Kotě celý den samo doma

Spíš budete týrat sami sebe.🙂

První (minimálně) 2 roky máte doma neřízenou střelu. Neumím si představit, že bych na současného nejmladšího kocoura byla sama, i kdyby v důchodě. Bez druhého kočičího sparingpartnera. A když si vzpomenu na jejich řeckořímské zápasy kombinované s judem a sprinty…

Ale nemám srovnání se štěnětem, třeba to není takový rozdíl.

Jenže štěně berete ven mezi psí kamarády. U koček to tak úplně nefunguje. I když Mína si jako kotě venku na procházkách taky hrála i s cizími psy, nepovažuji to za běžné chování.

No dvě štěňata …sourozenci jsou z mého pohledu taky super…ušetří to spoustu času, člověk se nemusí tak často zapojovat do mordovacích a honících a přetahovacíh her, jako když má jedináčka…samozřejmě u psů je to složitější, protože následně se musí chodit ven a učit nejen oba dohromady, ale i s každým zvlášť.

Naše Lilinka kočky přímo nenávidí. Neumím si představit, že by s nějakou bydlela.

Náš nalezenec Emil,ikdyž tu má další kocoury,tak být sám, 24/7 mít pro sebe člověka,tak je nejspokojenější.Jakmile si někdo sedne venku na lavičku už ho má na klíně nebo na rameně jako já dnes,ale po hodině spaní už jsem ho vystěhovala.

Doron:

Naše Lilinka kočky přímo nenávidí. Neumím si představit, že by s nějakou bydlela.

Btw, nemyslí si Lilinka, že je člověk?🤣

Fido totiž ano…

hodně to záleží. moje kočky teda hodně pečou spolu, kolikrát se i vítají a kdyby nějaká chyběla tak si toho teda všimnou.

Já tedy musím říct, že bych svůj postup neměnila. Sice si myslím, že dva jsou lepší než jeden. Ale zrovna u Igina 10 měsíců jedináčkovští bylo k prospěchu. Iginek je totiž hodně stydlivý kocourek, aby se stal mazlíčkem, jakým je nyní bylo třeba pracovat a vybudovat si důvěru. 

I když jsem později mu pak pořídila Kliminka, protože pak se situace dostala do jiného extrému a to silné závislosti kocoura na mé osobě. A je pravda, že opravdu Iginovi společnost svědčí a skončily mňoukací scény, když jsem šla do práce - má malého rád, hraje si s ním i když někdy mám pocit, že ho malý obtěžuje.  (no a malý Kliminek je moje láska na první pohled a mazlík od přírody.) 

Občas se hledá domov i dospělým mainkám, které se naopak nehodí do skupiny koček a chtějí být spíš samy. Chovatelé takto občas “vyřazují” kočky z chovu právě proto, že je ostatní kočky šikanují, nebo naopak. Mnohdy se jedná i o mladé kočky kolem dvou let věku. Není to teda úplně běžné, ale jsem ve skupinách mainek na fb a občas se tam nějaká kočka takto objeví.

To by mohlo být řešení. Nebo pořídit kočky dvě a druhou klidně “obyčejnou”. Tam ale může být blbý váhový nepoměr.

Jo a taky pozor, chovatelé jsou velmi hákliví na pouštění koček ven, takže maximálně na postroji a vodítku.

U nás to bylo tak, že jsme si tenkrát se spolubydlící braly každá kotě v rozmezí asi 14 dnů,  bydlely jsme spolu asi dva roky a já se pak stěhovala se svojí kočkou k příteli. No a nakonec jsme pořídili pětiměsíčního maiňáka a kočka to teda moc neocenila 😀…doteď se pouze tolerují, občas Lyarra Willyho jen tak zfackuje, on se jí raději klidí z cesty. Sem tam se v noci vy*írají, že Lyarra si zaleze někam do pelíšku, nebo krabice, Willy si sedne před ni a jí to strašně vadí, takže na něj začne držkovat. To po nich občas hodím polštář nebo plyšáka, protože vždycky takhle kraví jen v noci, když si myslí, že spíme 😀…

A chudák pejsek má z jejich hádek vždycky trauma. Když na sebe držkují přes den, nejraději by nám skočil do náruče, jak je z toho rozrušen. Většinou je naštěstí klid, tolerují se, občas se vzájemně olíznou (velmi výjimečně), ale nikdy si spolu nehrají.

Jinak edit: jak tu někdo psal že kocour byl první dva roky neřízená střela…naše kočky od chovatelů byly vždycky klidnější, nikdo bordel nedělal…ragdollka byla brambora už od mala a Willy jakoby stejně druhou kočku doma neměl, páč ta mu dávala jasně najevo ať k ní ani neleze, takže si hrál jen s náma, nebo sám s hračkama a bylo to hodné koťátko, až když vyrostl byl trochu tank a byl schopný při hře převracet i židle 😀

..u nás jsou kočky spíš navázané na Keliše, i když je na ně dost přisnej…čas od času se poskadli kočky mezi sebou nebo se  umyji anebo jdou spolu ven…možná, že by se ani nepostrádaly, kdyby jedna nebo druhá zmizely, ale když jsou dvě, tak mám jistotu, že když s Kelišem jednou za uherskej rok odjedeme a nejsme na noc doma anebo, když jsme spolu na celodenní směně v práci, tak prostě mají navzájem společnost a nemusím mít nervy, že chudák samojediný trpí doma sám…

Já myslím, že u těch koček je to taky individuál….některé by kočičí spolubydla chyběla, některé jsou spokojený jedináček.

