Jitka (neregistrovaný)02.07.2010, 15:20:13xxx.xxx.133.167Dobrý den, mám doma párek agapornisů,jsou staří půl roku, myslíte, že se dají ochočit, když jsou v páru a je jim půl roku?Nebo je to nemožné?Nejsou ručně dokrmení a plaší, ale četla jsem že agapornis je společenský, tak by mě zájimaly vaše rady, názory a zkušenosti.
sunflowersman (neregistrovaný)02.07.2010, 15:44:10xxx.xxx.175.196Dobrý den. Moc bych tomu šanci nedával. Samozřejmě, že mnohdy se dějí malé zázraky, ale moc bych tomu nevěřil. Mirek
Orina (neregistrovaný)02.07.2010, 16:36:21xxx.xxx.69.245Mohu zodpovědně říct, že to nejde. Oni i dokrmení, když se jim nevěnujete zdivočí a to u nich můžete být každý den, krmit je a povídat si s nima a nejde to - myslím tím dokrmené. U velkých papoušků tohle není. Pokud jsou dokrmení i v páru na chov tak je můžete nosit na ruce i když se jim tak často nevěnujete a příjde k nim jen v době krmení a uklízení. Takže co se týká neochočených agapornisů, tak se vám užší kontakt nepodaří, zvlášť když jsou v páru. Já osobně pokud kupuju nového papouška, tak chci dokrmeného, to si raději připlatím než se trápit s divokým papouškem, který se při přiblížení ke kleci může o dráty umlátit.
Orina (neregistrovaný)02.07.2010, 16:40:30xxx.xxx.69.245Tak ještě připisuji, tohle jde u andulky, taky těžko, ale za rok přijde k mřížkám, sice na ruku nesedne, ale neblázní po kleci. Bohužel a řeknu to teď dost tvrdě,každý chce při koupi ušetřit, dokrmený papoušek se zdá drahý a pak je každá rada drahá. Budete mít alespoň zkušenost na příští nákup, že se vyplácí koupit si na užší kontakt dokrmené papoušky.
Jitka (neregistrovaný)02.07.2010, 20:09:22xxx.xxx.133.167to je teda pěkně na nic,mně ta paní co je prodávala říkala, že to půjde těžce,ale jde to, když se jim budu věnovat. Co já s nimi ted mám dělat ach jo:-(
Orina (neregistrovaný)02.07.2010, 21:02:04xxx.xxx.69.245:-D) musíte zavolat té paní a zeptat se jí na radu jak na to. Třeba má nějakou hvězdnou radu, jak se ochočují divocí agapornisi. Taky mám agapornise odchované rodiči,ale neblafuju a jsou podstatně levnější než ty co dokrmuju. Lhát se nemá, lidi si víckrát od takového vykuka papouška nekoupí.
Luboš Jedlinský (neregistrovaný)03.07.2010, 11:48:27xxx.xxx.151.22pokud bdete mít i dva ručně dokrmené agapornise v páru v jedné kleci budou po čase budou divocí, i když méně něž odchovaní jedinci pod rodiči, budou si spíše všímat jeden druhého než člověka, pokud nemáte ručně dokrmené jedince kde i v tomto případě by byla šance malá že zkrotnou, je ve vašem případě téměř nemožné je zbavit plachosti. Luboš Jedlinský
Eva (neregistrovaný)03.07.2010, 11:58:59xxx.xxx.133.167Já můžu teda říct, že jsme doma taky měli nedokrmené páry a skvěle se ochočili, trvalo to tedy asi dva měsíce, ale nakonec se dali i vzít do ruky.
Orina (neregistrovaný)03.07.2010, 20:38:59xxx.xxx.68.215To záleží na jedincích. Mám doma 4 páry odchované rodiči. U jednoho páru se mnou samec komunikuje,ale do ruky se vzít nedá. Mláďata dokrmovaná od 7 dne po čase kdy si jich člověk nevšímá, se chovají téměř jako mláďata odchovaná rodiči. Opravdu záleží pouze na jedinci jak je přizpůsobivý. Do některého páru můžete hučet od rána do večera a stejně se neochočí.
