Křepelky čínské
05.04.2010, 19:42:50 xxx.xxx.142.1
Můžete zkusit vložit foto. Je možné, že máte 2 kohoutky a ti se snaží dovolat nějaké slepičky.
01.01.2007
Křepelka čínská
(Coturnix chinensis)
Anglicky : Blue - Brested Quail
Německy : Chinesische Zwergwachtel
Výskyt:
Přední Indie, Srí - Lanka, jichovýchodní Asie, Indonésie, Nová Kaledonie, Bismarckovy ostrovy
Rozlišení pohlaví:
Rozlišení pohlaví u přírodně zbarvených ptáků je velmi jednoduché.
Samec má modro-šedou spodinu těla (krk, hruď, boky), červené břicho a ocas a výraznou černo-bílou kresbu na hrdle.
Zde je celkový pohled na samečka přírodního zbarvení:
Obrazek
Obrazek
A zde je detailní pohled na hlavu samečka a jeho hrdelní kresbu:
Obrazek
Samička je vybarvena velice jednoduše, je celá hnědá.
Bohužel nemám foto přírodní samičky, podívejte se tedy alespoň na samičku modrolící mutace. I tato je oproti samcovi vybarvena daleko jednodušeji a určení pohlaví nedělá žádné problémy.
Obrazek
U křepelek existuje také několik mutací. Ani tady nečiní určení pohlaví žádné potíže. U skořicové, pastelové a stříbrné mutace je rozdílné vybarvení obou pohlaví zachováno, pouze je světlejší.
U modrolící mutace je zbarvení samečka zachováno, pouze mu chybí kresba na hrdle. Jinak má šedomodrý spodek těla a má červený ocas a břicho. Samička má na hrdle ojedinělá bílá peříčka a je podstatně tmavší než samička přírodní, což by mohlo někoho zmást.
U strak je zpravidla alespoň částečně zachováno vybarvení samce, takže ani tady nedochází k omylům při určování pohlaví.
Potíže mohou nastat jen u bílé mutace, kde jsou obě pohlaví sněhobílá, bez jakékoliv kresby. Zde nám nezbývá než ptáky pozorovat a čekat na samečkův charakteristický hlasový projev, kdy samičku vábí tichým pípáním na něco dobrého k jídlu.
Mláďata jsou zprvu pouze jemně ochmýřena, podobně jako kuřata domácích slepic. Později jim naroste peří a mláďata jsou všechna bez ohledu na pohlaví vybarvena hnědě, podobně jako samičky. Už ve stáří asi 4 týdnů se však u mladých samečků začínají objevovat první bílá a černá peříčka na hrdle. Nejpozději ve 2 měsících jsou již mláďata přepeřena do šatu dopělých a můžeme u nich určit pohlaví.
Hlasitost:
Křepelky čínské jsou velmi tiší ptáci. Spolu se dorozumívají téměř neslyšitelným pípáním. Občas, pokud jsou ptáci od sebe odloučeni nebo jsou chováni jednotlivě, se vzájemně volají. Zní to asi jako "kňučení" nebo jak to popsat, každopádně to není nijak hlasité. Posledním typem hlasového projevu křepelek je vábivé volání. Zní asi jako trochu hlasitější pípání a používá ho buď samec, pokud chce samičce nabídnout něco dobrého k jídlu, nebo samička, která takto vábí kuřátka, rovněž ke krmivu.
Náročnost:
Křepelky čínské nejsou nijak nároční ptáci a bez obav si je mohou pořídit i začátečníci. Jedinou potíží může být neschopnost samiček vysedět vajíčka. Většinou se to stává u samic, které pochází z líhně a nemají tak mateřský pud, nebo pokud samičky nemají dostatek soukromí či vhodný úkryt, kam vajíčka naklást.
Snášenlivost:
Křepelky čínské jsou mimořádně snášenliví a mírní ptáci. Bez obav je můžeme umístit prakticky do každé voliéry (jen musíme dávat pozor, aby jim neubližovali ostatní obyvatelé voliéry!). Křepelky se zdržují výhradně na zemi, ani na noc nevyletují hřadovat na větve, jak to dělá většina ostatních hrabavých.
V každé kleci či voliéře však může být umístěn jen jeden pár křepelek. K příslušníkům svého druhu i k jiným druhům křepelů a křepelek se chovají velice zle a samečci se mohou i zabít.
