Ještě k k romu vztahu k ruce. My máme takovou hru, že ho vezmu a hodim do dálky jako míček, potom že mu utíkám a on mě honí a přitom křičí a pak ho položím na záda, hladím břicho, dělám mu vařila mišička kašičku na nožkách a pak ho najednou zatahám za ocas a on zakřičí. Bere to jak srandu a čeká, až bude ten ocas. Pak se sám položí na záda a jedem znovu. Přízel říká, že to neni možný, že to snad ani neni pták!!
Syn mi strom přišrouboval k takové silné desce (silná police ze skříně). Kubík ho má rád, je to jeho útočiště. A je to výhoda, že nedělá bobky po obýváku, ale na lino pod stromkem. Kuba je u mně často - na hlavě, za krkem, rameni, papá mi z pusy....ale jen k němu natáhnu pomaličku ruku, tak před ní uletí. I když z ruky taky papá, ale chytit se nedá.