Dobrý večer, před časem jsem tu řešila ohrožení mláděte senegalce jeho roztokaným otcem, a dnes bych se s Vámi ráda podělila o to, jak to dopadlo. Po pár dnech šla do toku i samice, oba rodiče přestali mladé krmit (nakonec jsem zjistila, že tam jsou dvě - to druhé bylo o hodně mladší, možná jsou z prvního a čtvrtého vejce), tak nezbylo, než je vybrat a dokrmit. Přikládám fotky, jak vypadají teď - holčičce je 10 týdnů, jejímu bráškovi asi devět (mají určené pohlaví DNA). Něco už jedí sami, ale úplně dosyta se nenažerou, tak jim ještě 3x denně dávám Kaytee. Oba už pěkně lítají, jen to přistávání jim ještě moc nejde - obvykle zahučí někam, kam určitě původně nechtěli. ;-) Tímto bych moc ráda veřejně poděkovala panu Šiškovi (Cone), který mi ochotně poradil vždy, když mi vyčtené informace nestačily. Lucie D.
Druhý error - to si moje dcera vytáhla ze šuplíku stříkačku, z bedny plyšového papouška a s odhodlaným "Budu kumit papouka..." mu cpala virtuální kaši do zobáku aa dělala "Mňam mňam mňam!". Asi je to v rodině... ;-))
Jsem velmi rád, že se vám povedlo je jednak včas odebrat / vím jak je těžké se rozhodnout / a hlavně že se TO povedlo. Pokud vám mé info pomohly, jsem rád dvojnásobně. cone
Držím palce, abyste pro ně našla spolehlivé majitele-kamarády a nebo dobrého chovatele.Je těžké se s ručně vypiplanými mazlíčky loučit. Člověk chce mít jistotu, že jdou do dobrých rukou.
No řeknu Vám, že pro tu holčičku mi bude srdce krvácet - je velká, statná a na to, že je dokrmovaná až od pozdějšího věku, je neobyčejně kontaktní. Mám takové pokušení si ji nechat, jejího bratra vyměnit za nějakého šikovného samečka odchovaného pod rodiči (pokud takoví vůbec existují) a nechat je spolu vyrůst - jsem si jista, že bych za 3 roky měla báječný chovný pár. Jenže mě tísní prostory i finance, tak budou muset jít do světa oba. Ale máte pravdu, bude to těžké...
Jsem ráda, pane Šiško, že si Vás moje poděkování našlo - Vaše rady a podpora mi opravdu přišly vhod. A po zkušenostech s tímhle dokrmováním pevně doufám, že to bylo naposled, kdy jsem něco takového musela dělat, a že teď už se ty moje potvory umoudří a začnou odchovávat samy... Hezký večer!
Měla jste pro ně odchovnu nebo jak jste to řešila? Mě když se to stalo poprvé, tak jsem zmatkovala, abych odchovnu rychle sehnala. Teď se mi odchovna hodí v nouzi i pro jiné papoušky,ale odchovávám ručně nerada. Je to závazek a pro mě i strach abych vše dotáhla do konce a nebyla třeba marod. Nemá mě kdo zastoupit. Zatím se ale vždy vše podařilo.
Měla jsem zamluvený inkubátor od nás ze ZOO, ale nakonec stačila papírová krabice obalená molitanem a usazená v další krabici - protože už byla mláďátka dost velká, vyhřála si to na stabilních 28-29 stupňů, takže jak rostla, musela jsem jim spíš odvětrávat. Dneska už mám připravenou odchovnu od p. Jedlinského, protože člověk nikdy neví, a můj papírový pseudoinkubátor je pro úplně malá mláďata pochopitelně nepoužitelný. Jinak pocity ohledně vlastního dokrmování mám podobné - celou dobu mě drtila ta zodpovědnost za životy těch drobků a hrůza, že něco po... a tím je zahubím! To je také hlavní důvod, proč už (pokud možno) nechci nikdy víc dokrmovat - nevadí mi ta piplačka ani ta spousta času, co to stojí, ale ten stres, že to nedopadne a já za to budu moct! Přeju hezký večer, Lucie D.
Děkuji za pochvalu - mně se pochopitelně taky líbí, ale u mně se to tak nějak předpokládá. Holčička je něžná a sladce přítulná (pořád bádám, jak to zařídit, abych si ji mohla nechat, ale nejde to nejde to nejde to), sameček má zobák jako lžíci bagru, velkou hranatou hlavu a neurvalé způsoby - to bude jednou chlap! ;-) Hezký večer, Lucie D.