tak trochu mě inspirovalo téma chovatel. sny, proto jsem s zozhodl založi podobné téma a to jsou krásné začátky.Já sám musím říct,že mé začátky byli velmi těžké,ale hrozně rád na ně vzpomínám.A co vy?
Já začínal na bílých korelách.Za 1000kč od pana Vlasáka ze Strašnic.Vychovali mi 3 mladé a já byl štastný jako blecha.Pak přišli agapornisové,růžohrdlý.fišerův a apersonáty.Později rosely pestré.Vše jsem choval v kočárkárně paneláku,kterou jsem měl pro sebe,se souhlasem nájemníků.Děti ke mě chodily jako do ZOO.T omi bylo 25 let.Zlaté časy.Petr
Mně bylo tak jako Petrovi když jsem si pořídil zelené andulky, perlové korely a fišeáčky. Pak přibyli kanárci, stehlík, tmaví žakové, ary marakány a severy. Nebylo to již v paneláku unosné a začal jsem stavě domek, vše jsem rozprodal a po 17ti letech jsem začal znovu. Jen mi je líto těch "prázdných" let. Cone
Dobrý večer. Ptáčky jsem měl už od ranného dětství, ale s opravdovým chovem jsem začal asi v roce 94 kdy mě bylo osm let . Otec mi postavil mojí první volierku a já zde prvně hned první rok odchoval početné odchovy andulek, korel a zebřiček. Co mě přivedlo k chovatelství dodnes neřeknu s určitostí. Děda byl vášnivý holubář, a když už měl špatné nohy, chodil jsem mu jako malý kluk kroužkovat holuby, jelikož se nedostal do některých částií chovného zařízení. Možná tam mě uchvátil chov ptactva, ale možná taky tomu přispěl můj obrovský zápal pro přírodu a faunu.
Zkusím se taky pochlubit, i když já v těch opravdu chovatelských začátcích stále sem.
Asi před 6 až 7 lety jsem si pořídil první bílou andulku, samici. Chtěl sem ještě jednu, tak přes zákas mamky sem si tajně koupil ještě jednu, doufal jsem že samce. Po pár měsících soužití mi samice zemřela a zůstal jen ten jeden "andulák" (teď už vím že je to holka). Tu jsem samotnou choval asi 5 let a pak sem se rozhodl že začnu s chovem, tak sem koupil další andulku, ale měl sem dvě samičky, dokoupil sem tedy dva samce. A letos v červnu sem si pořídil kakariki.. Příští rok se mi snad povedou i první odchovy a budu si moc připadat opravdu jako chovatel papoušků.. =) Tak asi tak
Marku, musím ti říct, že ty začátky jsou nejkrásnější, ty si člověk pamatuje celý život. Pak už to je spíše jen touha mít něco dalšího a někdy se úplně z paměti po letech vypaří, kde se co koupilo
Zdravím,tak já taky něco přidám.Jako kluk z vesnice jsem si prošel chovem kde čeho,ale nějak jsem nemohl přijít na to co by mě tak říkajíc chytlo u srdíčka až do té doby kdy jsem přemluvil naše a dostal první andulku.Byl jsem z ní natšený.ale bohužel mi po nějaké době při mé začátečnické neopatrnosti ulétla.Byl jse zklamaný..Ihned poté jsme jeli s našima koupit další a já se rozhodl že by bylo lepší kdyby byly dvě aby si mohli spolu povídat.Po přívozu domů jsme jm udělali malou volierku ze staré skříně a dali je ven.Byla to krása až do té doby než jsem se jednoho dne vrátil domů a mou volierku navštívila kočka a zezadu se prodrápala dovnitř.Měl jsem hold ze začátku smůlu,ale postupem času jsem našetřil nějaké peníze a upravil jsem si jednu místnost jen pro své miláčky.Takže v dvešní době se mi tam prohání deset párů andul,patnáct párů zeber,pára rosel pestrých a deset kusů agošů škraboškových..A doufám že se tato takříkajíc zbýrka ještě do budoucna rozroste o nějaké ty africké druhy.. :)
začátky jsou opravdu těšké,ale jak z většina z nás potvrdí je to to nejlépší v chovatelství.Vždy když jsem si pořídil nový druh( a to i dodnes) vžýdy celý den stojím u voliéry a každý vydaný hlásek i pohyb je pro mě něčím úžasným.časem mi to však už příjde úplně okoukané,ale i tak se na to rád podívám a pořád se najde něco nového