Možná, že pro někoho kdo chová pyrury dlouho bude můj příspěvek samozřejmostí, ale já to píšu pro ty, kdo se rozhodují kterého papouška si pořídit. Pyrury mě překvapují každý den. Dokáží zobat přátelsky z jedné misky, rozdělí se o kousek jablka, který má právě kamarád v prstech nebo v zobáku a hlavně co udělá jeden dělá taky druhý. Všechno musí zkoumat spolu. Co mě ale nejvíc překvapilo, dala jsem jim krátkou větvičku z lísky. Jeden pro ní slezl na dno klece, vzal jí do zobáku a šplhal po špryclích nahoru. Najednou mu v cestě překážela velká větev. Vzal svojí větvičku ze zobáku do nožky, podržel se zobákem velké větve, přelezl, vzal zpátky do zobáku větvičku a pokračoval v cestě. Byla jsem úplně hotová z toho, jak dokáže přemýšlet, že si má větvičku ze zobáku přendat do nožky. Ostatní papoušci takovou situaci nevyřeší. Chtějí se chytit zobákem a větev nebo to co nesou v zobáku, jim vypadne a oni se vracejí zpátky na dno klece třeba několikrát až je to přestane bavit a věnujou se jiné činnosti. To jak pyrury přemýšlejí je obdivuhodné. Myslím, že jestli se někdo bude rozmýšlet jakého papouška si pořídit, měl by pyrury zařadit jako vážné kandidáty do svého chovu.
Jednou se mi stala takový příhoda u penantů. Řekl bych, že nejsou až tak chytří jako třeba pyrury, ale mají taky svůj rozum. Možná to byl jen jakýsi pud sebezáchovy, ale viděl jsem jak spolu samec se samičkou spolupracovali. Za pletivem rostla tráva a nějaké listy pampelišky. Až ji okousali a nemohli dále zobákem, začali natahovat nožky přes oka pletiva a přitahovali si tak zbylé lístky k sobě. Bylo to docela zajímavé pozorování.
Jednou jsem kdesi cetl ze nekteri papousci se rozumove vyrovnaji 2-3 letým detem. A kdyz takhle ctu o takovychto kouscich, rekl bych ze na tom mozna neco pravdy bude.
Dobrý večer.Pyrurové jsou opravdu zvláštní papoušci svým chováním.(ale to je asi každý druh papouška) něco podobného jak popisujete předvádí i u mě. Nejvíce se mě líbí, že jsou to opravdu kliďasi. Kromě zakoupeného chovného páru perlata perlata mám ještě čtyři mladé jedince a je opravdu paráda sledovat je při krmení. Dříve, jako chovatel převážně agapornisů, jsem byl zvyklý na nejrůznější šarvátky a popichování, obzvláště při společném krmení. Všichni čtyři se krmí zároveň s naprostou tolerancí, nikdo není dominantní.Každý den dostávají k dávce ovoce a zeleniny také jeřabiny. Vždy jeden pyrura vezme střapec jeřabin doletí na bidlo, v noze drží střapec, ze kterého jedí všichni. Dneska se mi pářil pár hypoxantha, samec hned po páření šel ke mě pro piškot a donesl ho samici.Ale asi prozatimní nejkrásnější zážitek bývá každodení sprchování rozprašovašem pyrurů rudohlavých. Jak vidí rozprašovač začnou roztahovat křídla a ukazovat své nádherně modré letky s bílýmí zrcátky. Jo každý nový druh v chovu je prostě jiná dimenze. Asi nejvíce mě mrzí, že jsem přišel tehdy o aymary citronové, jelikož to byli také velmi zajímaví ptáci co se týče chování. Doufám, že si ke mě opět cestu najdou.
Mirku, přijeď se podívat ke mě na aymary šedoprsé. To jsou také zajímaví ptáci, co se týče chování. Celý den jsou zalezlí v budce :) . Jediné co u nich ve voliéře pozoruji je úbytek potravy a dneska jsem si všiml, že se i koupali. :) Takže pozorovat se dá i takhle. Jsou to tajuplní papoušci, které nevidím ani neslyším. :D
Tady dávám odkaz na video, kde se náš pyrura rudoramenný svým vlastním brkem drbe na hlavě :-))
http://www.youtube.com/watch?v=mBac7aNbvX8&feature=player_embedded