen zády. Jinak napadal všechny včetně mě dříve něž přítele poznal a napadal mě i v době, kdy jsem s ním bydlela, jen méně často a méně agresivně.
K Orina: Nechci zpochybňovat Vaše zkušenosti a mimořádné schopnosti se vcítěním se do papoušků, ale podle sledování Vašich reakcí na jakýkoli dotaz z Vás mám pocit, že se každého tázajícího snažíte akorát "setřít" co možná nejnegativnější odpovědí, ve které zpochybňujete, že by vlastně skoro kdokoli kromě Vás mohl papoušky správně vychovat a že by měl ve svém snažení nějakou naději. Znám případy, kdy se problémy s chováním papoušků vyřešily a není jich málo a jejich majitel nemusel být hned cirkusák, aby to dokázal. Navíc jste očividně vůbec nepochopila můj dotaz, protože jsem nikde nepsala, že by ke mě papoušek dříve nějak tíhnul. Opravdu první člověk, kterého má rád je můj přítel a ke mě žádnou lásku nikdy zvlášť nechoval. Nechápu smysl Vašich reakcí, pokud si myslíte, že tázajícímu člověku není pomoci (což si očividně myslíte ve 100%), raději mlčte. Člověk žádá o radu, ne o zpochybnění a urážky.
Orina (neregistrovaný)12.02.2011, 15:42:51xxx.xxx.65.79V žádném pádě vás nechci ani urážet ani se vás nějak dotknout, že to s papouškem neumíte. Určitě vás miluje a zaručeně k vám brzy přilne. Pokud chcete tuto naději tak vám jí dávám. Co víc psát, když si myslíte že vás chci setřít. Vy sháníte pomoc, ale sháníte především naději, že to bude brzy OK. Tak proč vám jí nedat a nesnažit se o milosrdnou lež. Vždycky se líp poslouchá milosrdná lež než krutá pravda. Takže se za tu pravdu omlouvám. Určitě vám sem napíše spousta chovatelů jak na to. Držím vám s vaším chovem palce, abyste měla brzy s výchovou papouška úspěch, víc k tomu napsat neumím.
anonymní (neregistrovaný)12.02.2011, 17:06:40xxx.xxx.160.32Orina: nejprve píšete, že náprava možná není, poté, že má paní Procházková pravdu, že je možná jakási převýchova, poté zase mluvíte o milosrdné lži....
Leef (neregistrovaný)12.02.2011, 17:30:11xxx.xxx.102.221NorahQ, reagujete zbytečně ostře, sama jste v úvu napsala, že jste s papouškem měla bezproblémový vztah, pak jste ho musela opustit, starala se o něj babička, kterou napadal, pak její přítel kterého bral, vy jste se k papouškovi vrátila a on vás začaql napadat, po té miluje Vašeho přítele - nezlobte se, ale pokud se v příspěvcích vrátíéte na začátek vyjádřila jste svůj problém trochu rozporuplně.Těžko se pak v tomto problému orientovat a radit a když Vám zkušenější chovatel dá radu, Vám se nelíbí a nesouhlasíte. Jediné co mě napadá je, že koupě papouška byla neuvážená nedokázala jste mu dát výchovu a teď sklízíte plody vlastních chyb. Těžko Vás ale odsuzovat - to by udělal každý začínající majitel a pokud je Váš papoušek taková osobnost jak popisujete žřejmě se mu do srdíčka již nevloudíte, v jeho 6 letech je zřejmě pozdě.Možná by to vyřešila papouščí kráska.Papoušek by měl společnost a Vám by se ulevilo od jeho agresivity a spokojení by jste mohli být oba. každý nemá ten dar komunikace se zvířaty. Mám dvě dcery, jedna chová psi a druhá koně a každá rozumí svému koníčku a příslušná zvířata je respektují.A o tom jsou všechny vzahy které pěstujeme mezilidské nevyjímaje. Pokud někomu nerozumím, neznamená to, že hned musí být špatný on nebo jeho rada - třeba jen špatně čtu, poslouchám nebo nejsme naladění na stejnou notu a rozmět si nebudeme ani s tlumočníkem. Tak to vidím já.l
