Přesné receptůry těch šišek si nepamatuji, musel byste se zeptat starých hospodyň.
Posada byla taková bedýnka na čtyřech nožkách jen tak velká, že se v ní husa nemohla otočit. V předním díle byl otvor, že husa mohla prostrčit hlavu a krk ven a mohla se napít vody z hrnku, který stál před posadou. Dno posady bylo trochu klopené dozadu, aby trus odtékal ven. Dopředu se mohlo pod husu nastlat i trochu slámy.
Bylo nebezpečí u přecpané husy, že to její játra nezvládla, a bylo nutné někdy husu narycho zabít, "aby sama bez varování neodešla do věčných lovišť" .
Nevím, co k tomu více říci, husy nechovám.