anonymní (neregistrovaný)01.01.2011, 22:12:56xxx.xxx.176.218Dobrý den,
ještě jednou prosím o radu. Mám doma 3 týdny mladou korelu, která není ochočená. Zatím si ani nechce ode mě vzít třeba semínko. Napadla mě tudíž jedna věc; mám ji vypustit ven z klece ? Myslím , že by se na jídlo vrátila sama, protože je to hroznej žrout :D. Nemám potom větší šanci na ochočení ? (myslím když bude ven z klece)
Děkuji za všechny odpovědi a rady, ale i za vaše osobní zkušenosti.
Karolína
Orina (neregistrovaný)01.01.2011, 23:34:44xxx.xxx.72.167Pokud vám nepříjde v kleci na ruku a nebere si od vás v kleci potravu zásadně jí z klece nepouštějte. Kdyby se pak náhodou nechtěla do klece vrátit a vy už jste jí potřebovala zavřít, tak odchytáváním byste papouškovi způsobila stres a zárověň nedůvěru k vám. Musíte to bohužel vydržet komunikovat s korelou přes mříže do té doby než si na vás patřičně zvykne. Buďte u klece co nejčastěji a komunikujte s korelou a uvidíte, že se to za čas podaří, že k vám příjde, pak bude vhodná doba na puštění z klece.
1986beruska02.01.2011, 00:17:14xxx.xxx.208.3Já to napíšu svýmy slovy.... Moji korelu jsem pustila za 2 týdny,říkám jí hopičky atˇ si vyskočí na bidýlko co má nahoře u klece.... a když si vyskočí tak jí dám s bidýlkem do klece a to bidýlko zpátky vytáhnu.Nebo jí nastavuji pusinku,mlaskám...Pořás si sní povídat.
Orina (neregistrovaný)02.01.2011, 00:45:24xxx.xxx.72.167Problém je v tom, že některý papoušek s bidýlka uletí i když na něm po puštění klece sedí. Honit potom papouška po bytě, protože už člověk potřebuje odejít nebo dělat něco jiného a hlídat papouška nemůže je problematické. A nechat papouška volně poletovat po bytě v době nepřítonosti je risk, protože se může stát něco nepředvídaného a papoušek to nemusí přežít. Na pouštění papoušků z klece musí být trpělivost, čas a nic neuspěchat. Jestliže chce člověk komunikovat s papouškem ihned musí si pořídit dokrmené mládě, kde je kontakt okamžitý.
Katka Molitorová (neregistrovaný)02.01.2011, 17:34:29xxx.xxx.250.13Zdravím,nám se dneska povedl husarský kousek.Máme andulky a na ruku v kleci zásadně nejdou.na starosti je má dcera a zřejmě zapomněla dát včera zrní,když nasypávala dnes nové andulky vyletěly a sedly jí na hlavu a pak na misku s krmením.Pak už šly na ruku bez problému.:)
anonymní (neregistrovaný)02.01.2011, 17:37:25xxx.xxx.176.218já mu chci právě dát něco do klece, a myslela jsem, že to bude jako s našim pejskem. Když je v uzavřeném prostoru tak se bojí, ale když má pocit, že má kam utýct tak je v poho. Před rodičema bych to zahrála, jako že mi utek :D
Orina (neregistrovaný)02.01.2011, 17:44:16xxx.xxx.82.151To je přesně to o čem lidi často hovoří. Co funguje dobře u jednoho nemusí fungovat u druhého. Když má někdo nějaké zkušenosti může mít druhý chovatel zkušenosti úplně opačné. Když pak někdo vidí jak jsou papoušci bezproblémově puštěni z klece, řekne si, vždyť to nic není a pustí je taky. A ono to třeba může fungovat právě opačně, papoušek se zpět do klece nevrátí, chytit se nedá a novopečený majitel plácá po bytě utěrkou a nahání ptáky do klece. Každý tedy musí posoudit, jakým způsobem papouška nejlíp dostat na ruku.
