Do problému a přesné odpovědi se trefil jak Petr Vopálka tak Petr Čermák. Někdy můžete popsat celou stránku a problém takhle srozumitelně nevysvětlíte. Není umění vědět, větší umění je vysvětlit a daleko největší umění je aby ten, kdo má pochopit pochopit chtěl.
Jinak ještě k papouškům jako takovým. Někdy se naskytne diskuze, že se musí člověk dodatečně smát co všechno člověka vede k určité při jak papoušek vypadá. Jestli je velký, malý, tlustý, tenký, přírodní nebo mutační, vždyť ve své podstatě je to jedno hlavně že máme všichni ty své opeřence rádi. Pro každého kdo je vlastní je ten jejich, ten nejbáječnější kamarád. A o to vlastně při držení papoušků jde :-))
Pro méně informované bych doplnil k tématu - Výstavní - nevýstavní andulka. V podstatě je to o dosažení určitých, dobou daných a v jistém smyslu isubjektivních standardů tzv. ideální andulky. Toto obnáší silně směrovaný odchov zaměřený výslovně na zdůraznění nebo naopak potlačení jistých znaků a to jak v postavě andulky a tělesných parametrech tak v zabarvení a specifických znacích. Před 30 lety byla výstavní andulka velmi podobná té, kterou máte možná dnes doma. Žádná výstavní andulka by však neuspěla bez dalších tzv. předvýstavních příprav. Tyto přípravy zahrnují vytrhávání poškozených per křídel, ocasních per a pochopitelně i spotových pírek (vše samozřejmě ve správné době před konáním vlastní show). Dále se jedná o vlhčení resp. mytí andulek (někteří i šamponují). Dále následuje odstraňování tzv. pinových per na hlavě, které obnáší jejich mnutí mezi prsty a kartáčování např. kartáčkem na zuby. Dále dochází k odstraňování krevních skvrn peroxidem nebo vanodinem atd. atd. Takže taková andulka nemá příliš hezký život když uváříte co musí takový jedinec podstoupit. Možná, že některým z vás by se takový šampión vlastně ani moc nelíbil. Pro informaci vkládám foto šampiona 2007. Každý si může udělat úsudek sám a možná i usoudíme, že chov nemusí být úsilím o odchov ideální andulky.
Přesně jak píše Adf, mě osobně je výstavních andulek spíš líto. Takové procedury před výstavou určitě nejsou nic příjemného. V tomto směru mě opravdu napadá podobnost se psími šampiony na výstavách, kdy pes uvázaný hodiny na *šibenici* na stole trpělivě snáší česání, stříhání, pudrování a podobné šílení páníčka./ne všichni páníci takto šílí určitě existují i normální kteří sází na přirozenou krásu zvířete :-)
Ale zpět k ptákům. Výstavní andulky nechovám, zatím mám jen ty úplně obyčejné. V příští sezoně bychom se ctěli zaměřit na ty pěkné, velké, robustní, polovýstavní...na pojmenování nezáleží. Chceme mít doma pěkné, aktivní, zdravé, zvědavé a spokojené ptáky.
Nekamenujte mě, je to jen můj názor, ale mám pocit, že ten šampion výše nemůže snad umět ani létat, vždyť chudák ani nevidí na oči :-)))