Tyto ptáky chováme pouze po páru. Jak už bylo řečeno, více kohoutků se spolu nikdy nesnese. Ani chov jednoho kohoutka a několika slepiček není vhodný. Ptáci se sice vzájemně snáší, ale kohoutek si stejně vybere jen jednu slepičku, se kterou se spáří a má v úmyslu s ní založit rodinu. Ostatních slepiček si nevšímá. Tyto liché slepičky však ruší samičku sedící na vejcích a neustále ji obtěžují, takže ani ta jedna slepička většinou kuřátka nevysedí.
Klimatické podmínky:
Tito ptáci jsou celkem odolní. V nevytápěné místnosti nebo vniřním úkrytu voliéry, kde nejsou příliš velké mrazy, je můžeme mít bez obav celý rok. V žádném případě na ně nesmí pršet, sněžit, pozor také na průvan, který se zvláště křepelek velice týká, vzhledem k tomu, že se zdržují výhradně na zemi. V klidném koutě voliéry jim připravíme hnízdečko na spaní ze sena či slámy, které hlavně v zimních měsících rády využijí.
Chovatelské zařízení:
Křepelky se budou nejlépe cítit v kombinované venkovní voliéře, s krytým přístřeškem. Musíme na ně myslet buď při stavbě voliéry a rovnou u země vybudovat dvířka, kterými budou procházet ven a zase dovnitř, nebo je umístíme rovnou do přístřešku. Umístění do venkovního výletu bez možnosti úkrytu nedoporučuji z několika důvodů. Při deštích, bouřkách a plískanicích budou křepelky velice trpět, navíc pokud samička snese vejce, je možné, že se odspodu zachladí a nic se nevylíhne.
Je možný také chov v klecích. Klec musí mít co největší plochu, výška není důležitá. Minimální rozměry pro jeden pár jsou cca 80 x 40 x 40cm.
Důležité je na dno klece či voliéry dát písek. Pokud na zemi není žádný podklad a křepelky jsou nuceny chodit po holém betonu, brzy se jim na nožkách vytvoří špatně hojitelné otlaky. V rohu klece upravíme ze sena či slámy hnízdečko na spaní nebo tam umístíme rovnou celý drn trávy.
Pletivo a materiál na voliéry:
U křepelek musíme dbát na hustotu pletiva. Volíme pletivo s co nejmenšími oky. Pokud je pletivo příliš řídké, mají i dospělé křepeky tendence strkat do něj hlavičku, což může špatně dopadnout. Králíkářské pletivo z tohoto důvodu vůbec není vhodné!
Pokud očekáváme líhnutí kuřátek, včas zabezpečíme klec či voliéru a protáhneme mřížemi u dna asi 10 cm široký pruh plastu či silnější fólie. Kuřátka jsou totiž po vylíhnutí velká asi jako čmelák a snadno se protáhnou jakýmkoliv pletivem.
Krmení:
Křepelky jsou v krmení velice nevybíravé a sezobou prakticky všechno, co jim předložíme.
Jako základ poslouží směs prosa, lesknice, řepky, nigeru a dalších drobných semen. Nejjednodušší je smíchat směs pro andulky a pro kanáry. Jako doplněk podáváme senegalské proso v klasech a mák, který křepelky milují a zvláště při odchovu mladých je nenahraditelný pro svou velikost. Miniaturní kuřátka ho snadno sezobnou. Zrní nejlépe rozhodíme po zemi. Pokud ho předložíme v misce, křepelky si do ní stejně vlezou a zrní rozhrabou všude okolo, jen v misce žádné nezůstane.
Zelené krmivo podáváme jemně nasekané, aby ho křepelky mohly snadno sezobnout. Nejvíce je oblíben ptačinec žabince a pampeliška, ale pro zpestření můžeme zkusit předložit i jiné druhy.
Vaječná míchanice a klíčené zrní je v době odchovu mladých samozřejmostí. Můžeme klíčit i celé klasy senegalského prosa, je drobnější než běžné proso a tudíž pro mláďata vhodnější.
Křepelky vyžadují vyšší obsah bílkovin ve svém krmivu, než jiné běžně chované druhy ptactva či papoušků. Dobrým zdrojem bílkovin je již zmíněná vaječná směs a dále různý hmyz, např. drobní mouční červi, smýkaný hmyz, zavíječi voskoví (které můžeme občas získat u známého - včelaře), žížaly (nejsou příliš vhodné, mohou přenášet různé nemoci a parazity!) a zvláště čerstvě nasbírané mravenčí kukly. Marvenčí kukly jsou zvláště oblíbené při odchovu mláďat. Dospělé křepelky bezpečně sezobnou i pobíhající mravence.
Pro zpestření podáváme nastrouhaný tvaroh, jablko, mrkev, nadrobené piškoty, bezinky...fantazii se meze nekladou. Křepelky skutečně sezobou prakticky cokoliv, jen jim to musíme vhodně upravit - nastrouhat, nakrájet, nadrobit.