Orina (neregistrovaný)12.02.2011, 18:00:36xxx.xxx.65.79pro 160.32.který se bojí podepsat. Pokud čtete slova paní Procházkové tak se ptá otázkama , které jsou pravda.Dotazuje se a s tím já souhlasím, ale také píše, že pokud nedostal základní výcvik, tak se cítí jako nejvyšší autorita. Stále se tu opakuje jedno a to samé,je důležité číst celý text a hlavně ho pochopit. Nevytrhovat souvislosti z kontextu a stavět odpověď do jiné souvislosti a roviny než na ní bylo odpovídáno.Pokud chcete poradit něco k výchově papouška máte zde prostor a ne upozorňovat na něco co jste si špatně přečetl/la a pochopil/la. Ostatně každý majitel papouška si musí uvědomit, dřív než si ho pořídí, že mohou nastat problémy. Většinou se myslí na ty komplikace zdravotní, ale to že dokáže být papoušek také divoké zvíře si při koupi papouška mazlíčka uvědomí málokdo. Vzhledem k tomu, že se o senegalce zajímám víc jak 20 let a nyní je mám i více roků v chovu, tak předpokládám, že jejich chování, ale i stížnosti mnoha chovatelů znám víc než dobře. Přesto od držení senegalců nikoho neodrazuji,jsou to nejbáječnější papoušci, které chovám a pro jsem jich měla ve svém chovu vždy nejvíce i když chovám jiné papoušky.
anonymní (neregistrovaný)12.02.2011, 18:29:05xxx.xxx.178.208myslím si, že textu celkem rozumím. ovšem vaše odpověď vyznívá tak, že souhlasíte s faktem, že je možná převýchova. Z vaší první odpovědi ovšem spíše plyne, že je papoušek "ztracen". a nakonec zmiňujete onu milosrdnou lež... Nepochybuji, že jste chovatelka, která své papoušky miluje, která se o ně stará jak nejlépe umí a že máte zkušenosti. Někdy jsou ale vaše odpovědi poněkud nešťastně formulovány. přeji vám úspěšnou sezónu v chovu a spousty krásných a zdravých přírůstků (naprosto upřímně).
Orina (neregistrovaný)12.02.2011, 18:47:58xxx.xxx.65.79178.208 Přesto přezevšechno se bojíte podepsat, jako kdybyste ve své odpovědi lhal. Pokud někdo mluví pravdu, tak se za ní nestydí. Co se týká převýchovy, tak by se slečna k celému problému kousání musela postavit jinak. Tak jak je zde vše formulováno jí mohu popřát jen hodně úspěchu v převýchově.To co by bylo k převýchově vyžadováno je z časových důvodů nemyslitelné, proto i nemožné. A jiný člověk než ten, koho papoušek tak dobře zná, se do převýchovy pustit nemůže. Vždyť ten chudák pták, jak je popisováno na začátku, šel z ruky do ruky, tak co od něho teď čekáte. Proto se vám možná zdají moje odpovědi divné i třeba rozporuplné.Jinak se stále zajímáte víc o mojí osobu než o to jak dobře majitelce poradit. Místo zbytečných řádek jak na mě a jak se se mnou začít hádat a z které starny mě k nějaké hádce vyprovokat, víc přemýšlejte nad způsobem jak poradit zoufalé majitelce.