sunflowersman (neregistrovaný)03.07.2010, 23:43:34xxx.xxx.175.196Dobrý večer. Zdravím Luboše i paní Svobodovou. Jsem rád , že se nakonec uznala jedna věc, a to ta , že agapornisové jsou svéhlaví ptáci, at už jsou dokrmeni či nikoliv. Vím, že mnoho lidí žádá dokrmeného agapornise a jsem rád, že je mnoho srdcařů, kteří hodlají spolupracovat s těmito nádhernými ptáky. Cesta je to mnohdy trnitá, ale jak člověk pochopí, je to krása. Nyní mohu už tvrdit, že mou srdeční záležitostí jsou právě agapornisové, především růžohrdlí a jejich mutace.Snad se dostanu k mutačnímu fondu nádherných opalínů jako dříve :) to je můj sen, samozřejmě s jinými druhy :) Mirek
Orina (neregistrovaný)04.07.2010, 09:13:31xxx.xxx.99.16Ahoj Mirku. Moje srdeční záležitost jsou senegalci a amazoňané. Agapornise chovám jen pro radost druhým lidem.Docela mě překvapilo, že v letošním roce se zájem vyrovnal s andulkama i když na druhé straně všichni chtějí jen růžohrdlé s červenými hlavičkami a jestliže má někdo zájem o mutaci tak je to jen aqua tyrkys a to v případě, že lidi chtějí dva, aby jednomu nebylo smutno. Chovám ještě lutina a moc se mi líbí podle fotky z knihy D.v.den Abeele, zelený světlohlavý (2f) a aqua bledě plavý. Jenže z prostorových důvodů se mně mohou pouze líbit a asi je nikdy nebudu chovat. Jejich povaha je opravdu zvláštní a najde-li se *fajnšmekr* z řady mazlíčkářů může si přijít na své i s agapornisi odchovanými rodiči. Mám jeden takový pár u počítače v kleci a zvykli jsme si obě strany na jistý rituál, takže příijdou i pro jablko nabízené mezi dráty. Snad se časem ještě vše více poddá, ale to píši pro všechny kdo pláčou že je agapornis neochočitelný. Je to běh na dlouhou trať a ochočit takového papouška nelze za rok ani za dva. Chce to velikou trpělivost a jejich přízeň si vysedět jako já, když je mám při stálé práci u počítače. Agapornise mám teprve pátým rokem, tekže o nich nemohu tolik psát, teprve zjišťuji co se pro ně hodí a jak jsou přizpůsobiví.
Petr Petřík (neregistrovaný)04.07.2010, 20:01:59xxx.xxx.108.35Jak jsem již psal na jiném místě, mám doma Agapornise odchyceného ve volné přírodě (Tedy u nás na přehradě) a ten je ochočen do té míry, že dnes, když byl opět na vycházce po pokoji, tak se ode mě nedržel dál, než na 3 metry a neustále chtěl letět za mno. Bohužel na prst si přstát netroufne, ale to také přijde. Za odměnu jsem mu dnes koupil novou houpačku a kroužky a věřte, je jako vyměněný. Buď si hraje s houpačkou, nebo s kroužky. A hlavně, pronikavé pískání ustalo na minimum a začal si s hračkami "povídat" :-)))
Orina (neregistrovaný)04.07.2010, 21:52:06xxx.xxx.99.16Agapornisové se dokáží na člověka velmi upnout a pokud někomu uletěl, tak byl rád, že zase někoho našel
Orina (neregistrovaný)04.07.2010, 23:42:30xxx.xxx.78.99Fotka co mi poslali noví majitelé malého agáčka. Takže ochočit jde, ale musí mít dobrý prvotní přístup chovatel a pak samozřejmě i nový majitel.
Linda (neregistrovaný)05.07.2010, 00:02:13xxx.xxx.125.221To, že se agapornisové dokáží dost na člověka upnout, mohu jen potvrdit. Před rokem a půl jsem si od chovatele přivezla toho mého, který nebyl ručně dokrmený (dříve jsem byla na tom, že se ručně dokrmují pouze velcí papoušci) a dost mladý (chovatel mi tvrdil, že je čerstvě po vylétnutí z budky). Ze začátku byl dost divoký, hodně štípal, dokonce tak, že jsem ca měsíc musela po bytě chodit s šálou kolem krku a v rukavicích :-) Dnes je ale všechno úplně jinak, řekla bych, že jak je starší a pubertu už má za sebou :-), je mnohem vnímavější (sice chodím denně do práce, ale dost se mu pak věnuji) a zlatíčko, které už vůbec neštípne - do ruky se nechá vzít bez problémů - po vypuštění z klede okamžitě přilétne na rameno a pak už se ode mne skoro nehne. Všechny domácí práce dělám s ním. Takže chci jen říct, že ochočit se dá a to dost, ale chce to si dát práci a nevzdávat to i když štípnutí dost bolí. Doporučuji knihu Proč můj papoušek...? od Rosemary Low. Týká se sice chování velkých papoušků, ale je tam podstata papouščího chování, jak co papoušek chápe. Mě docela dost pomohla. Agapornise mám ale jen jednoho. Pokud je pár, je jasné, že papoušci budou hlavně pro sebe a páníčka ke štěstí moc potřebovat nebudou.