Z minerálních látek křepelkám předkládáme hlavně grit a písek an trávení. Sépiovou kost by pochopitelně neuštíply.
Více o krmení se dovíte zde: http://www.chuvicky.estranky.cz/stranka/krmeni
Hnízdění:
Pro zahnízdění křepelek je nejdůležitější poskytnout jim vhodný úkryt, kde budou chráněné před ostatními ptáky a mohou se nerušeně věnovat hnízdění. Mnohé samičky nezahnízdí prostě proto, že nemají vhodný úkryt!
V zarostlé voliéře si samička hnízdo sama upraví někde v trsu vzrostlé trávy.
Jindy je to na nás. Můžeme jí nabídnout budku, položenou naležato a polootevřenou, nebo menší košík, rovněž položený naležato.
Já používám jehličnaté větve, ze kterých svážu jakýsi "indiánský stan". Ten umístím někam do rohu voliéry a pro jistotu ho ještě přivážu, buď k pletivu nebo si do zdi zatluču hřebík a přivážu to na něj. Po straně, u zdi, necháme volnou štěrbinku, kudy tam samička bude chodit. Vnitřek vysteleme jemným senem. Podle mě je to nejpřirozenější způsob a i samotným křepelkám se to velmi líbí. Viz foto Obrazek
Brzy po předložení hnízdních možností začne sameček tokat. Prochází se před slepičkou, roztahuje křídla a volá. Později začne samičku dost nešetrně prohánět po voliéře, při čemž jí může také vytrhnout několik peříček.
Samička se brzy podvolí a křepelky se začnou pářit. Zpravidla koncem dubna nebo v květnu začne samička upravovat vybraný úkryt. Nosí si tam ještě další stébla sena či slámy a upravuje si hnízdní kotlinku. Pak začne snášet vajíčka, každý den jedno. Vajíček bývá cca 6 - 16. Teprve po posledním sneseném vajíčku samička začne snůšku zahřívat, aby tak bylo zajištěno vylíhnutí mladých ve stejnou dobu.
ObrazekSamička sedí na vejcích sama, kohoutek se zdržuje často u ní a dělá jí společnost. Občas se možná také - krátce - účastní sezení na vejcích. Samička sedí pečlivě, jen jednou nebo dvakrát denně snůšku opouští, aby se nakrmila a vyprázdnila. Pokud vejdeme do voliéry, samička se tiše přitiskne k zemi a pravděpodobně spoléhá na své ochranné zbarvení. Pouze pokud se přiblížeme až k ní, tak na poslední chvíli ze snůšky sleze.
Po 18 - 21 dnech inkubace se líhnou kuřátka, všechna najednou. Občas se stane, že nějaké mládě se ve vajíčku zpozdí. Samička však po vylíhnutí většiny mláďat hnízdo opouští a opozdilci ve vejcích prochladnou a uhynou ještě dříve, než se stačí vyklubat z vejce. Pokud si včas všimneme, že samička již s kuřátky hnízdo opustila, opatrně rozloupneme zbylá vejce. Několikrát se mi již podařilo tímto způsobem opozdilce zachránit.
Po vylíhnutí mladých voliéru u dna zabezpečíme pruhem fólie či plastu, aby se kuřátka neprotáhla pletivem. Dále dáme pozor na misky na vodu, musí být co nejmělčí. V hlubších miskách se budou kuřátka brouzdat a mohou pak prochladnout, nebo se mohou dokonce utopit. Mě se nevíce osvědčily malé keramické misky pod květináče. Pro jistotu je můžeme ještě naplnit několika většími kamínky či oblázky, aby se tam kuřátka nemohla brouzdat.
Kuřátka po vylíhnutí jsou velká asi jako čmelák. Na rodinku s kuřátky je opravdu nezapomenutelný pohled. Slepička se chová jako opravdová kvočna, kuřátka vodí po voliéře, zahřívá je a ukazuje jim, co je dobrého k sezobnutí. Kohoutek si zpočátku rodinky moc nevšímá, ale jak mláďata rostou, stále častěji ho vyhledávají a tehdy se kohoutek chová vzorně a často kuřátka nechá, aby mu zalézala do peří a ohřívala se. Vzácně se vyskytnou samečci, kteří mláďata napadají a mohou je i zabít. Proto musíme rodinku zpočátku bedlivě pozorovat. Důkladně si všímáme i chování ostatních obyvatel voliéry. Nepatrná velikost kuřátek často ostatní ptáky svádí k tomu,aby je důkladně "prozkoumali". Bohužel kuřátka takovou zábavu nemusí přežít.