Orina (neregistrovaný)12.02.2011, 19:36:08xxx.xxx.65.79Víte alfa a omega je v chovateli, který prodává mládě. Zvlášť když se jedná o větší papoušky. Je nutné si s novým majitelem dlouze pohovořit. Já mám i k tomuto účelu prodeje mláďat napsané publikace jak na to a v mezních situacích se na mě mohou noví držitelé papoušků obrátit. Pokud se dostanete někdy na chat, tak se dozvíte, že ke mě jezdí nováčci učit se kroužkovat, když to ještě nikdy nedělali, že se dívají na dokrmování a že tu probíráme veškeré otázky chovu. Nevím , který chovatel poskytuje svým kupujícím takový servis o znalostech papouška, kterého ode mně přebírají. Pak se nemůže stát, že by se zoufale po několika letech museli obracet na neznámé lidi s radou. Já tyto chovatele znám vím co si ode mně kupovali a pokud jsou se mnou ve stálém kontaktu mohu ihned poradit při nějakém problému a tom je zájem chovatele, který prodává i o chovatelství jako takovém.
salamounek (neregistrovaný)12.02.2011, 21:40:49xxx.xxx.81.125Mrzí mne, že jsem zde asi rozpoutala takovouto ostrou diskuzi a prosím ukončeme to. Každý má právo mít svůj názor a také může mít jiné zkušenosti. Já jsem již pomáhala své sestřenici i kamarádce převychovat "nezvládnutého" papouška, proto jsem zde odpověděla a nehodlám soudit ničí názory. Ve většině případů je to chyba majitele, stejně tak to bylo i v případech, kde jsem pomáhala. Viděli u mne krotké příjemné papoušky a tak si je pořídily také. A protože neměly dost času zpočátku na výchovu, dopadlo to jak to dopadlo. Bohužel ne vždy má pak majitel takového papouška dostatek trpělivosti a vzdá to dříve než se dostaví zpočátku jen malé úspěchy. Pokud má tu trpělivost, tak se to dá změnit. Pouze u starých papoušku, kde je třeba již i nějaký zdravotní problém to už moc nefunguje, protože je papoušek stresovaný neustále svými zdravotními problémy.
Orina (neregistrovaný)12.02.2011, 22:10:19xxx.xxx.65.79Salamounku, pokud je někdo šikovný jako Peťula z chatu, tak si vezme starého papouška bez nohy a za pár měsíců jí papoušek miluje jako nikoho na světě. Ale k tomu musí mít člověk ten cirkusácký talent,o kterém jsem psala a který tolik lidí neuznává. Prostě Peťula je slečna co s papouškem dejchala, aby poznal, že existuje jiný lepší svět než doposud poznal. Kdo umí umí, kdo neumí...
salamounek (neregistrovaný)12.02.2011, 22:14:50xxx.xxx.81.125pro NorahQ:
podle toho co píšete, tak byl patrně papoušek dokrmen ručně, proto nemá před člověkem příliš respekt, což bylo umocněno tím, že ho nikdo nenutil nějak poslouchat. Je to stejné jako u dětí, když se jim od mala nevymezí určité hranice, dělají si pak co chtějí. To že vás napadal i dříve ukazuje na to, že se cítí být vám nadřazen. U vašeho přítele to tak necítí, patrně mu hned zpočátku dal najevo, že on je vůdce. To může být třeba již v tónu hlasu. Rozhodně ale nepoužívejte žádné cvrnkání do zobáku po útoku nebo dokonce honění třeba s koštětem (i s tím jsem se již setkala). Pokud se nechává dát do klece, po útoku ho tam dejte. Pokud ne, odejděte do jiné místnosti (všichni) a nechte ho pár minut samotného. Papoušek není rád sám a po čase si to spojí. Jako první se zaměřte na jeho klec. Měla by být v takové výšce, aby když sedí na nejvyšším bidle, byly jeho oči níže než vaše. Když na něj mluvíte, nedívejte se mu přímo do očí. Pak si sedněte a zamyslete se nad tím (třeba si to i napište, to pomáhá) kdy vás napadá, za jakých okolností a co tomu předchází. Na papouškovi jde většinou dobře rozpoznat, kdy se chystá k útoku. Pokud přijdete na to, co ho vyprovokovává, vyvarujte se toho. Za druhé nejříve váš přítel a pak i vy ho začněte učit na povel na ruku (což již umí, jak píšete). Když to udělá, odměňte ho tím co má rád (třeba slunečnice nebo kousek piškotu či ovoce) a pokud hned neodletí, tak ho zase s povelem nechte z ruky slézt na bidýlko tak, že ruku s ním dáte trochu níže než je bidýlko, řeknete povel a ruku pomalu dáte pod bidýlko, což ho přinutí přelézt na něj. Jakmile to udělá, pochvalte ho a dejte mu odměnu. K tomu je dobré mít tam kde to cvičíte stojánek s bidýlkem. Já ho mám na stole, takže když stojím a cvičíme, tak je ruka s papouškem níže než mám oči. To je začátek. Pokud shledáte, že budete mít dostatek trpělivosti na převýchovu a dokážete si i najít čas na papouška, napište mi na e-mail a můžeme se domluvit na dalším.
