Pane Šiška,věnuji se chovatelství již 42 let,první ptáčky mi koupil brácha od chovatele,který chová kanárky a zebřičky od roku 1942 a zastávám jeho názor ,že jsme do chovu investovaly tolik času a peněz že je blbost s chovatelstvím skončit.Co neprodám za moji cenu doma rozdám děckám,někteří již dospělí se věnují chovatelství do dnesJe to celoživotní koníček a neřeším ceny.
Jenže někteří zájemci o papoušky si daru jako takového neváží. Někteří si neváží ani papouška koupeného, obzvlášť pokud je levnější. Vím o případu, kdy se majitelé nemohli andulky zbavit, tak jí zavřeli do špajzu, aby jí neslyšeli křičet až tam uhynula. A takových případů je spousta. Možná, že by se chovatelé papoušků divili jak dovedou někteří majitelé koní zrasovat tak krásné zvíře a nestojí málo. Přesto to je pro někoho pár korun. A taková andulka je jen za pár drobných. Proto jsem raději když vidím,že se prodává papoušek dráž. A zase pro někoho je to nedostupný sen a měl by papouška doopravdy rád.
4Jarek- to s vámi cítím stejně. Dost dlouho jsem děla profesionálně chov psů- vposledních 15-ti letech již jen bordeauxské dogy. Dosáhl jsem odchovů několika jedinců, které mohli porazit jen rozhodčí a všichni byli v pořádku i na makovici a mnoho rodičů si chtělo vyfotit dítě s moji fenou šampionkou. Nedovedete si představit tu radost v očích, když jsem jim po focení věnoval medaili nebo pohár. Možná jsem tímto činem natrkl nějaký nový chovatelský talent.
Orině-někdy, když mám obzvlášť špatný den si kladu otázku, zda chovateství obecně je vůbec přínos, zda v některých případech míra utrpení chovaných jedinců nepřesahuje pozitiva chovu. Tuto otázku mám nezodpovězenou i po třiceti letech chovateské činnosti.
Právě o tu radost v očích děcek jde.Mě když uhynula samička zebřičky,v náručí ji donesl chovateli,tak mi pan chovatel dal školení o chovu dal mi zdarma novou.Z ubrečenýho klučiny byl někdo strašně šťastnýa o každý chovatelský úspěch jsem se utíkal podělit.Syn dal takovému klučinovi párek výstavních andulek za stovku a kilo zrní sebou.Pamatuje si jak se k němu choval p.Groda když byl malej a začínal.Možná i něco pochytil.doma.
Tohle je pohádka z doby, kdy jsme ještě mohli nechat před hotelem lyže a jít na čaj. Dnes vám rodina udělá srcervoucí divadlo o touze chovat papoušky, vy jím věnujete pár a v zápětí se omylem i náhodou dozvíte, že to dobře střelili svému známému, který chtěl něco do chovu. Tak si někdy říkám jak jsem stará, tak jsem hloupá a vždycky každému věřím a málokdy se mi to vyplatilo. Hodně často musím nad věcma mávnout rukou, protože se mezi chovatele dostali lidi, kteří mají s chovem všeobecně málo společného.
pani Orino děcka za to nemohou,před pár roky jsem připravil 26 děcek na soutěž mladých chovatelů s paní učitelkou,kvůli moji nemoci jela na okr. a celostání soutěž místo mne.Odměna od místní org. Kyjov než jsem se vrátil z nemocnice bylo ukončení členství v ČSCH dokonce i mojich synů.U nás na vesnici spíš dojdů děcka sami a řeknů strýcu můžu sa podívat ,po druhé nebo třetí návštěvě si nesou domů dáreček o kterým rodiče nevědí.Odměna: je dnes když jedoui s kočárkem tak pozdraví a někteří mají nějaké zvířátko doma.
Možná jsem se špatně vyjádřil,ale odpovídal jsem pani Orině.Je lepší se věnovat děckám a doufat,že z nich vyrostou slušní chovatelé,kteří nebudou myslet jak někoho podrazit a napálit S pani souhlasím mám podobné skušenosti.