anonymní (neregistrovaný)02.01.2011, 18:00:06xxx.xxx.176.218Kamarádce jednou uletěla rosela, která se hrozně bála (i když se někdo pohnul atd.) . Když by la objevena,nechala se bez klování vzít do dlaně a vrátit do klece. Podle me by na bidýlko možná vlez... :-)
Katka Molitorová (neregistrovaný)02.01.2011, 19:31:12xxx.xxx.250.13ad Orina: souhlasím,s Vámi,andulky máme doma asi dva měsíce,a do klece se vrací samy.Ale ze začátku se jim taky nechtělo.Nenaháněli jsme je.takže to přisuzuji času a taky tomu,že s němi jsme docela často.
anonymní (neregistrovaný)14.02.2011, 14:27:41xxx.xxx.64.137Vše co už tu padlo ohledně stresování ptáka naháněním po místnosti k návratu je pravda a můžu se pod to podepsat s vlastními zkušenostmi. Nejlepší cesta k ochočení je hlad. A když takovému dobře vyhladovělému (nejdéle 2-3 dny odmítají jíst z ruky) podá ruka páníčka krmení nakonec to přijme jako dobrý čin a dá si říct. Samozřejmě neříkám, abyste svého miláčka utrápili hladem. Ale to je o citu, vědět kdy je vhodná doba nechat ho o hladu a kdy už mu raději něco dát do misky. Dělala jsem to například tak, že když měl vyzobáno a měla jsem nahradit novým zrním, nejdříve jsem mu nabízela den dva z ruky. A jak mi potvrdila jedna zkušená chovatelka - papoušek má být vždy trochu hladoví. Pomocí hladu jsem i zmlsaného žaka, který už vybíral jen slunečnici, naučila na granule.
Lenka (neregistrovaný)14.02.2011, 17:02:42xxx.xxx.174.89Nevím, ale mě se tyto metody vůbec nelíbí :-( Netvrdím, že to nefunguje, ale představa, že mě někdo nechá poloumřít hlady a pak mě třeba za řízek nutí dělat věci kterých se bojím...no nevím, na to je třeba nátura.
salamounek (neregistrovaný)14.02.2011, 18:33:36xxx.xxx.81.125Souhlasím s Lenkou, dril možná funguje, ale přátelství ptáčka si nezískáte, bude poslouchat se strachem. 3 týdny na ochočení je málo, zvlášť pokud je mládě z voliéry. Chce to trpělivost a často s ní hovořit u klece a nabízet to co má ráda. Já jsem svou neochočenou korelu vypustila až po pěti týdnech, a to jen v sobotu nebo v neděli, kdy jsem měla dostatek času nalákat ji pak zpět na nějakou lahůdku, třeba salát. Pak jsem číhala s provázkem přivázaným ke dvířkům a když vešla do klece, pak jsem pomalu dvířka zaklapla, došla ke kleci a dovřela je. Trvalo to sice rok než se přestala úplně bát, ale za to mě pak milovala a byla velice přítulná. Doba ochočování záleží na povaze jednotlivého papouška.
Orina (neregistrovaný)14.02.2011, 18:40:25xxx.xxx.81.227Že bych musela pomocí hladu naučit papouška na granule je taky dost zvláštní. Stačí snad nechat zrní a slunečnici nedávat. Je přece dost mixu např Prestige specielně pro žaky, kde není slunečnice obsažena. Ptáci mají rychlý metabolismus a trápení hladem se nevyplácí. Může nastat jakákoliv porucha organismu a máte se zdravím papouška vymalováno, když ne nadosmrti, tak třeba jen na takovou dobu abyste si uběhali nohy k veterináři kvůli zdarvotní poruše organismu.