salamounek (neregistrovaný)12.02.2011, 22:28:57xxx.xxx.81.125Orino, vím, že jsou lidé, kteří mají dar vcítit se do zvířecího jedince, ať už se jedná o jakýkoliv druh. Mám kamaráda, který takto působí na psy. Ale i ten kdo tento dar nemá, může být dobrým "páníčkem". Ale učený z nebe nepadá. Vím, že máš hodně zkušeností s ptáčky a že se nedají získat za pár dnů. A přestože myslím, že já jich mám také dost, často se dozvím i od tebe něco nového. A od toho tu ty diskuze jsou. Díky majiteli těchto stránek za to, že jsou.
Orina (neregistrovaný)12.02.2011, 22:55:38xxx.xxx.65.79Jo určitě díky, protože je spousta lidí, co přišli pro radu na chat abysme se lépe poznali. Někteří se ale bojí i podepsat,aby se nevdědělo kdo diskutuje. Taky je spousta lidí co jsme při bližší diskuzi poznali jak se věci mají a že se dá zapeklitá situace vyřešit bez problému, ale jsou diskuze, kde se na člověka jenom mračí jenom pro odlišný názor. Je tu i spousta chovatelů, kdy jsme se přeli např, pro vrbové proutky u agapornisů a nakonec jsme se tomu obě strany zasmály, bohužel někdy si člověk říká stojí to zato s někým diskutovat?
Zuzana (neregistrovaný)22.02.2012, 18:07:53xxx.xxx.233.12Dobrý den, máme take 3 roky starého senegalce a brali jsme si ho s maželem jako kuře. Oba jsme ho dokrmovali, oba mu věnujeme stejný čas, oba ho krmíme. Přesto miluje manžela a mě nemusí. Na mě už také několikrát, bohužel něčekaně zaútočila, takže krve už mi teklo dost - jak z nosu, tak z prstů. Manželovi by to v životě neudělal(a). Manžel by ji klidně mohl vytrhat všechny brka a on (ona) by se u toho blaženě tetelil (a). Usuzuji, že je to samice a že na mě žárlí. Bohužel, ale nevíme, jak v tomto případě na ni. Po útoku ji vždy zavřeme do klece a nekomunikujeme s ní třeba půl dne až den, ale toto bohužel nepomáhá. Tak nevím. Mám ji ráda, jindy je roztomilá, hraje si, povídá, ale ty útoky mě trápí. A to zatím nemáme děti!
cone (neregistrovaný)22.02.2012, 19:02:58xxx.xxx.67.3No, jistě víte že jste si nepořídili pejska, myslím, že vám můžou vyjít jen dvě cesty-
-necháte to jak to je a bude to manželův mazlíček, spokojíte se s tím, co vám seneg. nabízí a bude vše jak je, budete míň šťastná vy, ale papoušek bude spokojený
-budete jej převychovávat a trestat, vychováte si maleho neurotika, kterého se v horším případě později zabavíte
Nějaké jiné řešení nevidím, hodně štěstí s rozhodováním.
