osobne si myslim, ze uz pri chovu jednoho paru se z vas stava chovatel. Zalezi ale na vedomostech , ktere o chovanem druhu mate, protoze si myslim, ze chovatel neni clovek, ktery vlastni nejake papousky, ale ten , ktery o nich neco vi.
Je rozdíl mezi chovatelem a člověkem, který o chovu něco ví. Chovatel 50 papoušků může být úplný blbec, zatím co ten co nemá papouška ani jednoho a dovede druhým s chovem poradit má daleko větší krédo, nebo-li je na výši před chovatelm vlastnícím tucty papoušků.
Chovatelem začínáte být ve chvíli, kdy sám začínáš cítit že zájem o chov je dlouhodobějšího rázu, že opadlo to počáteční nadšení a že mít nějaké zvíře je již nutnost. Nemá to nějakou souvislost s počtem chovaných zvířat, jen bych myslel že majitel jednoho jedince je mazlíčkář, ty tak trochu od těch pravých skalních chovatelů odděluji. Pak se již automaticky shromažďují informace, šetří finance na další rozšíření chovu, navštěvují stejně "postižení". Taková moje definice chovatele je uklízečka s okem veterinárního technika a hlavně s citem pro živé tvory.
To je pravda (67.3) a taky se člověk stává chovatelem když drží nějaké zvíře delší dobu. Ne že ho to za dva tři roky přestane bavit. Ono prvotní nadšení opadne se začínající stereotypní a stále se opakující prací. Ráno vstát nakrmit uklidit, zítra zase a pozítří znova. Pak se v tom nechá binec papoušci uhynou a je po parádě.