Orino, přemýšlela jsem o těch vzácných chovancích co má Růža a Cone doma.Já mám taky vlastně vzácnost podobně jako ty, jsme na tom vlastně skoro stejně : já mám chovance 0,2 a jsou tažní ale nechce se jim odtáhnou aby se pak vrátily s mladými. :o) tak to taky řeším koníčkama
Tak jo ružo vidim že se nenechaš ukecat.Ale když jsme u toho ja vlastni nechci ja budu radeji chovat jinej druh asi nejakou aru nebo neco takoveho z toho budu mit asi větši radost.
Píšu to na chataře, ale myslím, že si to přečte víc lidí. Dnes jsem kroužkovala výstavní andulky, kromě toho jsem musela jako vždycky dokrmit mrňata, připravit jídlo pro další papoušky atd. Těch klecí nemám moc, ale když jsem s krmením a uklízením hotová, tak jsem doopravdy hotová. Mám je jako mazlíčky a pravda je, že o každém chovaném papouškovi mám od rána do večera přehled. A teď mi řekněte, když má někdo těch voliér třeba 50 nebo 80 nebo ještě víc. K čemu chová takové množství. Přehled o jednotlivých chovancích mít nemůže, že by stihnul všechno projít denodenně to asi taky ne. Tak k čemu tolik ptáků? To mají lidi jako zoologickou zahradu nebo k čemu se nakupuje takové množství ptáků. Každý totiž říká, že to nemá na kšeft, tak na co tedy?
Jsem neCHATAŘ, ale občas vám tady přispěji.
Orino, to dilema s množstvím papoušků či ptáků obecně si občas pokládám také. Otázku na kšeft či ne na kšeft neřeším, to je věc každého a dle mého skromného mínění je kšeft každý chov, i malochov, kde požaduji za odchov peníze. Ale opak prodeje je zase charita.
Sám papoušky chovám, sám řeším všechny otázky spojené s chovem a zajímám se pouze o některé rady / či jen od některých chovatelů /, ale zajímám se i o všechny info o papoušcích, i o ty zdánlivě s ničím nesouvisející. Tipuji, že můj chov se může rozrůst za optimálích podmínek tak max. na 50 párů, ale u mně je to otázka místa, výstavby zaříźení a hlavně financí/ ne času/. Takže neuvažuji o někom, kdo bude krmit či uklízet za mě, zaměstnáním jiných lidí v mém chovu by to pro mě ztratilo to kouzlo, tu radost. Samozřejmě, že u nárazové akce při výstavbě nových zařízení nějakou tou rukou navíc nepohrdnu.
Nedávno jsem byl navštívit opravdu nadčasové chovatelské zařízení světové úrovně - 160 voliér/ psáno s velkým V / a majitel, ač má zaměstnankyně, tak krmení provádí každodenně sám.
Nedávno, nebo už dávněji někdo tady psal, že nakrmí 50 párů do 15-ti minut, je to krmení nebo úprk kolem voliér či klecí?
Jinak asi můj přístup k jednotlivým párům je moc specifický, můj pobyt 4 týdny v nemocnici jsem dočíslil na ztráty řádově v desítkách tisíc kč za úhyny. Neexperimentuji, zbytečně nezkouším různou formu nátlaku, vycházím jednotlivcům v maximální míře vstříc. Krmila manželka a kamarád, bývalý špičkový chovatel velkých papoušků.
No já to znám od koní..nejdřív jeden kůň, pak druhý, aby měl kamaráda, potom chtěl i manžel, tak se koupil třetí,pak jsem chtěla hříbě a najednou koukám na dvóřemi dupou čtyři koně a byli jsme jen dva lidi:-)).
Stejně tak s andulkama: dva páry, než jsem se otočila lup ho a mám čtyři a zaděláno na další dva až tři páry.
Nic jiného jsem nechtěla a světe div se, v šatně mi kvrliká stádo aymar.teď jsem zjistila , že i paoušíčci jsou krásní...
Manžel měl jednu zbraň, najednou ejhle dvě, tři , čtyři a už máme doma tři trezóry na zbraně krátké i dlouhé, pak revolver, brokovnice...:-P
Je to taková zvláštní lidská vlastnost, nad kterou dost často přemýšlíme oba (protože nás to taky postihlo) a dost se tomu smějeme, jak se člověk prostě s jedním nespokojí...