Koňařství jako životní styl.

Vzťah vznika tak, ze ho dvaja buduju, poznavaju sa, robia chyby, ich napravuju.

Je to proces.

Já četla Kajínek…

Ano hafling je z Jalového dvora a strašně jsem se do něj zamilovala-milá kobylka a slečna/paní? od něj taky fajn-moc fajn

i jsme se bavily,že je to právě dobrý na ty záda

mě teda bude stačit klidně  těch 30 minut

jela jsem teda ze sedlem/nebo dečkou s madlama-paní nevěděla,že poveze dospěláka😀

ale nevadilo mi to,aspon jsem koníka víc cítila a nestudilo mě sedlo-ehmm radši jsem si dala 2 elastáky+manšestráky-nemám ráda,když mě studí zadek🙂-

 a i jsem paní říkala,že by mě zase vždy-jasně-když to půjde!!! vyhovoval hafling….

i to,že ho někdo vede mi nevadilo….

 tak bych ráda jezdila tam

+někdy v dědině si učesat koníka-když natrefím na mijeitele,nebo majitelku…

u mě je to složitý,že dělám víkendy+t3 směny-ranní,odpo+mezisměny

 a někdy su tak hotová z práce,že sotva lezu…+bez toho řidičáku,

ale myslím,že toto by pro mě bylo schůdný…….

já bych nejradši chodila k jednommu koníkovi…

ale…

myslela jsem,že to vyjde v dědině..ale moc se to nedaří-koníka jezdí 2 lidi…

péči má…

no,prostě nic no…..mrzí mě to,ale je mě blbý vyvolávat pořád-několikrát měsíčně majitelce…..

Horsana:

Vzťah vznika tak, ze ho dvaja buduju, poznavaju sa, robia chyby, ich napravuju.

Je to proces.

Tak jak jste to napsala platí , si já myslím, ale mezi  lidmi. Kůň vám buď rozumí nebo ne a podle toho se chová, že by se sám opravil, aniž by jste vy změnila přístup, postoj, chování je šance velmi malá. 

Dafi:

já bych nejradši chodila k jednommu koníkovi…

ale…

myslela jsem,že to vyjde v dědině..ale moc se to nedaří-koníka jezdí 2 lidi…

péči má…

no,prostě nic no…..mrzí mě to,ale je mě blbý vyvolávat pořád-několikrát měsíčně majitelce…..

Někdy lidi ztratí zájem , posunou se jinam-sport, pro majitele jsou peníze až na prvním místě- platit za ježdění, nevzdávala bych se a stále byla v kontaktu…á nébó, ustájil by vám místní  nějakého vašeho koně? 😈 poně? a byl vám nápomocen…a bylo by po starostech.hihi 

třeba jen mladého/staršího , ale jezdecky neperspektivního koně, co zvládne jen procházky a sem tam popoběhne, měla by jste prima černou díru na prachy , ale byla by jste šťastná…

No, iste, opravit sa musi clovek. K naprave chyb vsak hojne prispieva to, ze kone vedia vela odpustat.

Černou díru na prachy mi dělají psi-a to su skrblík a občas si ušiju obojek,vodítko,umotám z rukávu mikiny přetahovadlo,

+stříhám a trimuju sama…-to ne,že bych byla tak šikovná-ale nejsou lidi,

kdyby byly ráda si za to zaplatím☹️

jinak-já koně ani nikdy nechtěla-to mě přišlo vždycky jako moc..

já chtěla vždycky oslíka..

takže můj tatínek mě vzal k letitýmu konákovi v neděli-má tažný koně,vozí lidi v kočáře k rozhledně….:-()

a se slovy-vona je úplně blbá-chce osla tak jí to rozmluv-chlápek mi řekl,že mít osla je blbost,protože je blbej a bylo🙂

-takže k padesáti si přeji výlet na oslí stezku aspon…🙂

jinak teda na Jalovým dvoře mají i oslíky a paní mi je vychválila🙂

Oslí stezka byla super. Doporučuju!

Já jsem u koní teprve 13 let, z toho už skoro polovina v jedné stáji, přes 3 roky v režimu dělej si s těmi koňmi, co chceš, za ty roky se známe a věříme ti.

Obětovala jsem jim nudění se, fotografování a možná trošku společenského života, protože je pro mě priorita nakrmit koně, než být v pět doma. A taky pohled na to, co je špatné počasí, ve kterém by člověk nos nevystrčil 😂

Nelituji ničeho, koně mě toho naučili hrozně moc, hlavně asi o mě samotné. Sbírání výběhů je skvělá psychohygiena. Práce s koněm zase výborný způsob, jak se naučit sebeovládání. Pamatuji si a neskutečně se stydím za všechny momenty, kdy jsem selhala a ruply mi nervy. 

Akorát čím jsem u koní déle a mám možnost pracovat s koněm, se kterým nikdo jiný tak pravidelně nepracuje, a budovat si s ním vztah, tak tím míň věřím na takový ten romantický vztah kůň a člověk z filmů, nejsou to psi, pohodové stádo je pro ně základ spokojeného život, člověk je někdo, s kým se v ideálním případě respektují, vyjdou si vstříc a odpustí si své chyby, ale nepotřebují ho. A to mám své 2 oblíbence, kteří na sebe "žárlí", když pracuji s jedním a chválím ho, druhý stojí a kouká na nás, cpe se na jízdárnu, že by taky chtěl pochvalu. Pochvalu myslím slovní pochvalu, nikoliv pamlsky, a ani nepracuji metodou pozitivní motivace. Ti dva se seberou od koní a jdou za mnou i desítky metrů, když ve výběhu sbírám bobky. Jeden je mazel, tak tam to je intenzivnější a vyžaduje fyzický kontakt, druhý je takový odměřený, přijde, očuchá si mě, nechá se pohladit, postojí se mnou.  Já si to vykládám tak, že to co s nimi dělám, dělám pro ně srozumitelně, máme jasně stanovené hranice, jsem pro ně čitelná, a tak jsem někdo, koho “berou”.

Ale jasně, že když si pro ně jdu s ohlávkou a oni mi přijdou naproti, tak jsem na měkko 😀

Kone človeka potrebuju. Ked ochoreju, porania sa a najma, ked zostarnu.

Konsky senior, to je uplne iny vesmir.