Nemám teda zkušenost s dvěma sourozenci…jestli to vždycky vyroste do té správné dvojky, která se miluje nebo jestli by i kočka, co vyrůstala se sourozencem neocenila nakonec jedináčkovtví.

Jo a taky pozor, chovatelé jsou velmi hákliví na pouštění koček ven, takže maximálně na postroji a vodítku.

No až nebude Gina, tak se stejně asi přestěhujeme z baráku do bytu, takže kočka by chodila ven na kšírách.

Jinak ad to jedináčkovství…teď mluvím o psím…když se Jessinka odstěhovala k novému majiteli, tak jsme okamžitě začali shánět štěně, protože Gina byla s Jessí, jak siamský dvojčata…furt se olizovaly, lehaly si tak, aby měly fyzický kontakt, kousaly si společně jeden klacek, jednu kost…jedna druhé to nosila, mordovaly se, honily se…tak jsem o tohle nechtěla Ginu připravit….jenže přišlo štěndo a Gina už byla asi někde jinde a Matěj jí moc netankuje…jako neříkám, že spolu nemají kladný vztah, ale kdyby se jednoho krásného dne vzbudila a Mates nikde, tak by po něm určitě nesmutnila a teda Matěj po ní taky ne, i když je k ní kontaktnější než ona k němu….on a Gina, to jsou dva naprosto rozdílné psí světy.

Na druhou stranu měla jsem štěňata, dvojčata…berbery…a stalo se to, čeho jsem se nejvíc obávala, fena umřela jako první a ten troubelínek-podpantoflák Jack to bez ní skorem nedal.

“jestli to vždycky vyroste do té správné dvojky, která se miluje nebo jestli by i kočka, co vyrůstala se sourozencem neocenila nakonec jedináčkovtví.”

nastat může vše, ale pravděpodobnější je to poslední slovo. V dospělosti půjde spíše o to, nakolik se budou tolerovat.

Roli zcela jistě hraje plemeno/neplemeno (jsou plemena, u kterých by bylo jedináčkovství až týráním) i způsob držení. 
Ty s volným domo-venkovním životem, které se mohou plne realizovat, budou jako jedináčci asi více spokojené. 
Ale také bude platit opačné - čistě bytové mohou mít větší problém s tou tolerancí.

Měla jsem rodinu matka+4dcery+1syn
Jestli byl někdo na někoho fixován, tak dvě dcery na matku, a to doživotně. 
Ale všichni , kteří u nás našli domov, byli fixováni na mne, případně další členy domácnosti (můj starší syn je milován kočkami, psy, neteří i synovcem…od prvního okamžiku).
Dovolím si tvrdit, že my lidé jsme pro ně(kočky) důležitější, než oni mezi sebou.

Dovolím si tvrdit, že my lidé jsme pro ně(kočky) důležitější, než oni mezi sebou.

myslíte, že i pro dobu, kdy nejsme doma?  Teď mám na mysli kočky čistě bytové, kdy společnost jim dělá jen člověk a podnětů mají mnohem méně, než ty, co jdou ven. Přemýšlím nad tím. Já vím že ta zvířata značnou dobu spí, ale………. prostě nejsou tam sama, mají i partnera svého druhu s kterým mohou komunikovat přirozeně, sdílet stejné pocity… a tak……. 

Tohle je celý zapeklitá otázka.

Když přišla Tali a překonali jsme všechny ty přemety v začátcích, kdy to i pro Rumíčka bylo fakt tvrdý, tak pak jsem je kolikrát pozorovala a říkala si, je to dobře, je. I přes to všechno, co ho omezovalo, bylo mu nepříjemný /protože s Tali byl fakt cirkus a on je duše jemná/, tak když jsem viděla, že si povídají, říkala jsem si, že to za to stálo. A když pak bylo vidět, že už spolu mají pouto - ač se to neznalýmu klidně nemusí tak jevit - tak jsem si už byla jistá.  Jsou drobný gesta, úsluhy, nebo naopak zlobení, hrátky, který prostě s člověkem úplně nejdou.

Spíš si myslí, že je pes😅

Naše Lilina má pevnou vazbu se mnou a s Gučákem ( pes), který je její vrstevník. On jí pomáhal i při porodu. Kdo by si na něj dovolil, se zlou se potáže. Ona zavříská tak, že mlaďoši si lehnou a dělají, že spí 🙂)). Udělaka to snad jen třikrát, respekt si vybudovala obrovský.

Chtěla jsem si nechat jedno její kotě, ale ona ho nesnesla když odrostlo, pro mimča byla vzorná máma.

Na klín vyskočí jenom mně,  k vnoučatům se chová hezky a jemně, ostatní jsou cizí a “ tolerujme se”, nikdy na nikoho nezasyčela, neškrábla..

Zvláštní kočička. Úžasná.

Teda to je tygřice, ta Vaše Lilinka 😊