anonymní (neregistrovaný)21.02.2011, 11:30:41xxx.xxx.64.137...a to je právě ten cit pro míru, ale to musíte buď mít nebo si uběháte nohy k veterináři. Asi už tu nemá smysl co dodávat. Zkuste si převést papouška nedůvěřivého, vyděšeného z odchytu z volné přírody, bez možnosti trávit nejdříve dlouhé roky ochočováním, ze stravy, na které již zjevně ujíždí na granule a pak se můžeme bavit dál. Mluví z Vás naprostá neznalost situace. A k trápení hladem - pořád lepší, když má papoušek den půst, než když se cpe do úplné neschopnosti létat.
anonymní (neregistrovaný)21.02.2011, 12:58:09xxx.xxx.64.137a ještě si neodpustím nějaké rady k ochočování, přestože mě tu někteří napadají z užívání drilu - asi netušíte, co se za tím slovem skrývá Salamounku, nebo snad z týrání zvířete hladem - není hlad jako hlad paní Orino.
Při způsobu a času tráveném ochočováním papouška, hraje také velkou roli, zda máte mládě vytažené z budky před vylétnutím, jak dlouhou dobu již létá a nebo jestli máte vůbec staršího jedince původně z voliérového chovu. Pokud se jedná o první variantu, jde jen o to, aby si papoušek přivykl na Vaši osobu. S ochočeným ptákem se to nemá jako s ochočeným psem. Nebude se stejně jako k "páníčkovi" chovat i k cizím lidem. Zpravidla dělá rozdíly i mezi ostatními členy domácnosti.
A pokud budete ochočovat ptáka, který už nějaký čas žil ve voliéře a člověka jen zpovzdálí sledoval při úklidu a výměně vody a krmení, pak to bude běh na dlouhou trať. Já dostala svou první šedou korelu z voliéry, dokonce se mi spolužák smál, že mi jeho otec prodal už zvíře staré. Přesto jsem metodou hladu a krmení jen z ruky, v krajním případě (zdůrazňuji podle citu např. je-li papušek žravý - den půstu, je-li v jídle střídmý zvládne i dva dny) nakrmit nechat ho v klidu a zkusit to příští den znovu, toto zvíře dokázala ochočit. Trvalo to něco přes půl roku a samozřejmě se náš vzdah časem dále zlepšoval. Postupně si zvíře hledalo cestu za mnou a hlavičkou mi zvedalo prsty na ruce a vybízelo k drbání. První dny, kdy jsem ho získala, bylo něco takového nemyslitelné (zpočátku jsem se od něj dokonce dočkala proštípnutého prstu, způsobem, že mi vysel zobákem za kůži, nepříjemné, nesmíte ptákovi ublížit a prudce manipulovat abyste mu nezlomila vaz, musíte, krvácejíce, trpělivě vyprostit zaháknutý zobák). Nechci Vás strašit, byla to moje chyba, byla jsem ještě malá a důvěřivá a na bližší kontakt bylo brzy, tak mi to dal najevo. Možná pro vyčerpávající odpověď by tu mělo ještě zaznít snad už samozřejmé, že ke kontaktu s ochočovaným ptákem je nejlepší volit čas brzy za úsvitu nebo večer. Když je pták zklidněný před spaním. Všechny pohyby a zvuky mají být klidné a vzbuzovat pocit bezpečí, žádné prudké cukání rukou z obavy, že Vás pták štípne. Jen ho lekáte. Já už netuším, co ještě dodat, třeba se paní Orina ještě staví na diskusi a kromě rad poskytovaných na chatu, tuto moji radu doplní.
Nejsem registrovaná, protože už mě unavují všechny ty registrace na netu. Stejně se domnívám, že mé jméno Vám nic neřekne. Dosud jsem chovala papoušky jen jako domácí mazlíčky. A snad ne špatně, mám dvacetiletou korelu bílou. S chovem v jeho pravém slova smyslu zkušenosti nemám. Zdeňka Bydžovská