Mláďata rostou velice rychle. Již ve 2 - 3 dnech se jim objevují křídelní letky, ve 2 týdnech již mohou létat, ve 3 - 4 týdnech se již kohoutkům objevují první bílá peříčka na hrdle a ve 2 měsících jsou k nerozeznání od rodičů, velikostí i vybarvením.
Ve stáří 1 - 3 týdnů mláďata kroužkujeme kroužky o průměru 4 mm. Velmi záleží na tom, jak mláďata krmíme (při vydatném krmení s dostatkem bílkovin daleko rychleji rostou). To se odrazí na jejich vzrůstu. Některá mláďata můžeme okroužkovat již ve stáří 1 týdne a jiným kroužek padá i ve 3 týdnech. To musíme vyzkoušet.
Mladé křepelky, ač se zdají velmi brzy být samostatné, bychom měli u rodičů nechat asi do 2 měsíců stáří. Pak už jsou skutečně samostatné. Někdy se stane, že rodiče zahnízdí ještě dříve a pak musíme mláďata z předchozího hnízdění oddělit. Kohoutek teď bude věnovat veškerou energii novému hnízdění a ve svých mláďatech by mohl vidět konkurenci.
Pokud staří ptáci znovu nezahnízdí, k odrostlým mláďatům se chovají mírumilovně a proto je můžeme s rodiči ponechat.
Křepelky čínské zpravidla zahnízdí dvakrát za léto. Existují samozřejmě vyjímky a jsou páry, které zahnízdí jen jednou, a páry, které hnízdí i třikrát do roka. Více než trojí hnízdění za rok křepekám nedovolíme.
Denní činnost:
Křepelky jsou středně aktivní ptáci. Po celý den střídají "pochůzky" po voliéře, krmení a chvíle odpočinku v hnízdečku.
Zdržují se pouze na zemi, létají je v případě, že se cítí ohrožené - a ani tehdy to není nic slavného, jen vylétnou do výšky, čímž útočníka zmatou, a snaží se ztratit v podrostu.
Koupel ve vodě nejen nevyhledávají, může se jim stát i osudná - jejich jemné peří se ve vodě snadno promočí a křepelky mohou prochladnout.
Velice oblíbená je koupel v jemném suchém písku. Pro tento účel můžeme ve voliéře zřídit speciální koutek s jemným pískem, např. pro činčily (prodává se běžně ve zverimexích). Křepelky si obvykle takové místo vyhledají i samy a postačí jim jemnější, důkladně vyschlý, písek stavební.
Mutace:
Křepelky čínské vytvořily několik mutací, např. straky, pastelové, stříbrné, skořicové, modrolící (zvané taky modré), zlaté, bílé. Nejpočetnější však jsou stále křepelky přírodně zbarvené, které jsou podle mého názoru nejkrásnější.
Více se o mutacích dozvíte zde: www.krepelky.chovzvirat.com
Věk:
Křepelky čínské se - v závislosti na dobrých či špatných životních podmínkách - dožívají zhruba 8 - 10 let.
Cena:
Cena u těchto ptáků závisí samozřejmě na mutaci (mutační ptáci jsou dražší), ale hodně záleží i na pohlaví. Samičky křepelek jsou totiž nedostatkové a někdy není jednoduché je sehnat. Samečků je daleko více. Někteří chovatelé, ve snaze prodat i obtížně prodejné samečky, křepelky prodávají pouze po párech, což situaci ještě ztěžuje. Ještě dodám, že někteří lidé prodávají křepelky bez ohledu na pohlaví za jednotnou cenu, např. 80Kč. Většina chovatelů ale prodává kohoutky za nižší částky, např. 40Kč, a nedostatkové samičky za ceny vyšší, např. 100Kč.
Přírodní kohoutci 30 - 80Kč
Přírodní slepičky 80 - 150Kč
Zdravotní problémy:
Tito ptáci občas mají problémy s nožkama. Díky nevhodnému povrchu, např. holému betonu, se jim na nožkách utvoří velice špatně hojitelné a léčitelné otlaky.Velmi časté jsou také tvrdé kuličky (trusu a různého jiného materiálu) na prstech a drápcích. Tvoří se většinou ve voliérách, kde je vlhko (stačí i vlhko okolo misky s vodou). Tyto kuličky odstraníme snadno tak, že nožky necháme chvilku odmočit v teplé vodě a kuličky pak snadno sundáme. Rozhodně to neděláme násilím, mohli bychom křepelce strhnout drápky!
Dobrý den.Co mám udělat s kohoutkem který mi včera pozabíjel celou snášku .